Zaparkovala perfektně! Jen vylézt z auta musela přes sedadlo spolujezdce!

Zaparkovat ve městě není nikdy jednoduché. Když už máte štěstí a najdete volné místo, obvykle se tam vejdete jen taktak! A navíc jak elegantně vystoupit, když máte šaltpáku zanořenou do břicha a podpatek zaseklý ve volantu?

Tohle kafe s Martou bylo opravdu veselé! Smála se už od vchodu a její úsměv rozzářil šedé podmračené dopoledne.

"Představ si, co se mi tuhle stalo!", nemusela jsem Martu nijak přemlouvat, jelo to z ní úplně samo!

"Když pracuju z domova, tak se přes poledne chodím projít a při té příležitosti koupím v obchodě pár blbostí. Abych měla pocit, že jsem ten čas využila nějak užitečně."

To znám, občas to dělám taky. Čerstvá bageta se hodí vždycky a navíc se člověk trochu protáhne.

"Mám už své oblíbené trasy, které v pohodě stihnu během polední přestávky," pokračovala Marta: "Jedna z nich vede zpátky jednosměrnou ulicí. Není moc široká, parkuje se na levé straně a auta musí stát úplně u chodníku. Navíc je teď ulice kvůli stavbě na konci neprůjezdná, takže některá zaparkovaná auta musí couvat až k benzínce, kde se dá odbočit".

Zatím mi na tom nic veselého nepřipadalo. Prostě běžný zimní den...

"No a tak jsem šla s batůžkem na zádech a pozorovala, co je kde nového. Tady přibyla cedule se stavebním povolením, tamhle mají nové dveře... ...nic neobvyklého...

A najednou slyším skřípění brzd! A vidím, jak po ulici poskakuje auto. Přískok sem, přískok tam.

Za volantem mladá slečna, vedle ní mladík. Vypadalo to, že je to čerstvá řidička a v klidné uličce zkouší ovládání auta.

Najednou vyhodila blinkr...

Jo, je to jasné, bude parkovat. Na jediné místo jako zázrakem volné!

Jsem baba zvědavá a tak jsem sledovala, jak jí to jde. Místo malinké, ale auto taky malinké.

Popojížděla sem a tam, dopředu dozadu, volant doprava, doleva...

Nakonec úspěšně zaparkovala a úplně bylo slyšet, jak jí spadl kámen ze srdce.

Úspěch! Dmula se pýchou!

Šla jsem tedy dál a najednou koukám, že přesně u okénka jejích dveří je dopravní značka. Tyč snad deset centimetrů od skla.

Nejdřív mi prolítlo hlavou, jak skvěle zaparkovala a že kdyby stála jen o kousek dál, tak si to zrcátko urazí!

A pak mi došlo, že až otevře dveře, tak si je minimálně odře o tu značku. Pokud by je otevřela vehementně, tak že se pak možná už ani nezavřou a navíc ještě sejmou tu značku!

Jsem žena činu a tak jsem rychle přiskočila k autu a ťukám na okýnko!

Řidička na mne obrátila pořád ještě nadšené oči. Určitě si říkala, proč ji otravuju. Když jsem jednou rukou chytla za tyč a druhou naznačila, že ty dveře bez karambolu neotevře, tak v ten moment se okamžik nadšení proměnil v okamžik zoufalství.

Jak se dostane ven? To teda bude pěkný oříšek!", pořád se smála Marta: "Otočila se ke spolujezdci a ten se začal smát a na čelo si neťukal asi jen proto, aby slečna neměla pocit, že je k ničemu...

Chvíli se bavili. Mladík pak vystoupil z auta a řidička začala vylézat přes sedadlo spolujezdce. Bylo to totiž jediné volné parkovací místo v celé ulici a tak o něj asi nechtěli přijít!

Jenže to mělo háček. Slečna byla fakt dost korpulentní a auto fakt malé!

Prostě se zasekla v prostoru mezi sedadly. Řadicí páka se jí zanořila do břicha a protože řídila v podpatcích, tak ten z levé nohy se jí zasekl do volantu! Neřešitelná situace! Uvězněná ve vlastním autě! Důstojnost v háji!

Mladík nevěděl, jestli se má smát nebo ji tahat ven...

Nabízela jsem mu, že když vleze zadními dveřmi do auta a stáhne okénko u řidičky, tak že můžu zkusit vysvobodit ten podpatek z volantu a taky že můžu zatlačit na zadek.

On o tom chvíli přemýšlel, ale ona kroutila hlavou, že tohle tedy určitě ne!

Chvíli se ještě pokoušeli o nějaký pokrok, ale bylo to neprůstřelné! Prostě přes sedadlo spolujezdce to v žádném případě nešlo!

Nastrkal ji tedy zpátky na sedadlo řidiče. Podpatek se vyřešil sám. Měla lodičky a bota se při zpětném pohybu vyzula. Noha byla volná a slečně se podařilo usadit zpátky na sedačku.

A jak pracně zaparkovala, tak zase pracně vyparkovala. Jednou nohou obutou a druhou bosou, protože bota zapadla pod sedadlo a mladík asi nechtěl nořit ruku pod volant. No přece jak by to vypadalo? Mohla bych si myslet, že jí šmátrá v rozkroku!", Marta už se chechtala nahlas: "To bylo fakt dobré povyražení! Když jsem se pak rozhlédla kolem, tak celou akci sledovali i dva důchodci z okna nad autem! Ti by zcela jistě nadšeně seběhli dolů a tlačili slečně na krásný baculatý zadek!"

Shodly jsme se, že parkování může být nejen věda, ale taky legrace a že se to moc často asi nestává...

"A to bys nevěřila, co mi tuhle příhodu připomnělo!", usmívala se Marta: "Když jsem šla dneska do práce, tak na kraji ulice hned u nádraží stálo nějaké auto úplně stejně! Zrcátkem na úrovni cedule a tyč byla přímo u dveří u řidiče!

Jenže to byl nějaký velký mercedes a řidič byl zřejmě hubeňour, takže mu vůbec nevadilo vystoupit dveřmi spolujezdce! Hlavně že našel volné místo v centru!"

---

PS Marta a auta, to je vždycky komedie...

Překvapil mne sníh! Zachránila to dřevěná obracečka!

Máte moc lehkou nohu! Musíte víc brzdit!

Jóóó paní, to vám faktu nepomůžuuu! ...aneb, když kuna kraluje!