Kolektivní vina versus kolektivní zodpovědnost? O opisování na vysoké škole

Blízkost začátku školního roku ve mě vyvolává vzpomínku na vyprávění jedné přítelkyně z dob dávných, je to již skoro 30 let starý příběh O tom, jak skoro celý ročník opisoval v (jednom) kurzu... a jak to učitelé moudře vyřešili.

Na jedné nejmenované vysoké škole asi před 30 lety bylo několik vyhlášených předmětů, které byly pokládány za velmi obtížné, každý týden se se psala písemka - a současně za naprosto zbytečné. V praxi tyto znalosti podle názoru studentů nevyužije asi nikdy nikdo. Studenti by se opravdu museli učit celý týden, po celý semestr jenom na tyto dva kurzy, které vedl jeden jediný učitel. Tak skoro všichni opisovali.

Myslím, že kdybychom se těchto lidí zeptali po 30 letech, zda znalosti využili, myslím, že by všichni odpověděli, že ne. Nikdy to nepotřebovali, i když teoreticky by znalosti na vysoké úrovni použít mohli. 

Přesto bylo v ročníku pár lidí, kteří z principu neopisovali. Prostě se opravdu celý týden učili na jednu písemku z jednoho kurzu a druhý týden na písemku z druhého kurzu.

Pak se tam vyskytli další předmět, řekněme ehm.. etický, a vyučující se u zkoušky asi nedívala a opravdu mnoho lidí si dokonce rovnou vytáhlo učebnice a nepokrytě opisovali z tohoto etického kurzu.

Těch pár lidí, co zásadně neopisovali, se posléze na chodbě setkali a diskutovali o tom, že opisovat z etického předmětu je prostě ... chucpe.

Kamarádka údajně dodnes neví, co se stalo, internet, maily, sociální sítě a mobilní telefony, byly ještě v plenkách. Každopádně, když za 14 dní přijela do školy na další zkoušku, šokovaně se dozvěděla, že zkouška byla anulována a že může přijít na ústní zkoušku, a to zrovna zítra. Neměla s sebou ani učebnici, přijela na jinou zkoušku. Tak tam prý šla.

Učitelé jí sdělili, že pochopitelně neuznávají kolektivní vinu, ale kolektivní zodpovědnost a no, že zkouška byla anulována, že má právo vyjádřit, co cítí a že po prohlédnutí původní písemky  ji nabízí známku 2. 

Kamarádka vyjádřila své pocity, že se jí to nelíbí, i když to chápe, že se na zkoušku poctivě učila, psala ji také poctivě a že i když tu nemá učebnici a přijela na jinou zkoušku, že se zkusí nechat přezkoušet. Obstála a dostala jedničku.

Co si z tohoto příběhu můžeme odnést? Jaký je rozdíl mezi kolektivní vinou a kolektivní zodpovědností? Vina by znamenala, že bez ohledu, jak to bylo, tak by všichni museli psát písemku znovu nebo by automaticky dostali nedostatečnou známku, Učitelé si dali ten čas, aby v tomto příběhu opravdu osobně pohovořili s každým studentem a dali mu na výběr - horší známku nebo přezkoušení.

Musím říci, že se mi tento přístup i po letech, kdy jsem o příběhu poprvé slyšela, moc líbí. Dává to pohled na pedagogickou moudrost a nadhled.