Zajímají mě chyby ve vnímání a v komunikaci a ráda bych se podělila i s jednou svou vlastní chybou, kdy jsem nesprávně vyhodnotila konzultující studentku při psaní diplomové práce. Je to pro mě velké poučení.
Jedna významná psychoterapeutka, Insoo Kim Berg, manželka Steve de Shazera, oba jsou jedni ze zakladatelů terapie zaměřené na řešení - udělala zajímavý experiment. V této terapeutické škole se používají tzv. reflektující týmy, tedy skupina kolegů, která naslouchá konzultaci terapeuta s klientem, buď v místnosti nebo v jiné místnosti za tzv. zrcadlem, přičemž klient o tomto týmu ví a souhlasí s ním. Je více technik práce reflektujícího týmu, jedna z nich je, že po nějaké době konzultace terapeut s klientem dají prostor týmu a poslouchají jejich konverzování, povídání o práci terapeuta s klientem. Čili konverzace reflektujícího týmu je určena pro klienta, ale i terapeuta, nabízí další pohledy, ocenění a inspiraci.
Tato terapeutka pustila svým spolupracovníkům za zrcadlem konverzaci s rodinou, se kterou si povídala, ale bez zvuku a ptala se jich, o co si myslí, že v konverzaci šlo. Tým odpovídal, nabízel možnosti násilí v rodině, sexuální zneužívání, výchovné potíže. Insoo Kim Berg jim následně řekla, že se jednalo o běžnou rodinu ze sousedství, která nemá žádné problémy, prostě si jen tak povídali.
Něco podobného se stalo také mě, že jsem nesprávně vyhodnotila studentku, které jsem vedla diplomovou práci.
Studentka vypadala velmi snaživě a oproti jiným studentům chodila velmi často a dobrovolně na osobní konzultaci. Vždy mě velmi pozorně naslouchala a nejpozději druhý den po konzultaci mi poslala hotový zpracovaný text.
Byla jsem dojatá z její ochoty psát a dospěla jsem k názoru, že se jedná o nadanou studentku, která má na to, aby zpracovala výbornou práci. Nabízela jsem jí další a další tipy, jak práci obohatit a vyšperkovat, včetně exkurzu do filosofie, což by u obhajoby bylo hodnoceno velmi vysoce.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem četla hotovou práci a dle svých povinností jsem ji překontrolovala programem na plagiátorství, "jako vejce vejci". Opravdu 95%, téměř úplně všechno, včetně realizace terénního výzkumu, výzkumných otázek a také oněch filosofických exkurzů - bylo opsaných. Doslova.
Byla jsem v šoku. Tato snaživá a pečlivá studentka... Tak jsem se mýlila. Byla jsem obětí haló efektu (první dojem, ovšem s pokračováním alespoň tři čtvrtě roku)? Byla jsem obětí dilematu mezi rovnocenným přístupem ke klientům a upřednostňováním některých z nich?
Toto dilema popsal Musil (2004) ve výborné knize Ráda bych vám pomohla, ale... Jedná se o exkurz do dilemat sociálních pracovníků, kteří často nepomáhají stejně všem klientům, ale některé z nich upřednostňují a některé upozaďují. Nejčastěji se jedná o situace, kdy pracovník vyhodnotí, že když věnuje čas tomuto klientovi, jak je velmi pravděpodobné, že mu pomůže, zatímco u jiných klientů vyhodnocuje, že když mu bude pomáhat, klient bude nevděčný nebo se nic nezmění a klientovi nepomůže, což působí pomáhajícím pracovníkům frustraci.
Proto mají pomáhající pracovníci supervizi, aby v ní reflektovali tyto svoje mnohdy nevědomé volby a rozhodování, která ani nemusí být vedena špatnými úmysly. Na něco podobného přišli výzkumníci i v jenom kojeneckém ústavu, kdy se ptali zdravotních sester, zda přistupují ke všem miminkům stejně. Zdravotní sestry se dušovaly, že ano, že neupřednostňují žádné miminko. Výzkumníci tedy s jejich vědomím nainstalovali do tohoto kojeneckého ústavu videokamery a následně sledovali čas, který u každého jednotlivého miminka pracovníci stráví. Následně zjistili, že některá miminka jsou upřednostňována nad jinými, že se u nich i jen tak sestřičky zastaví, pohladí je, polaskají, promluví na ně "navíc".
Něco podobného se stalo i mě, věnovala jsem studentce mnoho času a námahy, protože jsem se domnívala, že jde o snaživou a pilnou studentku, která má naději, že napíše vynikající diplomovou práci. Možná se chuděrka ztrácela a nevěděla, jak práci napsat.
Knihu Musila (2004) Ráda bych vám pomohla, ale rozhodně doporučují širší pozornosti,. Název je autora knihy parafrází věty jednoho pracovníka amerického úřadu sociální pomoci, který v původním znění vypadal následovně: ”Rád bych Vám něco nabídl. Ale život už je takový.” I když je publikace již 18 let stará a byly popsány i další dilemata sociálních pracovníků, která řeší v každodenních situacích s klienty.
Kniha se dělí na "všední dilemata sociálních pracovníků", mezi něž autor řadí:
- Komplexní, nebo zjednodušené cíle
- Množství klientů, nebo kvalita služeb
- Neutralita, nebo favoritismus
- Jednostrannost, nebo symetrie ve vztahu s klientem kapitola
- Procedurální, nebo situační přístup
- Materiální nebo nemateriální pomoc
- Zasáhnout či nezasáhnout
a tzv. "strategická dilemata sociálních pracovníků"
- Veřejný, nebo dílčí zájem
- Bezprostřední, nebo zprostředkovaná východiska volby cílů
- Řešení případu, nebo změna poměrů ve společnosti
- Změna klienta, nebo změna prostředí
- Operační strategie organizací služeb sociální práce
Viz kniha Musil (2004) Ráda bych vám pomohla, ale...
