„Berte migranty, nebo vystupte!“ vzkazuje EU Polsku a Maďarsku

EU se chystá dát Polsku a Maďarsku ultimátum ohledně přijímání muslimských migrantů. Buď tyto dvě země budou migranty přijímat, nebo mají z EU vystoupit. 

V souvislosti s Brexitem mnozí očekávali, že EU se z daného vývoje poučí a bude přístupná reformám, které budou znamenat navracení pravomocí členským státům. Bohužel, opak je pravdou. EU svoji snahu o centralizaci ještě více stupňuje. O tom svědčí i následující informace.  

Britský deník The Times zveřejnil zprávu, že EU vedené Německem a Francií chce přinutit Polsko a Maďarsko k přijímání muslimských migrantů pomocí ultimáta: „Buď přijímejte, nebo vystupte z EU!“ (1). 

Polsko a Maďarsko se staví proti přijímání jakýchkoliv muslimských migrantů do svých zemí. Viktor Orbán opakovaně prohlásil, že přijímání muslimských migrantů by bylo v rozporu s maďarskou ústavou, která maďarské politiky zavazuje k ochraně svého národa a kultury (2). Polská vláda se k postoji Maďarska připojila: žádné migranty z muslimských zemí přijímat nebude – s kvótami nebo bez nich (3). Viktor Orbán a Jaroslaw Kaczynski při společné schůzce na podzim loňského roku vyzvali k odporu proti snahám EU o likvidaci evropských národů, jejich kultury a národních států (4). 

Zlomit odpor Maďarska a Polska má EU pomoci nejen uvedené ultimátum, ale i očekávané rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD). The Times uvedly, že v EU panuje přesvědčení, že ESD nejpozději do konce tohoto roku přijme rozhodnutí, které potvrdí povinnost členských států přijímat migranty na základě povinných kvót (1). „Jsme si jisti, že ESD tuto povinnost potvrdí“, uvedl nejmenovaný zdroj z oblasti bruselské diplomacie. „Potom se musí [Polsko i Maďarsko] řídit tímto rozhodnutím. Pokud ne, pak budou čelit následkům: finančním i politickým.  Není možné, aby se toho neúčastnili. Je konec tomu, aby byli jednou nohou uvnitř, a druhou nohou venku. V této věci budeme velmi tvrdí.“
 
V této souvislosti je třeba si připomenout slova místopředsedy Evropské komise, Franse Timmermana, z počátku tzv. migrační krize v roce 2015, kdy hájil názor, že východo- a středo- evropské země musí projít stejnou přeměnou ve složení obyvatelstva, jakou prošly národy Západní Evropy (5): „Jakákoliv společnost, kdekoliv na světě, bude v budoucnu založená na různosti. To je budoucnost světa. Takže [státy střední Evropy] si na to budou muset zvyknout.  Tyto země potřebují politiky, kteří mají odvahu to svým obyvatelům vysvětlit, namísto toho, aby hráli na notu strachu, jak je možno vidět u Viktora Orbána v posledních měsících.“

Otázkou je, co může přimět EU k tolik diskutované změně kurzu, pokud nepomohl ani odchod Velké Británie, a EU je ochotna v zájmu další centralizace a řízené islamizace obětovat další dvě členské země, které se těmto záměrům vzpouzejí. Kdo z toho může mít prospěch? Pro nadnárodní korporace může nahrazení složitosti mnoha národních států jedním centralisticky řízeným megacelkem znamenat růst zisků. Ovšem za jakou cenu? Zničení naší kultury, způsobu života, ztráty pocitu domova v naší zemi, ohrožení naší bezpečnosti, posílení bruselské totality? Za sebe jsem na straně Maďarů a Poláků.