Na konci se učí "důvěře" a říká se věta: Tak, to bylo všechno.. a film ukazuje název a rok

Co to vypovídá o společnosti, která neumí žít v pravdě, tak má speciální otroky, z nichž dělá "obecní blázny"... Promiňte toto nekorektní vyjádření, které nijak nevyjadřuje souhlas s touto skutečností.

Pokračování námětu na sci-fi fantasy.

Organizace Dark Side je vlastně takovou zelenou, ekologickou organizací, která je zaměřena na život.

Proto členové nikdy nesmí používat negativní slova, musí vždy přát dobro a budoucnost a život. A protože cílem organizace je regulace společnosti a potřeba moci "ochránit se" okamžitě zasáhnutím proti někomu, kdo by společnost ohrožoval (třeba si pomyslel, že šéf je Jouda nebo se mu něco ve společnosti nelíbilo).

Společnost působí také preventivně, může eliminovat potenciální budoucí nekalé živly ještě před tím, než je něco napadne spáchat, už když zjistí, že by mohli myslet nebo byli příliš srdeční a mohli by mít soucit. 

Soucit s otroky je totiž nežádoucí, kdo má soucit, tak ten má srdce a nebylo by možné ho vrátit do lůna maminky do emryonálního a předembryonálního stavu.

Otroci neboli čarodějnice, jsou vytváření od miminek, a vytváří se jim specifický život, který se vyznačuje tím, že se systematicky odstraňují jejich talenty, takže človíček žije až druhou nebo třetí volbou, z čehož vyplývá, že se nikdy nemůže stát někým, kdo je ve svém oboru excelentní a výjimečný. Protože jen výjimeční jsou těmi, koho by organizace nemohla "dělat". A aby vybraní otroci nebyli výjimeční, o to se stará tým strážců, který má otroka na starosti a nepřetržitě ho monitoruje a hlídá, aby se nedostal někam, kam by se to organizaci nelíbilo.

Život lidí je u nich pozpátku. Na konci učí člověka důvěře, jak ho vrací do emryonálního stavu v lůně maminky a do rodičovského spojení v okamžiku početí.

Proč důvěra? Slavný psycholog Erik Erikson formuloval stadia vývoje člověka, přičemž to první, co se novorozené miminko učí, je prvotní důvěra k lidem. Bez důvěry k lidem to nejde. Kojenec musí důvěřovat, aby měl v životě pocit naděje v lepší zítřek a očekával v životě dobré, když už se třeba dnes nedaří a leje do bot.

A když se takto lidé v závěrečné fázi učí důvěře a přestanou používat rozum a mozek, a srdce se propadá do stavu před porodem, před existenci a končí samostatně vědomé býti Já ve světě a tím člověk umírá.

Poslední slova, která člověk říká, je: Tak to bylo všechno. A řekne své jméno. Třeba "Král Šumavy". A spustí se titulky jako ve filmu. Jen rok filmu je rokem vstupu do organizace, ne rokem skutečného vydání filmu, který může existovat i ve skutečnosti. Tak v případě imaginárního příkladů filmu Král Šumavy, který byl natočen v roce 1959, by vstup našeho člena do organizace byl např. 1966. Rok, který by se ukazoval ve filmu, který by vypadal jako film z roku 1959, by bylo 1966.

Jak již bylo napsáno, organizace Dark Side je rozdělena na tři složky, vládce neboli papaláše, strážce neboli psy a na otroky, kteří jsou od miminek určení k likvidaci. Žádná jejich myšlenka není jejich, od dětství se zkoumají jejich nadání a talenty a pomalu se odstraňují. Pochopitelně za vyšším účelem, pro dobro otroků, budou z nich také čistá srdíčka, ovšem jakmile pojmou důvěru, tak se vrátí do emryonálního stavu, lidským jazykem, zemřou.

Otroci naší organizace jsou vlastně plně a totálně využití, od miminek, k tréninku psů, k pobavení a vybití si pečlivě obráceně agresivity a sadismu, který se stal pravým opakem, přesto ale zůstal agresivitou a sadismem. A posledním cílem otroků je, že na ně je možné zabít, pardon, jazykem organizace, mít pod kontrolou a preventivně zajišťovat funkce veřejného zdraví společnosti, jak by řekly všechny šelmy v Africe, které také udržují stáda gazel a rychlých buvolů či žiraf, bdělá a neponechají jediný pomalejší kus naživu.

Život otroků je přípravou na dvou a půl roční finále, inspirované Zjevením sv. Jana, které hovoří o ženě, kterou pronásledovali, ona byla oblečená v Měsíc a Slunce ( tedy dva členy organizace Dark Side, jeden dělal "záda" a vedl ji k naději, aby to celé vydržela. A druhý Slunce ji pokoušel, vedl její myšlenky a skutky od dětství, aby spáchala zločiny a dostala se do programu pronásledování. Otrokyně musí být znásilněná, aby ji kat Denča a celý národ mohl mučit a znásilňovat opakovaně, svou mentální technikou, která opakuje znásilnění, které se jí tehdy stalo. Nezapomeňte, že organizace má obrácený sadismus, dělá to pozpátku a otrok Anička je to jeho lé(j)no. Tak ho dělá pořádně. Stejně důkladně pracuje druhý, Měsíc, který v otroků neustále vzbuzuje naději, že ji někdo zachrání, ale myslí tím, že zemře a že nechce, aby otrok spáchal sebevraždu. Protože zatímco jiní otroci jiných pracovníků organizace mají to privilegium se zastřelit nebo jinak zabít, otrok kata Denči a jeho kolegy, musí vytrpět všechno až do konce. A ti, kteří mají privilegium se zabít, to vědí, že oni se mohou zabít a nebudou trpět. Otrok musí pracovníkům věřit, to je úkol našeho týmu. Je jasné, že věřit jim ale nesmí, protože si z ní dělají celou dobu legraci a mučí ty nebohé otroky.

Ovšem oba Slunce i Měsíc ji dělali také na čisté srdíčko, takže její skutky byly vedeny "srdcem". Tyto věty říkají lidé, kteří otroky pronásledují, aby tito lidé měli naději a uvěřili jim a snáze se tak dostali do prány, která je uvede do embryonálního stavu, tedy smrti. Toto vypadá tak, že Slunce umí ovládnout srdce otroka tak, že jeho hlava a vědomí přestane poslouchat, ten člověk není schopen komunikovat a upadá do kómatu a mozkové smrti.

Slunce a Měsíc neboli dvojice dokonalých v hierarchii organizace, jsou dělání už od miminek. Jsou to krásná a usměvavá miminka a za každý krásný pohled a úsměv jsou ponořování do prány a získají vždy nějakou nadpozemskou vlastnost, více zdraví nebo více rozumu, lepší paměť nebo výtvarné cítění. Otrok Anička oproti tomu vyrůstá v nuzné přepracované rodině s mnoha dětmi a do prány je od miminka ponořování za to, že pláče, něco chce, není spokojená nebo si nevšimla mladších sourozenců, protože se zaměřovala na vlastní nevnímané potřeby. Získává tak poruchu pozornosti, kazy na zubech a astma. Tyto ji dále dělá kat Denča alias Slunce, když sní sladkost, zkazí ji zub. Když se zamračí, vypadají jí vlasy a aby ji nechtěl žádný muž, nechá ji nárůst vousy. Je to jeho lé(j)no.

Slunce i Měsíc dělají otroky také jako děti, musí se s nimi potkat, v našem imaginárním příběhu si můžeme představit dětskou nemocnici nejmenované totalitní země, kam jde holčička otrok na operaci vytrhnutí mandlí. Je tam bohužel mnoho dětí a nejsou volné postýlky, tak děti musí spát v postýlce po dvou, a ten druhý je naše šestileté Slunce, budoucí Čistý a Dokonalý, Vedoucí a Šéf.

A ačkoli o svém lé(j)nu ví již dříve, aktivně svého otroka ničí, pardon, vy vychovává již od svých 6 let a připravuje se na závěrečné finále.Jak jistě tušíte, organizace má srdce a v nemocnici v těch dnech byla i jiná holčička, na druhém konci oddělení, tak naše holčička otrokyně nebyla na oddělení sama dívka. Slunce a budoucí Dokonalý, vlastně už nyní výkonný Dokonalý, si ji nacítil, a už ji mohl dělat. Dostal ji jako dárek na hraní, aby se necítil sám a nenudil se.. Je to jeho lé(j)no, řekl by. Je to místo, kam může vylučovat i to, čím by se ta jiných okolností nechlubil. Anička, náš otrok, je pro Dokonalého, který musí být v našem příběhu Panic, takovou toaletou, o kterou se následně v poslední fázi života otroka, podělí i s ostatními, aby si i oni užili toalety a tréninku.

Tak má organizace Dark Side rozhodovací moc o tom, kdo bude kde a jakým způsobem.

Slunce i Měsíc jsou lidé, kteří mají propojené srdce, takže nikdo z není vinen tím, když "trénovaná osoba" zemře.  Náš otrok je trénovaný od dětství, aby se nechal  ovládat a žádná jeho myšlenka nebyla jeho.

Lidé naší organizace se vnímají jako malí trpaslíci, jako mšice, kteří obsadí rostlinku nanometr po nanometru, nenechají ani píď volnou.

Jedná se o námět na sci-fi fantasy.

R.I.P. všem lidem dobré vůle. Všechny živé bytosti ať jsou šťastny.