Děkuji, že jste přišel dnes do práce... aneb mnoho psů...

Zaznělo tento týden ve sněmovně a mě se evokoval příběh jedné mé kamarádky, která jako doktorandka dostala za úkol od nadřízených vést časopis, neuměla to a vlastně takto denně svým podřízeným děkovala...

Jedna moje kamarádka doktorandská studentka, jinak docela naivní dívka, dostala jako součást svých pracovních úkolů v doktorském studiu, mezi něž patří i jiný úkol k užitečnosti na příslušné katedře vysoké školy  tak dostala za úkol od svého nadřízeného, aby vedla tamní časopis.

Založení časopisu bylo velmi veřejně prospěšnou činností, obor mnoho časopisů neměl, také, jak známo, je taková činnost vysoce nezisková, tak zkusili založit časopis a dělat ho, jak se říká, "na koleně". 

Klasicky, nižší pracovníci z neakademické sféry zaplaceni, akademičtí pracovníci pracují zadarmo nebo v rámci tzv. úkolů na katedře.

Nějakou dobu to takto fungovala, kamarádka mi popisovala, že byla šťastná, že může dělat tak zajímavý a potřebný úkol, že se může cítit užitečná. Až se podařilo dostat po letech grant na provoz časopisu, a to i na platy.

Najednou, co se dělalo zadarmo, bylo zaplaceno. A nastaly pro kamarádku netušené situace.

Pracovníci si v klidu, aniž by se jí zeptali, nakoupili luxusní pracovní diáře a další pracovní pomůcky, na což kamarádka nic neřekla, no, co by také měla říkat, peníze na to byly a přece nemůže říci, že pracovník nepotřebuje diář a další pracovní pomůcky. Že kolegové měli stejně volnou pracovní dobu jako pracovníci na katedře, i když k nim organizačně nepatřili, je jistě samozřejmé.

Kolegové měli naprosto luxusní pracovní podmínky, protože se od nich očekávaly pracovní výstupy a nikdo neřešil, aby byli v práci v nějakou dobu. To si osobně myslím, že je také rozumné, protože řešit, jestli se pracovník nezašil na pár hodin někdo do kumbálku nebo jestli několik hodin netráví v družném polopracovním rozhovoru s kolegy v kuchyňce, je zbytečná a lidsky nedůstojná aktivita.

Pracovníci se začali se vnímat jako "samostatní pracovníci" a při jedné příležitosti sdělili mé kamarádce, že pracují jen polovinu pracovní doby, protože si tím kompenzují platy v podnikatelské sféře. Nutno podotknout, že ty jejich projektové platy byly vcelku slušné.

Kamarádka byla s prací spokojena, snad jednou požádala kolegyni, jejíž e-maily v jejich společné e-mailové schránce zůstávaly i týden neotevřeny, ačkoli se k mailu mohla přihlásit odkudkoli. Také pracovnice nechtěla splnit úkol redakční rady, aby vypracovala rozpočet, a to tak, aby nebyl v mínusu, i kdyby to bylo jen jedno číslo, prostě aby se vidělo jen na ukázku. Toto nebylo šikanozní jednání šéfredaktorky, ale jasný a důrazný pokyn redakční rady.

Najednou u ničeho nic, v době, kdy nebyly žádné konflikty, kamarádka neměla tušení, že by se něco dělo, pracovníci měli slušný plat, nikdo je nijak neomezoval, kdy by pracovali z Baham, nikdo jim nic neřekne -  najednou pracovníci sestavili stížnost na mou naivní kolegyni doktorandku, že je šikanuje, je vulgární a čte jim maily v jejich společné emailové schránce. Podotýkám, jak mi kolegyně potvrdila, že maily v osobních složkách ze zásady a ze studu nečetla, i když by mohla, do toho mailu měl přístup každý z pracovníků a oni tedy mohli i číst, co psala ona a co si uchovávala ve své složce v mailu. Možná ji jednou napadlo, že se podívá do nějaké složky, ale stud ji zastavil a žádné maily nečetla, i když se všeobecně má za to, že zaměstnavatel má právo číst maily v pracovních mailech.

Vlastně ano, přijali nového kolegu v rámci projektu na marketing, a ráno v odeslané poště společného pracovního mailu, kam se dívala, aby si překontrolovala svoje maily, nalezla mail tomuto kolegovi, kterého ještě v práci ani nepřivítala - kterému psal jeden z jejích spolupracovníků, že má za ním přijít a za ní jako za šéfredaktorkou ani nemá chodit, protože je hysterka. Což je jistě jasné, že se na mail podívala, protože ten kolega ještě ani nepřišel do práce a navíc, email byl společný všem.

Kamarádka mi popisovala, že jedním ze spolupracovníků, který si na ni stěžoval, že ho šikanuje, byl člověk, který žil v práci jak v bavlnce, a to doslova. Chodil údajně se sestrou nadřízeného a po rozchodu jí začal vyhrožovat sebevraždou. Tak se mu snažili pomoci a pomohli mu najít i práci, v níž by byl úspěšný. Kamarádka mu dala naprostou svobodu a ví jistě, že jemu nikdy, opravdu fakt nikdy nedala žádný pokyn, nikdy, po něm nic nechtěla a byla pyšná, jakého skvělého pomáhajícího týmu je součástí. Moc tomu pánovi přála, aby se z toho dostal. A právě on jí v době, kdy práci v časopise vzdala - napsal, že se k němu chovala jako k hadře. Tak to byla taková důkladná exkurze do nitra sebe a druhých lidí.

A to kolegyně zažila i jiné prohledávání osobních věcí - kdysi nabídla kamarádce spolubydlení a ta ji už první den! svého pobytu u ní prohledala pracovní stůl, protože údajně neměla tuhy do tužky pentelky. Také kamarádka později v práci měla kolegu, který si odmítal vyfasovat pracovní pomůcky a zásadně používal její, které byly v jejím pracovním stole, s čímž kolega, který si každé ráno zamykal svou peněženku do skříně, neměl problém, protože jak říkal, její pracovní stůl je pracovní a není tam podle něj nic soukromého.

Vraťme se k ústřednímu tématu. Kolegyně byla ze stížnosti  v šoku a zhroutila se. Jednak asi trochu i únavou, protože měla opravdu hodně práce, trávila v práci i 18 hodin, chodila do práce i o víkendu. Její nadřízený jí řekl, že všichni alespoň 14 dní z dovolené věnují psaní odborných textů a že by tedy také o dovolené měla chodit do práce a psát odborné články. Jiný její nadřízený na fakultě jí v klidu řekl, že na "zákoník práce si tu nehrajeme" a v jiném kontextu jí po 13 letech práce v klidu sázel opakovaně smlouvy na dobu určitou na půl roku, na vysokých školách totiž prý nemá kromě profesorů nikdo smlouvu na dobu neurčitou, běžně se dostávají smlouvy na dobu určitou na rok, dva nebo i tři roky. Kamarádka je dostávala na půl roku, po 13 letech práce, s odůvodněním, že to tak asi udělala personální pracovnice a když se šla ptát personální pracovnice, tak se dozvěděla, že asi to je v projektu tak nastavené. Obojí nebyla pravda, smlouvu stanovuje vedoucí a žádný projekt nebyl. A jestli tedy si toho půl roku má hledat práci, nebo jak to takový člověk má dělat, kterému díky tomu banka ani nezřídí kreditní kartu, to je asi otázka na znalce hvězd, Síria a Vodnáře...

Především netušila, jaké to vulgární chování mohou mít její spolupracovníci na mysli, protože jak mi řekla, opravdu nikdy nevypustila z pusy žádné vulgární nebo argotové slovo. Také netušila, jak je mohla šikanovat, když jim běžně nedávala jiné úkoly, než dostali na začátku k zabezpečení funkce časopisu, mohli si chodit nebo nechodit do práce, kdy chtěli a když žádné sprosté slovo nepoužila?

Bohužel jí nepomohl ani její nadřízený a kolegové na katedře.

Ona sama v době okolo stížnosti požádala kolegyni na katedře o mediaci členů týmu, tato kolegyně se mezitím, v průběhu času a za dobu trvání projektu, stala jakousi novou imaginární nadřízenou časopisu, ale nijak nekonala, ani nevystupovala nijak, kamarádka k ní ale měla důvěru.

Pracovníci se po dobu mediace kolegyní a najednou nadřízenou, a  to funkční nadřízenou, najednou začali běhat ukřivděně po chodbě, chodili k ní na "supervizi" a také se začali chovat velmi samostatně. Zdůrazňovali, že jsou samostatní pracovníci a že jim kamarádka nesmí zadávat žádné úkoly, a to se jednalo o tehdy výhradně bakalářské studenty, u kterých se dalo předpokládat, že po dokončení studia v místě nezůstanou. Kamarádka jim nesměla zadávat žádný úkol, dokonce, pokud by chtěla, např. když by ji napadla nějaká fundraisingová nebo PR aktivita a chtěla by, aby se tomu příslušná kolegyně podle své pracovní náplně věnovala - tak se o tom vyhotovoval písemný zápis. Je zřejmé, že toto kamarádka studem nedala a opravdu ji už ani nenapadlo, aby připomínala, že když PR pracovnici svítí v mailu týden nepřečtený mail, že by bylo fajn ho otevřít a odpovědět na něj.

Tato kolegyně jí údajně řekla, že se postará, aby ji vyhodili z fakulty, přičemž nebylo specifikováno, co kolegyně provedla, nic konkrétního - jaká konkrétní vulgární slova použila, jakým konkrétním chováním šikanuje...  časopis totiž fungoval a vycházel ve stanovených termínech, čerpání projektu bylo také v souladu se schváleným projektem...

Vedoucí ji sdělil, že ji nikdo nebude vyhazovat. Kamarádka neměla sílu něco řešit... Také velmi dobře věděla, že když by se obrátila na soud, že nesežene nikde práci, protože žádný zaměstnavatel nechce člověka, který se soudí s předchozím zaměstnavatelem.

Takže takto skončil kamarádčin ani ne dobrovolný pokus pracovat ve vedoucí pozici, kdy ona sama si připadala, že denně děkuje pracovníkům, že chodí do práce...