M. Jan Hus vysmívaný a očerňovaný a přece vždy bezúhonný a pravdivý katolík

Stejně jako se M. Janu Husovi kdysi nenávistně vysmíval téměř celý "katolicý" koncil v Kostinci, tak se mu lidé nemilující pravdu posmívají i dnes a rádi o něm šíří lži.

S jednou takovou lží očerňující horlivého kazatele pokání kněze Jana Husa jsem se setkal včera ve videu "5 věcí, které vám ve škole zatajili o Husovi" zveřejněném na playtvak.cz. Poslední z pěti sdělení obsažených ve videu předkládá podezření, že Hus byl smilník, který disponoval několika desítkami souložnic. Autor videa se při představení této nehorázné a urážlivé lži odvolává na jakýsi článek, za jehož věrohodnost neručí. Jakým právem však šíří takovou lež - a že je to lež je historicky spolehlivě dokázáno - o člověku, který je všeobecně pokládán za hrdinu českého národa?! Proč si náš národ nechává takové urážky líbit? Tak hluboce jsme klesli, že nemáme elementární úctu sami k sobě. To že Jan Hus byl vysoce morálním knězem svatého života uznávají všichni historici o něm píšící, včetně těch, kteří jej (neprávem) pokládají za tzv. arcikacíře a úhlavního nepřítele katolické víry. Za všechny uveďme uznávného Dr. J. Sedláka, který v knize M. Jan Hus z r. 1915 tvrdí, že Hus byl heretik a kacíř, avšak z mravního hlediska jej pokládá za člověka zcela bezúhonného, ba vzorného. S tím souhlasí všichni autoři až po ty dnešní. Husova mravní bezúhonnost je historickým faktem, neboť je naprosto nemožné, aby proti němu obvinění z morálních přestupků či z porušení pro kněze povinné kázně nebyla vznešena, pokud by k takovým obviněném existoval sebemenší důkaz či argument. Jeho nepřátelé na něj ale nic neměli, pokud by měli, zcela jistě by to v Kostnici, ale pravděpodobně už dříve, vyložili na stůl. Také první z tvrzení obsažených ve videu se mi zdá nepravděpodobné, protože s Husovým dopisem Martínkovi z Volině, ve kterém by o sobě říkal, že je tlustý, jsem se nesetkal a kladu si otázku, jestli vůbec existuje. Četl jsem jeho dopis tomuto Martínkovi, ve kterém se Hus kaje z toho, že často hrál šachy a mnohokrát se při tom rozhněval a také z toho, že nosil honosný oděv, avšak o otylosti ani o vození na voze či nosítkách v tom dopise nic není. Ale nic nového pod sluncem, proti pravdě se konec konců nedá bojovat jinak než s použitím lži. Proto i v Kostnici odsoudili M. Jana Husa na základě celé série lží.

Čtvrtý žalobní článek proti Husovi zněl: „Dvě přirozenosti, božská a lidská, jsou jeden Kristus.“ A níže v kap. 10.: „Každý člověk jest duch, ježto jest ze dvou přirozeností obojí.“

Hus k tomuto článku připsal: „...jeden Kristus: ‚srostitě, spojitě’…“; člověk jest duch: ‚Tohle říká často sv. Augustýn ve výkladu Na Jana‘...“ Ta druhá věta z 10. kap. byla potom z oficiálního dekretu vypuštěna. Je to ta věta, kterou Hus bere ze sv. Augustýna. Je těžké vůbec pochopit, v jakém smyslu by tento výrok měl být bludným. Zřejmě připsali Husovi směšný a nesmyslný názor, že: každý člověk je vlastně Kristus, protože se skládá ze dvou přirozeností. Taková hloupost Husovi „ani na mysl nevstoupila“! Každý kněz se neděli co neděli modlil Atanášovo vyznání víry, v němž stojí: „Jako rozumová duše a tělo je jeden člověk, tak Bůh a člověk jsou jeden Kristus.“ To že božská a lidská přirozenost jsou jeden Kristus, platí samozřejmě jen v osobě Pána Ježíše Krista, a nikde jinde. Jde pouze o přirovnání dvou podobných vztahů: vztah duše a těla u každého člověka a jedinečné spojení Božství a lidství v Kristu. Husův text, pokud není vytržen z kontextu, ani jinak chápat nelze. Ve 4. kap. O církvi napsal Hus doslova toto: „A tak je Kristus vnější hlavou každé dílčí i obecné církve podle svého božství a je vnitřní hlavou obecné církve podle svého lidství. A tyto dvě přirozenosti, božství a lidství, jsou jeden Kristus, který jest jedinou hlavou své nevěsty obecné církve, jež je souhrn předurčených.“ Hus se zde vyjadřuje naprosto pravověrně! Jen tento jeden článek, v němž se mu připisuje, to co nikdy nezamýšlel, je sám o sobě zločinem kostnického koncilu proti Husovi a celému českému národu.

Podobným zločinem bylo, že při Husově odsouzení 6. 7. 1415 vyhlásili i obvinění, že prý tvrdil, že „je čtvrtá božská osoba“, Por. spis Proti Stanislavovi 8. kap., Flajšhans II., s. 77. Zde naopak Hus upozorňuje, že Stanislav tak vysoce vychválil papeže, že vlastnosti, které mu připisuje, odpovídají božské osobě. Tedy právě Husovi žalobci Stanislav a Páleč byli heretiky. Za hereze, které sami hlásali, ale odsoudili svého protivníka, který na jejich hereze upozorňoval. To je neuvěřitelné! Přesně tak ale pracují církevní farizeové i dnes! Článek o čtvrté božské osobě nakonec do oficiálního církevního dekretu nezařadili, protože by se tím až velmi jasně demonstrovalo, jak zmanipulovaný proces s Husem byl. Pro Husovo odsouzení měly ale právě tyto lži rozhodující význam!

Hus sám je od chvíle své mučednické smrti v nebeské slávě v blízkosti Božího trůnu s anděli a svatými, on zvítězil. My jsme však nadále v boji a v tomto boji by nám neměli být lhostejno, že jsou uráženi a očerňováni skuteční hrdinové křesťanské víry v českém národě.