Ty houby krájíš neesteticky, vyčinila mi tchýně!

Že může v životě dvojice vzniknout spor o úklid, vaření, rodinné finance nebo cokoli, to je celkem běžné! Ale když se tchýně zamotá do zavařování hub, tak může vzniknout zajímavý mezigenerační problém!

Houbová sezóna je v plném proudu. Do lesa se nechodí NA houby, ale PRO houby! Milovníci hub mají malé vánoce!

Ale že při zavařování vznikne spor, to by jeden neřekl! A když se do toho zamotá ještě tchýně, tak je výbuch na spadnutí!

Člověk se pobaví i při odpoledním kafíčku a zákusečku. Marta s chutí zanoří lžičku do šlehačkového kousku, zálibně ho vloží do úst, slastně polkne, olízne ze rtu kousek oříšku a se širokým úsměvem vykládá:

„Oba jsme z houbařské rodiny. Některá houbová jídla děláme úplně jiná. Některá se sice stejně jmenují, ale recept je jak nebe a dudy!

Obvykle houby, které hned nesníme, mírně povaříme a zamrazíme. Máme pak zásobu na houbové dobrůtky na celou zimu.

Letos jsme ale poprvé zavařovali houby na sladkokyselo, protože Petrovi prý moc chutnají. Po letech vztahu nový objev!

V naší rodině se předvařené houby nakládají do roztoku a není nutná sterilace. V jeho rodině sterilují...

No a jasně, že Petr s plným košíčkem pronesl tu typickou chlapskou poznámku. S lišáckým úsměvem z něj vypadlo: Chci je jako od maminky!

Dobře, ptám se tedy, jak je maminka dělá. Prý nevím, zeptej se, ráda ti poradí!

Volám tedy tchýni. Máme spolu výborný vztah a vím, že ji potěší, když se na to zeptám.

Je fakt ráda a nadšeně vysvětluje. Ptám se hlavně na ingredience, které přidává na ozdobu. Ty také přece ovlivňují výslednou chuť! V zásadě je to stejné jako u nás, tak je to ok.

Jen cibulky přidává do roztoku těsně před koncem varu. To je dobrý nápad, to určitě udělám!

Zpracováváme s Petrem hromadu hub a vaříme spoustu vynikajících jídel. Houbový guláš, kuřecí stehna s houbami, houbovou polévku, smaženici, jen tak houby s kmínem a cibulkou na chleba, krájíme, mrazíme... Fruta hadr!

Posíláme tchyni průběžně fotky. Nejdřív houby vyložené na stole, aby bylo vidět množství. Potom už kus nařezaných hub připravených do jídel, na závěr připravené naplněné skleničky na sterilaci.

Steriluju v myčce, to je nejjednodušší, žádné skladování zavařovacího hrnce, žádné hlídání teploměru. Myčka vše udělá sama!

Večer je hotovo. Hromada hub přeměněná na skvostné pochutnání, zavařené skleničky chladnou vyrovnané v řadě na stole.

Petr posílá mamince zavěrečné fotky..."

„A co tedy ta tchýně, Marto?", to mi nějak uniká, tak se radši ptám...

„Neboj, to má pokračování!", Marta si labužnicky dá další kousek dortíku: „Za chvíli zvoní telefon. Slyším, že Petrovi volá tchýně. Po pár úvodních slovech přijde na přetřes i to naše zavařování...

Petr poslouchá, chvílemi se směje a pak slyším trochu napjaté ticho...

Řeč je totiž o tvaru hub! Prý je krájím špatně!

Směju se ale taky, přijde mi to legrační. Ta diskuse syna s matkou mne baví...

Petr mne statečně brání, vysvětluje, že to prostě dělám jinak a že krájím houby podle svého. Že jsem je ale krájela na větší kousky, které má Petr rád, to nezazní..."

Představuju si tu Martinu situaci a usmívám se. Usmívá se i starší paní od vedlejšího stolku, má uši až u nás. Asi taky tchýně někoho... ...zdá se, že je taky zvědavá!

„Počkej, to ještě není všechno!", pokračuje Marta: „Prý že nejsou dobře vidět nožičky!"

Paní od vedlejšího stolku se radši otáčí, aby nebylo vidět, jak se směje. Asi si představuje podobnou diskusi se svou mladou...

„Hmm, to je asi pravda, ty nožičky.", zamyslela se Marta. „Do jedné skleničky jsem naložila jen samé malé celé houbičky a některé jsem rozkrojila napůl, aby se tam líp vešly. A nožičky jsou asi schovaný...

No, a když pak Petr skončil hovor, s potutelným úsměvem mi oznámil: Tchyně ti vzkazuje, že ty houby krájíš neesteticky!!!"

Marta je v dobrém rozmaru a s pobavenou jiskrou v oku zvedá sklenku k přípitku.

Místo aby řekla „Ať si tchýně trhne nohou!" nebo třeba ještě něco horšího, tak slavnostně pronese: „Ať žije tchýně!"

---

PS. By člověk nevěřil, že život dvojice může ovlivňovat i ex-tchýně!

Do postele s tchýni? To bych si teda dal!!!

A úplně nejlepší je sbírat houby tam, kde ostatní národy nesbírají!

Houbařský ráj? Existuje!