Festival íránských filmů: film Balada o bílé krávě

Navštívila jsem festival íránských filmů, který přibližuje exotické prostředí jedné středovýchodní země, která je současně náboženskou teokraciií. Vládne duchovní vůdce. Na film je možné se dívat i jako na pojetí spravedlnosti.

Film "Balada o bílé krávě" pojednává o ženě, které byl nespravedlivě popraven manžel. Byl odsouzen na základě svědectví dvou svědků, ale rok po popravě se jeden z nich přiznal, že muže nezavraždil manžel ženy Babak, ale on sám. (Babak z místa, kde dlužníkovi dal facku, utekl, druhý muž mu zasadil smrtelnou ránu.)  Mimochodem, popravili ho také.

Zde začíná drama. Žena, která vychovává neslyšící dcerku a zápasí s bídou, kdy nemá ani na zaplacení nájmu. Po večerech zdobí na prodej použité lahve od zavařenin na ozdobné lahve s dárkovým motivem. I na sv. Valentýna, jak je ve filmu zmíněno.

Za ženou v té době přijde muž, který ji sdělí, že byl přítelem jejího muže a že mu dlužil peníze, které ženě předává. Začíná jí pomáhat s odvozem autem na různá místa, potom jí sežene i byt s velmi levným nájmem. Muže trápí výčitky svědomí a vzdal se práce soudce.

Když muž onemocní, žena s ním jede do nemocnice a stará se o něj ve svém domě. Mimochodem už za jeho první návštěvu je žena sankcionovaná, dostává výpověď z bytu, protože přijala návštěvu nepříbuzného muže.

V paralelním ději se ukazuje, že muž je soudce, který odsoudil jejího muže k smrti na základě nikoli důkazů, jak jsme zvyklí v Česku, ale na základě "svědectví dvou mužů," z nichž, jak se později ukázalo, jeden z nich byl právě ten, kdo zasadil smrtící ránu.

Muž je ve filmu také prošetřován a je mu doporučeno neopouštět Teherán, protože co si to myslí, vystudovat za peníze státu a odmítat soudit a navíc navštěvuje v bytě nepříbuznou ženu.

Ve filmu můžeme vidět i zajímavé detaily komunikace s okolním světem, např. neslyšící dívenka, která miluje filmy, sleduje americký film s dětskou hvězdičkou a kdysi naší velvyslankyní USA u nás - Shirley Temple.

Ve filmu se objeví domácí mazlíček pes, který je pro velkou část obyvatel nečisté zvíře, a také nesmí opustit dveře domu.

Závěr je dramatický, co udělá žena, když se dozví, kdo je její tajemný přítel?

Írán mnozí u nás pokládají za velkého nepřítele lidstva, který řinčí jadernými zbraněmi. Mnozí si pamatujeme iránskou revoluci z roku 1979 a dramatickou záchranu amerických rukojmích z tamní teheránské ambasády. Ambasáda tam stále je a je možné ji navštívit, tedy až nebude pandemie. Tento zážitek vřele doporučuji.

Lidé v Iránu jsou cestovateli pokládáni za "nejmilejší lidi na světě". Jsou neskutečně milí a laskaví, ve filmu to není až tak moc vidět. Lidé jdou po ulici a radostně se s vámi jako s cizinci dávají do řeči. Když mají v ruce chléb z pekárny, nabídnou vám ho. Např. my jsme při návštěvě iránské restaurace měli objednáno, ale lidé vedle měli jiné jídlo. Zajímalo nás, co jedí, žena beze slova vzala svůj talíř a nabídla nám ho. Pochopitelně jsme odmítli. Ale tato orientální pohostinnost je něco, na co málokdo zapomene.

Přejme jim i více spravedlnosti.