Otrok od narození a čisté srdce, které nakonec dlouhodobě mučeného zabije, i když ti lidé zabít vědomě nesmějí. Můžou ale někoho trénovat - no a může se stát, že umře. Pojďme si představit imaginární komunikaci, když se rozhodlo.
Motto: Hory jsou stále vyšší a cesty stále delší. P. Opatrný v knize Základy klinické psychologie
Toto je námět na sci-fi fantasy.
Osoby a obsazení:
Rudolf - prezident organizace
Maldolfo - podřízený, prezident výkonné části ("Čistý" a velitel čistých)
Otrok od miminka - nemůže se říkat otrok, protože čisté srdce by to neunesly. Musí to být nadaný člověk, který mohl být partnerem, rodičem, sportovcem, spisovatelem, velkým odborníkem - ale nestane se ničím z toho, je neúspěšný a je lidu a programu PES představován jako největší zločinec typu válečného vraha a kata malých dětí. Tak je pracovníky nazýván Dobrovolník, osoba co vykonává veřejnou službu - náš otrok od miminka, určený do všech programů, určená na "trénink". Je dělaný od miminka tak, že nikdy nemůže obstát. I kdyby obstál, je na něho nalepených tolik lidí "jako mšice", že mu prostě vloží nějakou myšlenku, slovo nebo skutek, aby selhal. Bude nekonečně trpět, jako dítě, i v programu, dokud neumře, po smrti bude představován jako zločinec, o něhož by si nikdo neopřel ani motyku. Před smrtí pochopitelně také, třeba znásilnění jako prostituce.
Otrok de kdysi mohl zachránit studem a opakováním "já tu nejdu!" a oni kdysi přestali, dneska jedou pořád, a když se otrok stydí, tak ho znásilni.
Vlastní děj: Prezidentská zahrada, zlaté stoly a židle.
M: Rudolfe, ty víš, že musím užívat 100% korektní jazyk. Já si nemůžu dovolit říct, že někdo někoho zabije, to v našem případě neexistuje, chápeš to?
R: Ano, já vím.. Vy jste takoví ausgerechnet, co?
M: Takový byl měl být každý... Rudolfe, potřebujeme víc dobrovolníků a taky nějak víc centrálně to řídit, aby se ty techniky naučili všichni muži v našem experimentálním státě, když už jsme to 3x obrátili a založili ho na národním principu, což je tedy mimochodem řečeno, pořádný Trojský kůň.
R: Myslíš?
M: Potřebujeme naše dobrovolníky znát už od miminek, aby když s tou technikou po 300 letech vyjdeme na veřejnost, aby to všechno dokonale klaplo, ne jak posledně, že nám ti lidi prostě utekli, něco zaplatili, tam se styděli, tam měli srdce a byli laskaví...
R: Maldolfo, taky mě to napadlo, že když vy občas děláte nějaké lidi a oni jsou propuštěni, tak to je pak dost otrava, je pořád hlídat, aby o tom něco neřekli nebo něco nevyvedli... Napadlo mě, že bychom mohli k našim "tajným" přijímat už děti. Je to trošku moc, ale doba je těžká, kdykoli může být válka a my tím vlastně válce zabráníme, takže budeme hrdinové. A navíc, budete tu všichni "jako jedna rodina", tak to nevadí. Přijmete do dobrovolných služeb celou rodinu, i s tatínkem a maminkou, izolujete je od ostatních, aby věděli, že tam jste, natáčíte všechno nepřetržitě na kamery, a nechodili tam a nechali tam jenom vás.
R: Ještě mě napadlo, že by pak ti dobrovolníci mohli být takoví šašci, pro vás jsou na cestě k dokonalosti a můžou se stát taky váma a pro lidi, kteří je dostanou taky na trénink, budou zločinci. Začneme od malička, když holčička sní bez dovolení jablko nebo čokoládu, když si neustele postel nebo odmluví mamince - je to voják, půjde do programu a ostatní jí dají co proto. A až bude velká, tak jí řekneme, že se jako vstup do profese musí se všemi mít mentální sex, budou ji mlátit a řezat hlava nehlava, pak ji všechno seberou a budou chtít, aby se s tím ztotožnila a budou si z ní tím dělat psinu...
M: To by mohlo fungovat, protože my je fakt můžeme jen trénovat.
R: To už Ti Maldolfo skoro nemůžu říct, to řekneme až tvému následovníkovi, ale to bude mazec, až vám čistým dám náš program PES a naše lidi a řeknu vám čistým, že honili někoho, o kom věděli, že je děláme od miminka, že jim dělali tornádo v peněženkách a připravili je o jméno, rodinu, přátele, o práci a o všechny peníze a že ten domácí mazlíček našich kluků díky PES umřel, to je vlastně obětovat vlastní dítě, že? Tak to máte dárek i celý program, protože tam už ani nemusíme hlídat, jestli něco provedli.
M: No, to ani nemusí být můj následník, my jim pak uděláme techniku: "Ne já, ne Ty?", prostě se navzájem vyměníme a je to, jak na vážkách vah. Taky ten jejich "Starej" bude dobrovolníka dělat taky od narození, ale bude ho trénovat, tak bude vidět svět jejich pohledem...
R: Pro nás - a klidně neposlouchej, to bude taková zabijačka, kněz jako starozákonní řezník, který porcuje obětní zvíře, lidi se nabaští, každý dostane něco, někdo i věci z jejich domu, někdo si užije ničení zařízení bytu, vy si na jednom člověku natrénujete 20 milionů pracovníků... značka ideál a dobrovolník se obětoval a dělal veřejnou službu....Ona bude vlastně znásilněná a ona je vlastně kurva, protože prostituce je veřejná služba, že?
M: Já fakt neposlouchám, to bych Ti tu techniku "Ne já, ne Ty" musel udělat taky... Ale Ty to děláš jen jako, že? Na kameře? Jako film? Prostě to není skutečné, že?
R: A ještě přispěje našemu výzkumu.
M: Hmm...
R: A pořád jsem snil o nějakém nekonečnu, tak jedno nekonečno už umíme, že? Je to nekonečné utrpení, a to od miminka, ale musíme fešáky prostě natrénovat a vytunit, aby ty programy vydrželi, jinak nám odpadnou po 14 dnech...
M: No jo, ale pro lidi programu PES jsou něco mezi Jidášem a Hitlerem, představujeme je jako nejneoblíbenější lidi. Pro lidi jsou absolutní degeš a odpad. Nikdo si na ně nevzpomene v dobrém, ačkoli byli čistí, mohli být klidně MY a zůstat tu, jen jsme to nikomu neřekli. Nemělo by to být takto, že jeden člověk na sobě nese všechno trápení a utrpení a ostatní ne.
R: Ó, ještě vědu do toho zapleť. To bychom tam ještě mohli přidat doktory, ne?
M: Jo, to myslíš, jak ji začal dělat už v 6 letech, když jsme je v nemocnici dali do jedné postele. Však to byli děti. Aspoň si ji pořádně načichal, však už ji umí.. A ještě se krásné rozdělí i s ostatníma chlapama, mužstvo si užije taky. No, je to náš miláček štědrej, ten můj Syn.
R: No jo, vy čistí. Snad to tu nechcete úplně převzít?
M: Ale tahle my neuvažujeme, to bychom nebyli "čistí", my jen trénujeme.
R: Třeba se nám jednou podaří, že tu budeme nekonečně let
M: No jo.
