Organizace na jiné planetě dokázala vytvořit pomocí technik původně vyvinutých na pomáhání - totalitní organizaci lidí, kteří vědí, že musí souhlasit s tím, co jde "od srdce"...
Popisuji námět na sci-fi fantasy.
Děj se odehrává na jiné planetě, mnoho a mnoho světelných let vzdálené od Země a Sluneční soustavy, dokonce i od naší galaxie Mléčná dráha.
Když už hovoříme o Mléčné dráze, ráda bych se věnovala ještě zcela zásadnímu úkolu, který všechny lokální organizace na této jiné planetě dostaly, a to úkol - jak zabít Matku. Organizace to takto nikdy neformulovala, protože musí výhradně pomáhat a taková slova v jejich jemném slovníku ani neexistují - jak prostě dostat ženu a matku na úroveň muže a jak ovládnout ženu - tak, aby to fungovalo stejně jako u mužů. Dvě chyby nebo dva programy a basta, letí ke hvězdám, stává se hvězdou.
Mnohá staletí a tisíciletí se snažili, ale ženy měly stále ochranu své dělohy, toho, že nosí nový život, chrání jej a také se o něj starají. .A také jsou fyzicky slabší než muži, že. Alespoň obvykle.
K ženám a matkám se ještě vrátíme.
Na naší planetě od nepaměti existoval takový kolektivní "common sense", jak by řekli Britové - "společný rozum", "společné vnímání". Už od dávných a dávných dob, kdy lidstvo - ano, i na této planetě žije lidstvo, ale trošku odlišné od našich lidí.
Jenže ono šlo si vytvořit takovou "lokální skupinu" a povídat si na dálku jen s těmi, se kterými člověk chtěl a také, vybírat si ty, které člověk chtěl.
Protože cílem těchto lidí, kteří chtěli být lídři a mít všechno pod kontrolou, i životy, tedy hlavně životy, bylo - mít naprosto poslušnou společnost. Pořád tu ale byly matky a taková skupina lidí, kteří měli strukturu osobnosti založenou na spolupráci rozumu a emocí. Fungovali klidně na rozum, ale jakmile to dospělo za hranu, emoce se vzbouřily a oni se začali chovat emotivně a korigovat své chování emocemi.
Další typy jsou fungování výhradně na základě rozumu - tito lidé byli pro organizaci v pohodě, protože když jim ukázali,, co všechno umí, tak se podvolili a spolupracovali a budovali systém. Další skupina lidí fungovala jen na základě emocí - tedy spokojenosti a nespokojenosti a ti zase byli naprosto ovladatelní organizací.
Organizace totiž uměla „srdcem“ vcychovávat lidi jenom proto, že se účastnili programu Pes, tedy mučení speciálně vybraných otroků od narození, které jim předkládala organizace. A tito otroci od narození, jejichž téměř jediná myšlenka nebyla jejich, ale byla vložená tisíci a tisíci pracovníky organizace, kteří je měli obstoupené jako mšice rostlinku - spáchali nějakou maličkost, třeba když jim jejich šéfové dávali věci z práce, ať si to nechají, tak si třeba taky něco vzali.
A tito lidé od narození věděli, že otrok půjde do programu Pes a všichni se k němu chovali tak, že tam půjde, takže s nimi nenavazovali opravdové lidské vztahy. Byla to prostě "opice", ani ne člověk, ale "předchůdce člověka".
A ti lidé to nevěděli, vyrůstali prostě v takovém studeném odchovu, v chladném prostředí bez emocí, že by se jeden ani nedivil, kdyby se stali lidmi studeného srdce, tedy zločinci...
Takže se mohlo stát, že otrokovi v duchu řekla babička: "Víš, že tě nemám ani ráda"? a otrok v duchu odpověděl, zalitý láskou k hodné babičce: "Jenže jsi pořád nejlepší ze všech" - tvoje chování je lepší než chování kohokoli jiného.
„Srdce“
My všichni si pod pojmem srdce představíme vřelého hodného člověka, který díky tomu, že má srdce, tak vlastně umí vyrovnat třeba i nespravedlnosti a křivdy způsobené rozumem. Třeba jak nedávno psaly česká media o ukrajinské mamince samoživitelce čtyř dětí, která přišla o právo na podporu proto, že měla na účtu peníze na studium pro dceru a teď dluží 60 tisíc. Prostě nelogická nespravedlnost.
A „srdce“ v naší společnosti znamenalo, že se pomalu odstraňovali lidé, kteří to srdce měli nejlepší. Pomalu, žádný spěch, bylo na to hodně a hodně let, prostě umřeli, byli dáni na okraj a vymřela také celá jejich rodina. NA VÝSTRAHU. Takže už nikdo nedokázal mít takové srdce jako dřív, vždy to bylo o kousek. Takže běžní lidé nic nepostřehli a pořád si mysleli, že "mají srdce". A v klidu odsouhlasovali mučení, které by sami nedokázali vydržet. A na základě toho byli zabíjeni, pardon ztotožňováni se srdcem i oni. Už nebyla potřeba žádná jejich chyba - a tím se to právě zrychlilo a zefektivnilo, protože pracovníci se už nemuseli zabývat chybami lidí, ale mohli to mastit dvěma základními technikami jen na program Pes.
A dále se odstraňovaly kypré ženy s velkými ňadry, protože ty v pracovnících vzbuzovaly soucit a nedovedli je zabít, pardon ztotožňovat se sebou.
A ještě se eliminovala ona zmíněná skupina lidí, co fungovali na rozum i emoce, ti také v této společnosti nesměli existovat, protože když by se "zrychlilo" a lidé by začali umírat třeba od 50 let, tak tito lidé by nesouhlasili.
Programy se zaváděly podle naturelu lidí s různými názvy - bylo to prezentováno jako legrace vojáků, kteří se potřebovali odreagovat před náročným posláním ve válce. Nebo se vyhrožovalo, když to nepovolí, bude válka. Nebo to byl trest, ale vedený řádnými pravidly a časově ohraničený -ačkoli to tak nebylo - jediná hranice tohoto programu je "až je to hotovo", a to je smrt člověka. Nebo se řeklo, že každý musí dát nějaké dítě do programu na trénink pro ostatní, někomu vzali ale všechny děti. Byli to právě lidi čistých srdíček, kteří měli srdce a kteří byli odstraněni.
Organizace díky těmto programům získala naprosto poslušné lidi, kteří věděli, že za žádných a žádných okolností se nesmí ozvat a nesmí protestovat nebo osobu zachránit, takže získali i davové myšlení a ztratili individuální identitu, žili pouze kolektivním Já.
A největší legrace (dřív bych řekla chucpe, ale v době napadení Izraele Hamásem si to netroufnu z piety říci) byla, že šéf té jejich organizace měl srdíčko právě toho Čistého, který byl odstraněn, jeho rodina byla po několik generací dávána do programu, lidé je chodili domů okrádat a brali jim věci a demolovali zařízení, protože kdo je podle nich naprosto čistý, musí žít chudě, my bychom řekli - o chlebě a vodě nebo o bramborách a kapustě. Protože bez toho "lepšího" srdíčka by nic nedokázal, protože bude lidi té společnosti zabíjet, pardon ztotožňovat, právě na srdce toho odmítnutého a mučeného Srdce.
Pokračování příště.
