Co je nového?

Co je nového? Nic. Ačkoli, nějaké novinky se přece jen najdou. Studenti házejí melouny z balkónu a po ulicích běhají oškraboškovaní piráti z internetu. Možná jsou zábavní, ale ti z Karibiku mě pobavili více.

Studenti a profesoři. Na mnoho věcí týkajících se Ministerstva školství bychom asi měli shodný názor, Proč ne? Jenomže když se začne mluvit o samotném studiu, tak hlavní důvod všeho křiku jsou peníze. Kdo by nekřičel, když každý ví, že za štěstí si prachy nekoupíš, zatím co obráceně snad ano. Ví se také, že jedna z celkem běžných lidských  vlastností je, získávat toho pro sebe co nejvíce a pokud možno zadarmo. Bohužel, zadarmo nikdy a nikde nic, a to dokonce ani za bolševika, nebylo. Vždycky je to něco za něco. Dnes mají studenti výhodu, že studium má být (a je) za peníze. Je jenom otázka, je-li to tak dobře.
Podle Ústavy a Základní listiny práv a svobod, má každý právo na vzdělání a nikdo mu nemůže bránit v tom aby se o to nepokusil. Asi nebude od věci připomenout zde Článek 33 zmíněné Listiny, která je součástí našeho Ústavního zákona.
Článek 33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.
(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.
(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.
Je to jasné, základní a střední vzdělání platí stát. Vysokoškolské pak, jen podle schopností občana (studenta), a možností společnosti (státu). V současné době jsou možnosti společnosti velmi omezené a tak každý kdo chce studovat, by se měl na nákladech na studia podílet. A řečeno dnešní  obecnou mluvou, není co řešit
.
Vynikající studenti, jejichž možnosti (finanční) jsou nevalné, má právo požádat o stipendium, či jinou úlevu.  Nemá význam tuto věc dál pitvat, neboť věc je zcela srozumitelná a tak hulákání na ministra a napodobování defenestrace házením melounů z balkonu, je dosti nedůstojné.
Byly doby, kdy měli všichni tak jako dnes ústavou zaručená stejná práva a studovalo se zadarmo – jenom platit se muselo něčím jiným a nebo jinak. Třeba ctí, mnohaletým lhaním, podlézáním a tak dál. Chtít studovat, mít talent, to byla zcela podružná záležitost, která měla na to jestli budete studovat, vliv zcela nepatrný. Důležité bylo kolik a komu rodič (bez námitek) zaplatí, k čemu se zaváže, či již opět bez námitek) zavázal. Jak a kde se nastávající student - studentka angažují, jaký má rodina třídní původ, a vůbec co je to za rodinu a teprve pak se zjišťovalo, jestli nastávající student umí aspoň číst a psát.
Nuže studenti. Chcete studovat? Tak to dokažte. Ne tím, že budete rozbíjet melouny, ale tím, že se dokážete o svoje studia postarat. Všichni jste složili maturitu, nebo-li zkoušku dospělosti, čiňte tedy jako dospělí.
Před téměř šedesáti lety jsem chtěl také studovat a byl jsem ochoten si to zaplatit. Chodit při studiu do zaměstnání. Jenomže jsem měl smůlu, protože jsem nepatřil mezi ty, na které se právo studovat, nevztahovalo. A nebyl jsem v tom sám, bylo nás hodně. Ani ty melouny jsme neměli právo házet z balkonu. Právo je zvláštní věc. Přemýšlejte o tom. Ještě na vysokých školách žijí tituly ověnčení pamětníci. Najdou se i literáti, kteří by vám o tom, jak to na vysokých školách, když mě bylo tolik co vám chodilo.Mohli by vám o tom něco napsat. Někteří si ,tak jako já, užívají „zaslouženého“ důchodu, mají plno času, ptejte se jich. Ptejte se a pak teprve jděte do ulic.
Mohl bych popsat mnoho stránek. Proč? Je na vás, jak bude vypadat jednadvacáté století.

Na piráty již jaksi nezbyl čas... omlouvám se jim. Tak příště.