Ve frontě na dámské WC??? Jako vždycky!!!

Kdo si myslí, že fronty na cokoli zmizely se sametovou revolucí, tak je na velkém omylu! Jeden druh front zůstal a bude asi až do skonání světa. Jo, přesně tak! Je to fronta na dámské záchody na (skoro každé) velké akci! Zde několik postřehů, které se mohou hodit i pánům!

Jedu si tak na Knižní veletrh do Frankfurtu. Těším se, protože knihy a vůbec všechny tiskoviny mají pro mne zvláštní kouzlo…

Tři a půl hodiny cesty autobusem bez zastávky, močové měchýře pracují…

Dávám si bundu do šatny, abych ji nemusela celý den nosit. Další logickou zastávkou je WC, abych ani „to“ nemusela nosit…

Panáček a panenka mne zvou už z dálky…

Pánové plynule vcházejí a vycházejí ven… …jak svatí na orloji! Jen ten kohout tady nekokrhá a kostlivec nezvoní…

Dámy, no, známe to všechny… …Dámy stojí frontu!!! A dneska fakt dlouhou…

Fronta postupuje pomalu, tak aspoň sleduju spolučekatelky. Mezinárodní veletrh, jsou mladé i starší, krásné i méně krásné, špičkové kostýmy, vysoké podpatky, korále, visačky se jmény… Mezi nimi několik návštěvnic, většinou ve skoro sportovním, aby mohly celý den chodit po veletrhu a nezvrkly si nohu… Jenže tady jsou si ale VŠECHNY rovny!

Postupujeme krok za krokem, schod za schodem…

Konečně chodba před umývárnou… …pak velká umývárna s mnoha umyvadly a zrcadly přes celé stěny. Místnost je navoněná, krásně osvětlená, dokonce hraje jemná hudba! Ráj to na zemi! Aspoň to trochu zlepší náladu při čekání…

V umývárně další zážitek. Co město, to jiný systém pouštění vody, sušení rukou, umístění ručníků…

Tady už dámy váhají. Voda sice teče na fotobuňku, ale není do čeho si utřít ruce! Dámy nevidí, že malé šipky ukazují za zrcadla, tam že jsou zásobníky papírových ručníčků…

Z manažerek se stávají malé holky a ruce buď jen tak ocáknou, až se na zrcadlech objevují malé kapky, anebo… …utřou o zadek… …Některé odcházejí s otisky rukou na pozadí, protože mokré ruce tu sukni na chvíli zbarvily…

Pomalu se posunuju směrem ke kabinkám… …krok co krok…

Konečně! Kabinka je moje!

Skleněné dveře, několik věšáčků (ani jeden ukradený), dokonce skleněná polička na odložení věcí, pořád ta vůně i jemná hudba…

Jenže ouha! Došel toaletní papír! Věc na západních dámských toaletách naprosto ojedinělá!

A jako naschvál jsem si zapomněla kapesníčky v kapse bundy… Ta je teď nedosažitelná, visí si v klidu v šatně!

Co teď? Uvažuju…

Program se mi použít nechce, ten budu potřebovat… Noviny, které jsem zdarma dostala při vchodu, jsou dost barevné a divně smrdí tiskařskou barvou, ty asi budou barvit…

Procházím tedy kabelku, co můžu použít… …z diáře se mi listy trhat nechce. Několik pozvánek, co mi zůstaly nevyhozené, taky použít nejde. Jsou moc tvrdé! A hele, mám ještě účtenky z obchoďáku. Beru tedy nejdelší a je vymalováno! Vlastně utřeno!

Dalším návštěvnicím nechávám aspoň ty noviny, kdyby neměly s sebou kabelku.

Vycházím ven, jdu si umýt ruce. Když si je utírám do ručníčku, mám pocit, že mi něco chybí! A taky že jo! Nechala jsem v kabince ten program a s ním knížečku dnešních akcí… Oboje budu potřebovat, a navíc jsem si tam už udělala poznámky!

Vracím se tedy, dámám ve frontě říkám, že jsem tam jen něco zapomněla a jdu se postavit před tu „mou“ kabinku. Čekám…

Dveře ostatních kabinek se postupně otvírají a každá dáma z fronty se mne ptá, jestli jdu do té volné... Kroutím hlavou, že ne…

Pořád čekám…

Už chodí i ty dámy, co mne neslyšely, protože byly daleko. Každá se zase slušně ptá, jestli tam jdu… Zase kroutím hlavou, že ne…

Furt čekám…

Z „mojí“ kabinky vychází zápach, který přehlušuje vůni i hudbu…

Znáte ten pocit, kdy minuta trvá věčnost??? Tak to byla přesně tahle minuta!

Konečně se dveře otvírají.

Vychází dáma asi tak pětapadesát, vysoká, štíhlá, super-kostým, super-účes, super-šperky… …ale ve tváři děs a hrůza! Ruce zvednuté před sebou stylem Fuj, to bylo ale hnusný!… Prsty roztažené, jako kdyby se dotkla něčeho fakt odporného…

A úplně konsternovaná říká: „V té kabince není papír!!!“

Odpovídám: „Já vím!“, beru rychle program i knížečku a pádím pryč.

Dáma si drhne u umyvadla ruce tak, jako by z nich chtěla smýt i kůži!

V ten moment mi to došlo! Noviny ležely na přihrádce netknuté!

Jak to ta dáma provedla, když neměla ani kabelku ani kapsy, to opravdu nemám tušení!!! Jen mi jí bylo neskutečně líto!

Pánové, v kabinkách pánských WC toaletní papír obvykle je???