Jen několik poznáme k České televizi

Noviny jsem již přestal kupovat vůbec, pod různými záminkami přidvají různé přílohy o něž nemám zájem, za které však musím platit, čerpám tedy informace hlavně z rozhlasu a také z televize. Nechci opakovat to, že programy vysílané na všech tlevizních stanicích je bulvární chudoba. To se ví a nikdo, ani různé ty rady to nijak netají a že by s tím někdo někdy něco dělal, tak to asi těžko.

Jde mi tedy jenom o zpravodajství Čt. Nejen, že je nenápadité a chudé  na informace, ale způsob jakým je

nám servírováno je přímo skandální. Nejen, že moderátoři ČT1 neumí mluvit  a často jim není ani rozumět a

při poslouchání jejich denních zpráv, si někdy připadám, že sedím u soudu a čekám,kdy pani Augustová sdělí

že jsem právě dostal deset let nepodmíněně. Její způsob mluvy je nemožný, často agresivní stejně tak i pan

Pisstorius.  Připomíná mi to dávné doby, kdy Prahou jezdily koňské potahy. Rovněž tak formulovaní  vět,

slovosled a stylistika a navíc způsob oslovování. To že se neesteticky vrtí jak,o při jistých obtíží na které se

kdysi používala dubová kůra, již přehlížím. Totéž se týká, kromě pana Maršála všech i když pani Voldánová

se snaží a nekulí na mne oči a nešpulí "svoje smyslná" ústa, tak jak to s oblibou a pravidelně dělá pani

Toušlová. Pan Pistorius drží krok a pan Klepetko má svůj osobitý styl, který je také za všechny "prachy".

Ostatní moderátoři, nevím, kdykoliv s nimi přijdu přes obrazovku do styku, okamžitě vypínám. Jejich "styl"

je nehodnotitelný. Reportéři, mohu-li použít tento termín, je společnost zcela zvláštního druhu. Jednak

dokážou polykat nejen hlásky, nebo slabyky, ale oni svedou splykat i celá slova. Běžně hýkají, což

obvykle bývá slyšet v jiných prostorách, ale také mluví (pokud se tomu ještě dá říkat mluva) tak rychle, že

čárky a tečky ve větách a na jejich konci již neumí. Základní způsob jejich sdělování je, co nejvíce slovy

(která se ve větách neustále opakují) říci co nejméně informací. Když k tomupřipočtu ještě to, že

půlhodinové zprávy jsou každou chvíli podbarvovány nelibozvučnými elktronickými zvuky, je čistý čas, kdy

se mi dostává nějaké nformace, tak asi pět až osm minut. Soukromé televize si dělají reklamu, za ssvoje

peníze. Tu tak zvaně Veřejnoprávní (co to je?) platím, já, vy, my všichni. Vážený pane řediteli, podívejte

se někdy co je nám divákům předkládáno a pokuste se s tím něco udělat. Mohl bych napsat článek o

několika stranách a vypočítávat a ukazovat, kolik amatérství a diletantismu je tam vidět. Přestalo mě to

však během psaní bavit. Njednou si jsem jistý, že s tím co máte na  horách Kavčích k ddispozici asi nic moc

nedokážete. Co s tím? Tak to je ta otázka.