Na druhý pohled: porouchané poruchou příjmu potravy v rekonstrukčním procesu

„Někdy to prostě nevypadá jako v příručkách“ je věta, kterou autoři zakončují svůj tištěný projekt knížky výpovědí o poruchách příjmu potravy. Lidé s poruchou příjmu potravy bolestně hledají svou identitu.

„Někdy to prostě nevypadá jako v příručkách“ je věta, kterou autoři zakončují svůj tištěný projekt knížky výpovědí o poruchách příjmu potravy. Jde o autobiografické výpovědi těch, kteří se s poruchami příjmu potravy (dále PPP) potýkali nebo s nimi stále bojují. Odvážní autoři projektu se rozhodli přesto zůstat v anonymitě a v knize se nepředstavují záměrně celým jménem, ale malou vizitkou na stranách 16-19 s uvedením doby boje s PPP. Jde o soubor textů z let 2011 – 2014, včetně několika příspěvků lidí z blogu1 . V projektu „Na druhý pohled“ je zahrnut dokonce i muž s PPP a boří tím tak jeden z mýtů o tom, že poruchy příjmu potravy jsou výhradně feminní záležitostí. Publikovaný projekt „Na druhý pohled“ umožňuje větší otevřenost ve sdílení prožívání klientů s PPP, včetně kritiky odborníků, psychologů a psychoterapeutů tak, jak se s nimi na své cestě setkávají a mnohdy fatálně míjejí. Lékaře, psychology a psychoterapeuty vnímají podle autorů projektu lidé s PPP mnohdy jako „příliš rozumějící“ jejich nemoci a velmi rychle je kategorizující do tabulek a manuálů názvu poruch, popř. omezujících nemoc pouze na jídlo, takže komunikují s pacienty pouze o množství a skladbě jídla. Podle autorů projektu „nejsou dostatečně citliví k emočnímu rozpoložení a vnitřnímu procesu člověka s PPP“ (str. 14). Reakce psychologa: „No, ale já takové pocity nemám“ (str. 15) může jistě evokovat snahu zrcadlit pocity „zdravých lidí“ a pokus navodit „zdravou atmosféru“, v případě tohoto konkrétního klienta se ale nesetkala s žádoucí odezvou, což stojí jistě za psychoterapeutickou (sebe)reflexi. Autoři sami popisují svou nemoc jako něco hlubšího, co není možné redukovat pouze na počet zkonzumovaných kilojoulů nebo výčet zvracení za den. V knížce „Na druhý pohled“ je popisováno vnímání života lidí v procesu boje s obtížným protivníkem, často maskovaným do hávu „dobrého hlasu“ nebo „krásného snu o přijetí druhými lidmi“ na cestě k uzdravení. V anonymních útržcích, kde snad jen styl písma dává tušit jednoho autora, občas prokládaný úryvkem z odborné literatury, můžeme slyšet témata, která jsou pro autory významná, jako jsou vnímání sebe a svého těla a pocity ze sebe a své tělesné schránky. Pro autory jsou také významnými milníky na cestě léčení i zkraty a selhání a zkušenosti s odborníky zabývajícími se PPP. Kniha je členěna do kapitol, včetně výtvarného okénka s vloženými reprodukcemi kreativního zabývání se PPP, které se věnují definici poruch příjmu potravy, nejčastěji zastoupené anorexie, bulimie a záchvatovité přejídání, jsou však zmíněny i další raritnější poruchy jako je ortorexie (vyhýbání se některým typům potravin označovaných za nezdravé), bigarexie (úsilí za nárůst svalů včetně používání chemických přípravků) atd. Kapitoly kopírují i podstatná témata plynoucí z léčby poruch příjmu potravy, zabývají se definicí PPP a významem pro člověka, kterého tato „princezna“ (jak ji označuje jedna z autorek) ovládla. V knize zaznívají názory na to, jak se cítí šťastní a jedineční, když mohou sami na sobě obdivovat svou štíhlost či postavu tvarovanou podle kostí. 

Zdá se však a při procesu uvědomování si PPP, zvláště anorexie, to v knize implicitně zaznívá, že nemoc je vlastně takové nalákání na krásný ideál o štěstí, který se však velmi brzy promění v noční můru, v obrazy používané autory jako „princezna“, která si klade nárok být jediným důvěrníkem v životě člověka, nebo „ona, ke které mám respekt a které se bojím, před kterou poslušně oči klopím, která mě donutila si poprvé strčit prst do krku…“ (str. 90). Jako finální pocit z knihy nemohu než napsat apelaci na sebe, abychom dokázali být vnímaví jak k sobě, tak druhým a jejich potřebám. Lidé potýkající se s PPP nám jako majoritě své potřeby komunikovali.

Recenze knihy: Na druhý pohled: porouchané poruchou příjmu potravy v rekonstrukčním procesu: zn. Nerozbitné! Brno: Tribun EU, 2014. 144 stran.

 

Psáno pro www.e-psycholog.eu, https://e-psycholog.eu/pdf/sevcikova-rec.pdf

Autor: Stanislava Ševčíková | sobota 20.10.2018 15:21 | karma článku: 6,93 | přečteno: 214x