Věrohodnost Starého zákona - 5

Existuje teorie, že k exodu Izraelitů z Egypta došlo ve 13. st. př. Kr. Avšak data uvedená v Písmu nabízejí jinou možnost, která je daleko realističtější.

Podle Písma sv. se Jákobův syn Jozef stal správcem Egypta, vzal sem rodinu svého otce, která se v Egyptě rozrostla na miliónový národ, a přesně po 430 letech odsud vyšla. Příchod Jákoba do Egypta se udál asi r. 1870 a exodus r. 1440 př. Kr. Lze to jednoduše spočítat na základě všeobecně přijímané informace, že stavba Šalomounova chrámu začala asi r. 960 př. Kr. a údajů v 1Král 6,1 a Ex 12,40. Dnešní egyptologové se většinou snaží dokazovat, že jimi zkoumané egyptské prameny a archeologické nálezy o zdejším pobytu Izraelitů nic nevědí. Asi proto vznikla i teorie, že k exodu došlo až ve 13. st. př. Kr., která ignoruje biblické datování. Pokud ale přijmeme data uvedená v Písmu a podíváme se, co egyptologové vědí o inkriminovaném období 19. až 15. st. př. Kr., dojdeme k velmi zajímavým zjištěním: Právě v tomto čase se totiž v Egyptě objevilo etnikum asijského původu, které na sebe strhlo vládu a následně bylo ze země vyhnáno. Egypťané tento národ nazývali „Hyksósové“, což znamená „vládcové cizích (hornatých) krajů“. Už během vlády 13. faraónské dynastie v období mezi r. 1797 a 1634 př. Kr. vystupuje i 14. dynastie, která vládla paralelně v tomtéž období. Následující 15. a 16. dynastie jsou už s jistotou Hyksóské. Jim v tomtéž období stála v opozici 17. dynastie, které Egypťané připisovali vítězství nad Hyksósy a jejich následné vyhnání ze země. I nejvýznamnější egyptský historik Manéthos působící v 3. st. př. Kr. ztotožnil tyto Hyksósy s Izraelity. Také Josef Flavius v 1. st. po Kr. s ním souhlasí a ve svém spise „Proti Apionovi“ prohlašuje: „Manethós nám podle egyptských kronik dosvědčil dvě nejpodstatnější věci: za prvé, že jsme do Egypta přišli odjinud, a za druhé, že jsme odtamtud odešli už tak dávno, že k tomu došlo téměř tisíc let před Trojskou válkou.“ Současné vykopávky dokazují, že Hyksóská kultura byla svébytně egyptská s mnoha palestinskými prvky. Bylo odkryto hlavní město Hyksósú – Avarida s jejich paláci, chrámy, a hroby. Lid asijského původu se zde nacházel již za 13. dynastie. Neegyptská povaha komunity je patrná zvlášť z rozvržení domů, které jasně odkazuje na syrský model, a ze skutečnosti, že hroby byly začleněny do obytné části. Lid z Avaridy byl od Egypťanů odlišován soudobým termínem „aamu“, což bylo pojmenování pro obyvatele Syropalestiny. Avarida poskytla stovky artefaktů, které lze zařadit do období střední doby bronzové v Syropalestině. Tento materiál se vyskytuje v devíti vrstvách, které odpovídají období mezi roky 1786 a 1525 př. Kr. Podle historických pramenů bylo Hyksóské město Avarida dobyto Egypťany asi r. 1530 př. Kr. Manéthos ve svých dějinách uvádí, že Hyksósové byli nejdřív poraženi a až později i vyhnáni ze země. Zdá se tedy, že období, kdy byli Izraelité v Egyptě otroky, trvalo 90 let. Další hyksóská města objevená archeology jsou např. Fareš, Tell el-Jehúdíja, Tell el-Maschúta a Tell el-Habua. Jméno Mojžíš („moše“) je egyptského původu, jde o slovní základ s významem „zrozený“, který se nachází např. i ve známém egyptském jméně Raamses („zrozený bohem Ra“). Města Pitom a Raamses, která Izraelci v Egyptě stavěli (Ex 1,11), v následujících několika staletích zanikla. To je důkazem, že kniha Exodus byla napsána v 2. tisíciletí př. Kr. člověkem, který byl dobře obeznámen s egyptskými reáliemi.