Rozhodně souhlasím s myšlenou, že potřebujeme někoho, kdo je a bude odpovědný za konkurenceschopnost a hospodářský růst, ale netvořme další ekonomické ministerstvo či jiný vládní úřad. Prostředkem není protiváha ministru financí, ale bezpochyby efektivní projektové týmy. Srozumitelně definované a časově vymezené úkoly.
Minulý týden proběhla tiskem informace o záměru nejsilnější strany koalice oslabit kompetence ministra financí a částečně i ministra zemědělství. Smyslem má být vytvoření ekonomické protiváhy ministru financí, posílením pozice ministra průmyslu a obchodu nebo znovu vytvořením ministerstva hospodářství. Pokud jsme už ochotni nevidět, že se tu míří na rezorty obou koaličních partnerů…
Suma sumárum vytvořit ministerstvo odpovědné za konkurenceschopnost a hospodářský růst, kdy „prvním krokem by mělo být jednotné řízení a odpovědnost za hospodaření všech subjektů ovládaných státem“. Smysluplná myšlenka, která v závěru sklouzla k politikaření a pletichám mezi TOP 09, ANO a nakonec i ČSSD.
Rozhodně souhlasím s myšlenkou, že potřebujeme někoho, kdo je a bude odpovědný za konkurenceschopnost a hospodářský růst.
Za předpokladu, že koncepčním a dlouhodobým cílem země je posílit ekonomiku a zaměstnanost, pak nevidím jinou možnost. Ku prospěchu by jistě ale nebylo další ekonomické ministerstvo či jiný vládní úřad.
V žargonu automobilové branže bych použil raději výraz projekt „XY“, v rámci potřebného neustálého zlepšování, podřízený premiérovi. A pokud by nám navíc šlo o zrychlení celého procesu, znamenalo by to i méně lidí, ale kvalitnějších.
Záměr vytvořit novou instituci, která má být protiváhou ministerstvu financí, je představa lehce nadnesená. Projekt „XY“ je pro tvořivé, odvážné lidi, schopné spolupráce, přiměřeného rizika s odpovídající strategií „win- win“ oproti ministerstvu financí, které je odpovědné za důslednou rozpočtovou politiku státu.
Typologicky lze hovořit o krizových manažerech, kteří by potřebné změnili, upravili a odešli za další výzvou. Rutinní fungování není to, co by vyhledávali. Takto koncipovaná projektová práce by měla šanci rozpohybovat ekonomiku.
V prvním kroku by bylo vhodné zanalyzovat, zefektivnit a zoptimalizovat fungování subjektů ovládaných státem. Zde nás bohužel už tradičně zdržuje boj o pozice a politikaření, což jsme se trpně naučili pojímat už jako neblahou „normu“.
Pro následující nezbytné kroky proto shledávám jako podmínku úspěšnosti rozvoje přípravu, nato i realizaci následujících projektů:
- přerozdělení kompetencí mezi ministerstva a krajská / městská zastupitelstva
- posouzení, zda vůbec potřebujeme krajská i městská zastupitelstva, nestačilo by ponechat jedněm kulturní a reprezentační roli, druhým pak výkonnou?
Jako malá země se už tradičně zatěžujeme na mezinárodní scéně velkorysým koncipováním projevovaným velmocenskými ambicemi. Analogicky pro vnitřní fungování státu nepotřebnou výkonnou trojúrovní řízení.
Zkušenosti postindustriálních států, stejně i tzv. rozvojových trhů učí, že zisk mají země účastnící se globalizačních projektů. S tím ale souvisí i ochota podpory studia cizích jazyků mimo jiné i výrazným omezením dabingu, doplněním informačního a orientačního systému veřejnoprávních institucí titulky v angličtině. Chceme-li hrát důstojnou roli v mezinárodní kooperaci, ustanovme dříve než ostatní vedle mateřštiny i angličtinu jako další úřední či jednací jazyk. V tom spatřuji první krok prozíravé podpory spolupráce mezi školstvím a trhem práce.
Zaměřme se na místní firmy
Podpořme lokalizaci, zaměřme se na místní, regionální firmy, které zaměstnávají 50 až 200 lidí. Smyslem nejsou dotace, ale daňové a jiné optimalizace. Tím prospějeme i problému se zaměstnáváním lidí nad 50 let. Jinými slovy nevyhodíme souseda.
Všechna tato témata mají ještě jeden společný ukazatel - demografii. Je nezbytné, ať se nám to líbí, nebo ne, navýšit počet obyvatel řízenou imigrací. V neúprosné ekonomické abecedě prosperity informatické společnosti čteme první, nepominutelnou podmínku: početná společnost.
Určit priority profesí, které potřebujeme pro náš ekonomický rozvoj a udržení sociální politiky. A opět: s globalizačními snahami souvisí druhý úřední jazyk.
Vrátím se závěrem ke své úvodní myšlence: zrychleme naší konkurenceschopnost a hospodářský růst. Prostředkem není protiváha ministru financí, ale bezpochyby efektivní projektové týmy. Srozumitelně definované a časově vymezené úkoly.
Cílem by v dlouhodobém horizontu mělo být posílení kompetentnosti a efektivity. Pak se viditelně dostaví i náš ekonomický úspěch.
