Proč společnost nevnímá skutečné prožívání oběti sexuálních predátorů? Viz komentáře: "Proč o tom nemluvila hned?" nebo "Ona tím chce něco získat?"
Mnohé komentáře na internetu se vyznačují zvláštním neporozuměním obětem sexuálního zneužívání nebo znásilnění.
Holčičku si pozve bratranec domů, postaví si ji na stůl, otevře si biologický atlas a požádá ji, aby se vysvlékla, že se budou učit biologii.
Děvčátko si s ostatními dětmi hraje na staveništi v okolí sídliště a v tom se dveře jedné stavební buňky otevřou, a mužský hlas požádá dívenku, aby mu "to podržela" - prostě má už vytažený penis.
Mladá žena je se skupinou na vycházce, třeba v nějakém hradním parku, třeba ve Versailles, a v tom před ní odhalí muž kabát a pod kabátem nemá nic oblečeného.
Myslím, že toto zažilo mnoho žen v naší zemi.
Pak jsou ale zážitky, které už tolik z nás nezažilo. Sexuální zneužívání, znásilnění...
Málokdo netuší, co se v oběti odehrává. A pak ty komentáře: "Proč o tom nepromluvila dřív?", "Co tím chce získat?"
Na tom je velmi zřetelně vidět, jak se takoví lidé velmi obtížně dovedou vcítit do oběti. Sexuální zneužívání je především narušení vývoje dítěte nebo ženy, je to šok, paralyzování běžných procesů. Zvlášť u dětí je tento proces devastující, protože dítě ještě zrcadlí a odezírá své okolí, nemá ještě pevně dané své fyzické a psychické hranice.
Vzpomínáte na to, jak se říká, že kojenec vnímá sebe jako součást maminky? To se nezmění rázem, že by dnem kdy začne chodit nebo přestane pít mamince z prsu, najednou sebe začal vnímat jako 100% autonomní jednotku. Proto predátoři, především z rodinného okruhu apelují na to, že to, co spolu dělají, je v pořádku, popř. že je to jejich tajemství. Dílo zkázy dokončuje matka, která někdy o zneužívání ví, a mlčí k tomu.
A u dospělých je to také složité. Oběti často vědí, jak se nakládá s oběťmi na policii, ty případy necitlivosti byly již v mediích, oběť nechce mnoho hodin sedět někde a několikrát znovu popisovat, co se stalo a odpovídat na to, jestli neměla moc krátkou sukni nebo tričko a nezavinila si to sama. Nebo jestli se na predátora vyzývavě nepodívala. Současně, i když žádnou vinu nemá, tak s pocity studu může potýkat. Proč tam šla? Proč se líčí? Proč chodí tak oblečená?
Mnohé oběti podvědomě změní svůj vzhled a přestanou se líčit nebo začnou nosit neslušivé dlouhé oblečení. I když to objektivní vina není. A že by oběť mohla něco získat? Jako soucit? A i kdyby získala, nikdo netuší, co let ztratila, protože než se obnoví přirozený vývoj, oběť "ustrne" často mentálně v tom okamžiku a dlouho trvá, než se přirozený vývoj opět oživí.
