Ježíš Kristus se narodil r. 1 př. n. l.

Z dat uvedených Josefem Flaviem a z kumránských svitků lze vypočítat, že Herodes Veliký zemřel před Velikonocemu r. 1 n. l. a Ježíš Kristus se narodil 25. 12. r. 1 př. n. l.

V 19. století, vlivem modernismu, liberální teologové z ideologických důvodů zpochybnili všechny základní pravdy víry i autenticitu a hodnověrnost Bible včetně data narození Pána Ježíše Krista. Skrytě šlo o zpochybnění podstaty křesťanství vůbec. Jejich metoda byla jednoduchá, narušit všeobecně známá historická fakta s cílem zpochybnění historické existence Ježíše Krista. Aby mohli liberální teologové a odpůrci křesťanství realizovat svou ideu, vymysleli si, že konjunkce Jupitera se Saturnem v roce 7 před n. l. byla onou Betlémskou hvězdou. Podle toho pak datovali smrt krále Heroda na 4. rok před. n. l. Z toho jim potom vycházelo, že se Ježíš Kristus měl údajně narodit kolem roku 7 př. n. l. Tito pseudovědci dále tvrdili, že přesné datum narození Ježíše Krista se nedá vlastně určit, možná je to 4, možná 6, možná 7 a možná i 9 let před n. l., a de facto tak došli k závěru, že není jisté, zda vůbec Kristus existoval, zda to není jen vymyšlená náboženská postava. Je bolestné, že mnoho známých křesťanských teologů a historiků jako např. Ruffini, Ricciotti, Hejčl, Hudec a jiní pod tlakem pseudovědy a chtějíce být tzv. na „úrovni“ přijalo tyto mylné názory a ve svých dílech tohoto ducha lži a nevěry nevědomě propagovali.

Křesťanská slavnost Narození Páně nemá svůj historický původ v Římě, nýbrž ve Svaté zemi. Modernistické teorie, že 25. prosinec se v Římě formoval v protikladu k mýtu o Mitrovi nebo také jako křesťanská odpověď na kult nepřemožitelného Slunce, který byl ve 3. století podporován římskými císaři jako pokus o vytvoření nového říšského náboženství, jsou již dnes neudržitelné. (srov. J.Ratzinger, Duch liturgie, Brno 2006, str. 95)

V dnešní době máme dostatek objektivních historických faktů potvrzených vědeckými výpočty, že narození Pána Ježíše se stalo 25. prosince roku 1 př. n. l. Snad největší měrou se o ně zasloužil český profesor gymnázia v Kojetíně P. Jan Pouč (1884 – 1962), který byl dobře obeznámen se všemi známými letopočty a chronologiemi. Ve své celoživotní práci se opírá o pevné historické události a časová období známých historických osobností. Neúprosnou řečí čísel pak potvrzuje, že Josephus Flavius zaznamenal dostatek konkrétních událostí a časových spojitostí, z nichž plyne, že Ježíš Kristus se narodil 25. prosince roku 1 před naším letopočtem, přičemž náš letopočet začíná 1. lednem po Ježíšově narození. Na adresu liberálních a protestantských teologů popírajících přesné datum Kristova narození pověděl, že tito nešťastní pánové nic nevědí a jen se domnívají. Kdyby věděli, tak by řekli konkrétní datum a odůvodnili by jej. My však toto datum známe a můžeme ho vědecky dokázat.

Chronologický přehled jednotlivých argumentů:

• Panna Maria i apoštolé dobře věděli, kdy se Pán Ježíš narodil a podle církevní tradice si Jeho narození každý rok připomínali. Tato praktika byla předána rané církvi. První křesťanské obce slavili Narození Páně 25. prosince, Zvěstování Páně 25. března a Početí sv. Jana Křtitele 24. září. Tato data jsou uchována ve východní křesťanské tradici i liturgii. V byzantské liturgii slavnost Zvěstování liturgicky ruší neděli i Zelený čtvrtek a připadne-li na Vzkříšení, zpívá se v mešním kánonu po Proměnění a epiklézi hymnus Zvěstování. Nepřetržitá paměť je ve východních církvích střežena liturgií. K potvrzení dne Kristova narození zásadně přispělo také Lukášovo evangelium a jeho důraz na místa, data a osoby.

Východní církve v liturgické praxi používají doposud juliánský kalendář, který se za gregoriánským kalendářem zpožďuje o 13 dní. Prakticky: 25. prosinci podle gregoriánského kalendáře odpovídá 7. leden juliánského kalendáře. Proto východní církve slaví „Roždestvo Christovo“ 7. ledna a „Blahoviščenije“ (Zvěstování) 7. dubna.

• Hipolit Římský v r. 204 svědčí o datu Kristova narození, kterým je 25. prosinec roku 1 př.nl.
• Jan Zlatoústý v r. 386 z archivů Římské říše zaznamenal, že datum Kristova narození je 25. prosinec roku 1 př. n.l. V těchto archivech se uchovávají data o sčítání lidu provedeném na rozkaz císaře Augusta.
• Pavel Orosius, galský kněz, píše kolem roku 400, že císař Augustus vydal první nařízení o sčítání lidu 752 let po založení Říma (Urbe condita).
• Do 6. století bylo mnoho různých letopočtů, všeobecně nejznámější byl letopočet datovaný od založení Říma (a.u.c., ab Urbe condita, tedy od roku 752 př. Kristem). V 6. stol. se opat Dionysius Exiguus, úředník římské kurie, zasloužil o to, aby se do úředních listin připisovalo anni Domini nostri Jesu Christi, tedy léta Páně (A.D.). Tím skončilo paralelní datování od založení Říma a úředně se už používalo jenom datování od Kristova narození (A.D.). Dionysius toto datování lehce převzal, protože datum Kristova narození bylo dobře známo.
• V r. 1958 prof. Shemarjahu Talmon z Hebrejské university sestavil podle Qumránských svitků rozpis služeb kněží v Jeruzalémském chrámu. Otec Jana Křtitele, Zachariáš, patřil k Abiášově kněžské třídě. Té přišla povinnost sloužit v chrámu dvakrát do roka a svitky uvádějí konkrétní data této služby. Konec jeho služby byl mezi 23. a 25. září, kdy byl počat Jan Křtitel. Od toho dne za šest měsíců počala Panna Maria Ježíše (anděl Panně Marii při Zvěstování řekl, že Alžběta je v šestém měsíci), za devět měsíců poté se narodil Pán Ježíš t.j. 25. prosince roku 1 př.n.l.
• Nemající na světě obdobu je dílo českého profesora gymnázia v Kojetíně Jana Pouče (1874 – 1962). Jeho celoživotní vědecká práce: „Náš letopočet, Ježíš Kristus a král Herodes, obhajoba našeho letopočtu a životních dat Ježíše Krista“ byla vydána až po jeho smrti v roce 2006. Třetí vydání bylo v roce 2016. P. Jan Pouč byl velký znalec chronologií a letopočtů a výborný počtář. Všechno přepočítal a tím způsobem odhalil velký soubor dat Josepha Flavia o délce vlády židovských vládců od obsazení Jeruzaléma Pompeiem roku 63 př. n. l. do zkázy Jeruzaléma v roce 70 po Kristu, provázených dobře známými daty z historie, se sobotními roky z Bible i s astronomickými úkazy. V souboru je také důkaz o smrti krále Heroda před Velikonocemi roku 1 po Kristu. Je to jeden z jeho přínosů vědě. Takový rozbor Josephových dat nikdo neudělal, ačkoliv by to mělo být samozřejmostí před jejich užíváním. Je tím také potvrzeno, že narození Ježíše Krista 25. prosince roku 1 př. n. l. bylo „za času krále Heroda“, jak napsal evangelista Matouš, a že náš letopočet uvádí Dionysius Exiguus správně od 1. ledna po narození Ježíše, jak začínali roky Římané. Proto nemohla být hvězdou Betlémskou konjunkce planet v roce 7 př. n. l., ani žádný úkaz před datem narození Ježíše Krista 25. prosince roku 1 př. n. l.

Církev ani kulturní svět nikdy o otázce data narození Krista nepochyboval. Cílevědomě začali zpochybňovat historickou realitu a prosazovat pod praporem „vědy“ své pseudovědecké hypotézy – jak jsme se na počátku zmínili – až právě demagogové v 19. století. Proto dnes vznikla potřeba udělat jasný závěr.

Závěr vědeckého bádání je jednoznačný:

Prameny z 1. století n. l. potvrzují, že náš letopočet je zcela správný. Ježíš Kristus se narodil 25. prosince a náš letopočet proto začíná následujícím 1. lednem roku 1 n. l. Král Herodes zemřel před Velikonocemi v březnu roku 1 n. l. Ježíš byl ukřižován 3. dubna 33 n. l.

(převzato z http://vkpatriarhat.org/cz/)