Nucené fitko na mrazu! Taxikář nám ujel s kufry!

Jedete v zimě za sluníčkem a teplem. Na sobě jen lehké oblečení, protože zimní nepotřebujete. A najednou jste bez kufrů! V mrazu a ve tmě! Jenže rampouchy do letadla neberou!

Petra jsem potkala těsně před vánoci. Zrovna se s Martou vrátili z teplých krajů. Je přece lepší chodit v tričku a kraťasech než se choulit v zimní bundě v mrazu!

Zatáhl mne na kafe, protože něco chtěl! Bylo to na něm vidět na první pohled!

Dneska to ale bylo bez zákusku, protože bychom si ho asi nevychutnali. Navíc Petrova nálada vyžadovala plné soustředění. Takový mix humoru a zloby najednou jsem u něj opravdu dlouho neviděla!

"Představ si, co se nám stalo! Jezdíme si před vánoci odpočinout do tepla. Mrazy moc rádi nemáme...", nadechl se Petr a už to jelo: "Tak jsme samozřejmě jeli letos taky!

Akorát že letadlo létá jen dvakrát týdně a ještě se na místě obrací. Takže od nás letí nekřesťansky ráno. A ještě musíme být na letišti dvě hodiny předem.

To ještě nejedou žádné vlaky ani autobusy. Kdybysme jeli autem a parkovali celou dobu na letišti, tak za ty poplatky dáme majlant. Objednali jsme si tedy taxík. Přijel načas jako obvykle. Je to naše prověřená taxislužba.

Cestou žádná auta, noc, mráz, jen kolem zářilo osvětlení dálnice a pak světla města. Všichni ještě spali a nálada všude byla už vánoční. Světýlka v oknech blikala a taxikář měl taky docela sváteční náladu."

Říkám si, co je na tom zvláštního. Vypadá to jako každá normální cesta na letiště, kterou zná naprosto každý...

"Jo, na tom není vůbec nic zvláštního," jako by mi Petr četl myšlenky: "Jeli jsme jen nalehko, protože jsme sedli do taxíku u domu, vystoupíme na letišti a tam už je teplo. Takže jsme měli jen pár potřebných věcí v batůžku. Notebooky, nabíječky, kartáček na zuby, léky..."

Koukám pořád na Petra a znovu si myslím, co je na tom tak neobvyklého. Snad jen ten mráz, který zrovna byl v té době...

"No a tak jsme přijeli na letiště, zaplatili kartou a vystoupili jsme. Stanoviště taxíků není teď přímo před halou, ale o kousek dál, což pro těch pár kroků vůbec nevadí."

Petrovi se rozšířily oči, trochu se narovnal a nadechl se. Asi bude finále!

A taky že jo!

"Stojíme tedy za taxíkem, že nám taxikář vyndá kufry a my už začneme tu pravou dovolenkovou atmosféru!

Taxikář si ještě něco chvíli kutil v autě a my jsme se dívali, jak vystupují lidi z jiných taxíků. Možná že s námi poletí taky. Byl to je okamžik, pohled tam a zpátky...

A najednou taxík nastartoval a odjel!

I s našima kuframa!"

Petr jen nevěřícně kroutil hlavou: "To se mi ještě v životě nestalo!

Marta je ale žena činu a chtěla mu zabouchat na kapotu, aby ho upozornila, že ještě nemůže odjet. Že je něco jinak!

Je rychlá jako blesk, ale chyběl jí ten pověstný centimetr!

Taxikář nabral rychlost  a už jsme ho viděli kroužit v zatáčkách na výjezdu od letiště!

Co teď? Mínus pět, my málo oblečení, naše věci v háji!!!

Což o to, to nejnutnější jsme měli s sebou, ale ostatní věci na čtrnáct dní v taxíku!

Hned jsem volal taxikáři! Telefon nebral!

...chápu, v zatáčkách se těžko telefonuje...

Tak jsem volal na taxislužbu! Ti byli docela v šoku a že mu hned zavolají, ať počkáme, že se vrátí!"

V takové situaci bych tedy být nechtěla. Zatím jsem měla s taxíky štěstí, ještě mi žádný s věcmi neujel...

Petr ani nečekal na žádnou případnou otázku a hned pokračoval: " Pět pod nulou, vítr, kousek od haly. Výhled na letadla na ploše byl sice nádherný, vánoční výzdoba svítila na dálku, ale co my chudáci?!?

Naštěstí tam byla stavební buňka, tak jsme se za ni schovali.

A začali jsme poskakovat, dělat dřepy, různě se kroutit.

Taxikář pořád nic!

Neměli jsme ani rukavice ani čepici. Takže jsme si dýchali na ruce. A pak jsme i tančili, hlavně ať nestojíme!

Kdyby nás někdo pozoroval, tak si myslí, že jsme pošuci! V mrazu za buňkou na letišti, ve čtyři ráno!", to už se Petr smál: "Nezmrzli jsme!

Pak se konečně v dáli objevil náš taxík a kufry byly tu!

Taxikář se nám omlouval a málem se klaněl až k zemi. Prý se mu to ještě nestalo!"

Petr dopil kafíčko a pomalu se zvedal, že mu ještě chybí nějaké dárky pro jeho nejmilejší.

A s úsměvem dodal:

"Prý jsme mu jako jedni z mála platili kartou a on z toho byl tak zmatenej, že zapomněl na ty naše kufry!"

---

PS. Petr je celkem komik. Když nic jiného, tak se s ním člověk aspoň zasměje!

Je ze mne gaučový povaleč! A že mi to svědčí!

Nedala mě vyčůrat! Ani jsem nedostal najíst!

Ženy chodí na gyndu! My muži chodíme na ornitologii!