M. Jan Hus: "Kdo se vydává za papeže, ač jím není, je zlodějem a lupičem"

Hus upozornil i na potřebu rozlišit mezi papežem platně zvoleným a nehodným, a tím, který byl zvolen neplatně, ne pro procedurální defekt volby, ale proto že není ani křesťanem.

Papežství se týkají i žalobní články č. 21 až 23 i článek 25 a další.

Citace 21. žalobního článku: „Papež nebo prelát špatný a předzvěděný jest dvojsmyslně pastýř, ale vpravdě zloděj a lupič.“

Odpověď: Hus zde tedy říká, že papež zatvrzele zůstávající v herezi neboli apostata, není papežem v plném smyslu, ale je papežem jen podle názvu. Vyplývá to z celého textu, odkud je čl. vytažen. (Viz Proti Pálčovi, Flajšhans II., s. 15.) Tento postoj Jana Husa se plně shoduje s Písmem (Gal 1,8-9) a s Tradicí. Na koncilu k tomuto čl. Hus doplnil: „který jím není dle úřadu a zásluhy, ale pouze dle úřadu.“ Touto poznámkou vlastně posunul větu z významu neplatnosti do významu nehodnosti. Neudělal to proto, aby si zachránil život, ale aby vyšlo lépe najevo, že je odsouzen nespravedlivě. Preláti totiž nechtěli pochopit, že někdo může skrze zradu Krista a apostazi ztratit úřad a být tak z toho důvodu neplatně papežem, tedy nebýt už papežem ani podle úřadu. Asi proto Hus raději posunul větu do významu, že zastává úřad platně ale nehodně. Znovu také připomínáme, že ve vězení své knihy neměl. Je tedy pravděpodobné, že si nebyl jist v jaké přesně souvislosti a v jakém smyslu tu větu napsal. Nicméně o tom, že papežská volba může být neplatná z důvodu, že zvolený je heretik či nevěřící, mluví v následujících článcích. Takže tohoto svého postoje se nijak nevzdává, což je plně v souladu s Tradicí církve. Např. 6. Cařihradský koncil posmrtně vyloučil papeže Honoria I. jako heretika a s ním i 4 patriarchy. To že heretik nemůže být a není papežem ani v právním smyslu potvrdil v ještě radikálnější formě papež Pavel IV. Jeho věroučná bula Cum Ex Apostolatus Officio jde v pravověrné linii Písma a celé katolické Tradice předávané od prvních století. Papež heretik okupuje úřad nezákonně a dle věroučné buly není papežem. Všechno, co koná, je neplatné.

Citace 22. žalobního článku: „Papež nemá být nazýván nejsvětější ani dle úřadu, neboť jinak by i král musel být nazýván nejsvětějším dle úřadu a kati i lupiči zvali by se svatými, ba i sám ďábel musil by být nazýván svatým, protože i on je úředník Boží.“

Odpověď: Hus napsal tato slova v polemice s Pálčem – bývalým přítelem, který mu usiloval o život. Ten tvrdil, že papež je svatý, ba nejsvětější, bez ohledu na svůj morální profil. Hus naproti tomu zdůrazňoval, že jedině Bůh je nejsvětější. Papež zastává svatý úřad, ale to neznamená, že je osobně svatý. Opak je mnohdy pravdou.

Citace 23. žalobního článku: „Žije-li papež protivně Kristu, i kdyby nastoupil řádnou a zákonitou volbou dle obecného ustanovení lidského, přece odjinud by nastoupil, než skrze Krista, byť i nastoupil volbou původně od Boha učiněnou; neboť Jidáš Iškariotský byl vyvolen řádně a zákonně od Boha Ježíše Krista na biskupství, a přece vstoupil do ovčince jinudy.

Odpověď: Hus zde doplnil poznámku: „Tohle jsem řekl v rozpravě, očekávaje větší poučení.“ Článek je vzat ze spisu Proti Pálčovi. (Flajšhans II., s. 17-18). Hus tam kromě jiného říká: „Klameš se tedy, lháři, myslíš-li, že pouze ten by vcházel jinudy, kdo by obdržel hodnost násilím nebo bez povolání zákonitou a řádnou volbou.“ Potom Hus uvádí citát sv. Bernarda, kterým Bernard nároky papeže na světské panování označuje za odporující Písmu a Kristovým ustanovením. Tím chce Hus říct, že ten, kdo odporuje víře Kristově, čili heretik, nemůže být platně zvolen papežem. Tuto pravdu už potvrdil 6. Cařihradský koncil tím, že posmrtně vyloučil z církve papeže Honoria kvůli tomu, že mlčel k herezi monotheletismu. Rovněž na 7. Všeobecném koncilu 15. pravidlo ve vztahu k heretickým hierarchům ustanovilo totéž. A dále tento fakt, že heretik nemůže být platným papežem, o 150 let později definoval papež Pavel IV. v dogmatické bule Cum ex apostolatus officio.

Citace 24. žalobního článku: „Odsouzení 45 článků Viklefových skrze doktory jest bezdůvodné a bezprávné a kauza okolo nich je zkonstruovaná tak, aby se zdálo, že žádný z článků není katolický, ale každý z nich jest kacířský, nebo bludný, nebo pohoršlivý.“

Odpověď: Hus nepřijímal všechny Viklefovy teze, upozorňoval však, že odsuzováním Viklefa se „s vaničkou převrací i dítě“, tedy, že se neprávem a ke škodě církve odsuzují i všechny reformní snahy.

Citace 25. žalobního článku: „Ne tím právě, že volitelé nebo jejich většina živým hlasem shodla by se dle řádu lidského na některé osobě, tím právě ona osoba zákonitě byla zvolena, aniž tím právě jest pravým a zřejmým následníkem nebo náměstkem apoštola Petra nebo jiného apoštola, v úřadě církevním; pročež ať volitelé volili dobře nebo špatně, máme věřit skutkům zvoleného, neboť tím právě, čím kdo hojněji záslužně jedná k prospěchu církve, má k tomu od Boha hojnější moc.“

Odpověď: I kdyby byly všechny církevní procedury přesně dodrženy, volba heretika je neplatná. Tak to stanovila bula Cum Ex Apostolatus Officio. Takže Hus má i v této věci pravdu. Navíc zde znovu připojil poznámku, v níž připomíná absurdum, které je spojeno s tzv. papežkou pod jménem Jan.

Článek je vzat z 2. kap. Husova spisu Proti Stanislavovi. Říká zde: „Lidská volba papeže ani jmenování kardinálů papežem nejsou bezvadně postačitelné k ustanovení náměstka Petrova nebo jiného apoštola. Je totiž možné, že hříšní volitelé zvolí do církevního úřadu ženu, jak je to vidět na Anežce zvané Jan, která se zmocnila papežství na víc jak dva roky. Ba, je možné, že by zvolili lotra, zloděje a ďábla, jako Kristus vyvolil Jidáše. Také je možné, že by zvolili Antikrista. A je možné, že z lásky, lakomství nebo nenávisti zvolí osobu, s níž Bůh nesouhlasí svým schválením, stejně jako je možné, že zvolí zle někoho, jehož trpné vyvolení Bůh schvaluje“. Zde Hus jednoznačně rozlišuje dvě zásadní věci: Volba papeže může být platná, ale přitom Bohu nemilá (pokud je zvolen věřící křesťan, který je ale hříšníkem nehodným toho úřadu) a může být neplatná z důvodu, že ten, kdo byl zvolen, je nevěřícím odpadlíkem – heretikem. Takto může dle Husa dojít i k tomu, že za papeže bude zvolen sám Antikrist, a taková volba bude samozřejmě neplatná!

Husovy obavy se naplnily na papežích 20. století počínaje kardinálem Roncallim, který hrdě přijal jméno i číslovku Jana XXIII., neboli arcilotra, kacíře a vzdoropapeže Kossi, proti němuž právě Hus psal. Papež Jan XXIII. (Roncalli), zemřel během II. vatikánského koncilu, který sám svolal pod heretickým heslem aggiornamento, což znamená otevření se církve duchu světa a úctě pohanským démonům. Při jeho pohřbu jistý biskup pronesl: „Nyní už máme dva vzdoropapeže pod jménem Jan XXIII.“

Kostnický koncil byl z pohledu církve heretický, protože jednal v autoritě hereze konciliarismu. Rovněž v této autoritě upálil M. Jana Husa. II. vatikánský koncil je rovněž heretický, protože vyhlásil hereze synkretismu s pohanstvím a Jan XXIII. na něm dal vládu heretickým teologům – falešným prorokům, aby prosadili hereze neomodernismu, které popírají Božství Kristovo, Jeho reálné a historické vzkříšení i samu inspiraci Písma svatého. 

Janem XXIII. započatou apostazi pak svými heretickými gesty dovršili heretici Jan Pavel II. a František Bergoglio. Bergoglio, který nikdy nebyl Petrovým nástupcem, v jeden den najednou tzv. svatořečil superheretiky Wojtylu i Roncalliho. Tím před celým světem „slavnostně“ potvrdil, že dílo apostaze Vatikánu započaté Roncallim, bylo Wojtylou plně dovršeno a cesta Antikristu je již připravena. Jejich apostaze je zjevná, především z jejich skutků: setkávají se s představiteli pohanských démonických kultů a společně s nimi se tzv. modlí k ‚jednomu společnému bohu‘; schvalují a podporují světovou vládu satanistů; lobují za islamizaci Evropy apod. I M. Jan Hus zdůrazňoval: „skutkům věřte“, abyste poznali, zda ten, kdo se vydává za pastýře, není ve skutečnosti vlkem. Z apostatických a antikristovských skutků dnešních arcikacířů a pseudopapežů víme, že nejsou ani pastýři Kristova stáda ani jeho ovcemi ani údy Kristova těla, ale vlky hltavými v rouchu beránčím. TOTO ŘÁDĚNÍ DUCHA ANTIKRISTA NA STOLCI PETROVĚ M. JAN HUS PROROCKY PŘEDVÍDAL.

(Poznámka: satanistou v tom smyslu, v jakém je slovo v tomto článku užito, rozumím každého, kdo zcela vědomě odmítá ctít Pána Ježíše Krista a klanět se mu jako pravému Bohu.)