M. Jan Hus a jeho kritika zneužívání autority v církvi i politice

Popření či ignorace Božího zákona jako nejvyšší a pro všechny platné autority vždy přináší následné zneužívání lidských autorit. Kdo neposlouchá Boha, sám se zbavuje autority, kterou mu společnost přisoudila.

Citace 15. žalobního článku: „Církevní poslušnost je poslušnost podle vynálezů kněží církve mimo výslovné ustanovení Písma.“

Hus k tomuto nařčení vysvětluje: „Tohle popsání týká se poslušnosti, která se rozlišuje proti vyložené poslušnosti zákona Kristova, jak patrno tam, kde článek tento jest pojat; ale chraniž Bůh, aby veškerá poslušnost zákona Božího byla taková, která se nazývá zároveň poslušnost církevní.“

Hus upozorňuje na základní věc, že je třeba rozlišovat poslušnost Božího zákona od poslušnosti církevních zákonů a osob. Hus tímto nepopírá církevní a světské zákonodárství a jejich lidskou, církevní autoritu. Hus jen varuje před zneužitím této autority. Je samozřejmé, že v lidské společnosti musí být určitá autorita. Pokud není, nastává anarchie a zločiny se rozbují až k sebezničení společnosti. Tedy je třeba ctít nejvyšší autoritu, kterou je Bůh, ale zároveň se každý člověk musí podřizovat i lidské autoritě. V rodině má mít autoritu otec, ve škole učitel či vychovatel… Autorita sjednocuje a slouží, pokud je však zneužita, zaviní nejtěžší zločiny. Například dnes je autorita OSN zneužita k tomu, aby zavazovala státy přijímat zákony o tzv. lidských právech, což v praxi znamená legalizaci nejtěžších zločinů proti lidskosti (tzv. sexuální výchova, gender ideologie, podle níž už      od mateřské školy dítě nesmí říkat, zda je chlapečkem či děvčetem, zavádění tzv. antidiskriminačních zákonů k ničení většiny společnosti, kradení dětí rodičům sociálními službami z umělých důvodů… To vše se děje zneužitím světské autority.) A co zneužití církevní autority? Dnes papež František zneužívá autoritu k totálnímu sebezničení církve. Realizuje se výrok zednářského časopisu Alta Vendita: „Skrze poslušnost zničíme církev. Katolíci si budou myslet, že jdou pod praporem Petrových klíčů, ale už dávno půjdou pod naším praporem…“. Toto je dnes krutá realita. Lidé, kteří se cele dali do služeb Bohu, kněží, řeholníci, biskupové, se falešnou poslušností dostávají do systému, který je nutí sloužit duchu antikrista. De facto jde o svatokrádež Bohu zasvěcených duší. Tím není ničena církevní struktura, naopak, je plně využita k účinnému sebezničení podstaty křesťanství a spasitelné víry herezemi, k vyhnání Ducha svatého a přijetí ducha New Age.

Citovaný článek je ze 17. kap. O církvi. Hus zde rozepisuje složité rozdělení různých druhů poslušnosti. Druhá strana tvrdila, že je třeba církevní představené poslouchat ve všem, pokud nenařizují něco vyloženě hříšného. Hus vysvětluje, že je to zavádějící a nesprávné vyjádření a ukazuje na konkrétní případy, kdy církevní představení nařizují něco, co samo o sobě není hříchem, ale v daných okolnostech se to stává přímo hříchem těžkým. Konkrétně šlo o okolnosti, v nichž nařízení arcibiskupa a papeže směřovalo k likvidaci upřímných kněží, kteří káží evangelium a k upevnění moci hříšných a bezbožných prelátů, kterým toto kázání vadí.

Svatý Basil řeší problematiku poslušnosti podobným způsobem jako Jan Hus. Sám musel bojovat proti většině biskupů, kteří z obav o vlastní kariéru odpadli od pravověrnosti do hereze. Byl pak velký rozdíl poslouchat sv. Basila, pravověrného biskupa, a poslouchat odpadlé biskupy, kterých byla většina. Ještě horší situace je dnes, kdy pravověrní biskupové v oficiální struktuře církve už vůbec nemohou být. Ovocem poslušnosti zrádců Krista je likvidace církve i jednotlivých duší.