Čas narození Mesiáše podle Starého zákona

Už v 6 století př. Kr. stanovil starozákonní prorok Daniel rok, ve kterém dojde k obětování Mesiáše.

Stejně jako Písmo dopředu předpovědělo, že Mesiáš se narodí z ženy–Panny z potomků Šémových, Abrahámových, Jakubových, z Judy a z rodu Davidova (https://stanislavciganek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=638623), tak předpovědělo i čas, v KDY k tomu dojde.

Prorok Daniel, který patřil mezi Jeruzalémskou šlechtu, ale už jako mladík se dostal do babylonského zajetí, měl zde v Babylonu zjevení týkající se budoucích světových událostí, čtyřech světových říší, z nichž první byla ta Nabuchodonozorova, a poslední mělo být království, které se bude rozprostírat po celé zemi. Za tohoto čtvrtého království mělo podle Daniela „bez zásahu lidské ruky“ povstat království lidu svatých, které bude trvat na věky. V 9. kapitole mluví Daniel o přesném čase, kdy dojde k obětování Mesiáše, tak jak mu to bylo zjeveno.

Jde především o verše Dan 9,24-25. Podle tohoto Danielova proroctví má k obětování Mesiáše dojít poté, co uplyne „sedmdesát sedmic“ od vyjití příkazu o navrácení přesídlenců a znovuvybudování Jeruzaléma. „Sedmdesát sedmic“ může v hebrejštině znamenat v podstatě tři věci: sedm týdnů, sedm sedmiletí anebo sedm padesátiletí (každý sedmý rok byl sabatický a padesátý rok byl jubilejní). V prvním případě by šlo o 49 dní, což je výklad, který mohl Daniel záhy vyloučit. V druhém případě je to 490 let a v případě třetím by šlo o 3500 let. Zbývá stanovit, od kdy je třeba tuto lhůtu počítat. Příkazů o vybudování Jeruzaléma bylo vydáno několik. Podrobně tyto události popisují starozákonní knihy Ezdráš a Nehemiáš. Tyto biblické knihy zdůrazňují příkaz vydaný králem Artaxerxem. Právě jemu sloužil kněz Ezdráš, kterému se s Artaxerxovým dovolením podařilo dokončit jeruzalémské hradby. Městské hradby výslovně vzpomíná i Dan 9,25. Podle Ezdr 7,7-8 byl tento příkaz vydán králem Artaxerxem v 6. roce jeho vlády. Šlo o Artaxerxe I., který vládl v letech 465 až 424 př. Kr. Šestý rok jeho vlády byl v r. 459 př. Kr. Když k tomuto roku připočteme oněch 490 let, dostaneme r. 31 po Kr. Z tohoto Danielova proroctví, které mimochodem uznávají za kanonické i židé, je tedy jasné, že Mesiáš musel už dávno přijít, ba co víc, proroctví říká, že přesně r. 31 po Kr. uplynula lhůta, po níž mělo dojít k zproštění vin a pomazání svatého svatých.

Pokud bychom chtěli počítat s třetí možností výkladu oněch „sedmdesáti sedmic“, tedy se sedmdesáti padesátiletími, pak když k r. 459 př. Kr. přičteme 3500 let, vychází r. 3041 po Kr. Naprosto netvrdím, že je tento výklad správný, není ale bez zajímavosti, protože v následujících verších Dan 9,26-27 se mluví o vystoupení Antikrista. Podle knihy Zjevení 20. kapitoly má ještě před Antikristovým vystoupením nastat jakési tisícileté království. Když bychom tedy od r. 3041 odečetli 1000 let, dostaneme r. 2041. (Poznámka: Daniel nemluví o přesném roku, ale o lhůtě, po jejímž uplynutí k vzpomínaným událostem dojde …) Tím netvrdím ani to, že je nutné tisícileté království chápat doslovně, myslím ale, že když pozorně čteme Písmo, nelze to úplně vyloučit. (Vzdělanější katolíci se často odvolávají na to, že církev kdesi ve středověku odsoudila blud mileniarismu. Když si však přečteme přesný text onoho církevního dokumentu, zjistíme, že je v něm odsouzen názor, že při tzv. tisíciletém království bude Kristus fyzicky přítomen na zemi. Tím ale není řečeno, že toto království – ať už doslova nebo jen symbolicky „tisícileté“ – nenastane.)

Pokud chceme Božímu slovu správně rozumět, měli bychom si uvědomit, že přesný význam proroctví většinou pochopíme, až když se naplní (por. J 13,19). Není toho zase až tak mnoho, co by nasvědčovalo, že výklad ukazující na r. 2041 je správný. Beze vší pochyby jisté je však to, že Pán Ježíš přijde znovu ve slávě, aby soudil živé i mrtvé, a to jaký rozsudek vynese konkrétně nade mnou, závisí především na mém postoji k jeho prvnímu příchodu a k jeho drahocenné Kalvárské oběti. Můj osobní „konec světa“ pak může nastat v každém okamžiku.