Tak jsem mu tu kabelku dala! A jak hrdě ji nosí!

Kabelky mám ráda! Mám jich hodně! Břéťovi se taky líbí! Zvlášť ta šedá! Chtěl by ji! Tak jsem mu ji dala. Když může nosit kabelky ONA, může je nosit i ON! Je moderní doba! Je přece rovnoprávnost!

Marta je věčná optimistka! Každé kafe s ní je legrace. Nasmějeme se od začátku do konce!

Jako tuhle!

"Víš, že ráda chodím. Všude. V parku i v lese. Taky po vsi a vždycky pokecám se sousedy." Marta se nenechala dlouho pobízet k nějaké historce: "Znáš to, řeči se vedou a voda teče...

Už je jaro a tak je hodně lidí na zahradě. Obhlížejí, co jim kde kvete, co by měli vyplít a co nového zasadit."

Mezi doušky přikyvuju...  ...to znám, dělám to na jaře taky tak. Marta taky ví, o čem mluví, má zahrádku taky...

"A tak jdu, koukám do cizích záhonů, co se tam objevilo. Na konci vsi jsem se zastavila u plotu s Jiřkou. Taky zkoumala, jak zahrada přežila zimu...

Jasně, že jsme musely pokecat, protože jsem se dlouho neviděly. Jiřka je čerstvá důchodkyně a tak si libovala, jak si to užívá... A nebyla na zahradě sama. Byl tam s ní i Břéťa! Důležitě chodil kolem, prozkoumával záhony a sledoval, co se kde pohne. Moc si nás nevšímal, ale bylo vidět, že po nás po očku pořád kouká a neunikne mu ani slovo!

Říkala jsem si, že by to mohl klidně být nějaký tyran, když se po něm občas Jiřka ohlídla...", Marta nepatrně pozvedla obočí: "...a že sleduje, co Jiřka říká, aby jí pak mohl vynadat nebo nedej bože ji třeba ublížit!"

Marta upila z kafíčka, které pomalu stydlo na stolku a já jsem byla zvědavá, jak to celé skončí. Jestli třeba od Břéti nakonec nedostala přes pusu i Marta!

"A tak jsme probraly všechno, na co jsme dřív neměly čas. Procházka se mi sice prodloužila, ale vůbec to nevadilo. Drby ze vsi jsou vždycky zajímavé!", smála se Marta: "A pak jsem si všimla té kabelky!"

"Co je zvláštního na kabelce?!?", ptám se zvědavě Marty. Kabelka mi do toho nějak neseděla...

"Bylo to fakt zvláštní....", usmála se Marta: "Stála tam na špalíku u květinového záhonu. Takhle na dálku vypadala nádherně! Šedá, s kapsou, černé traky, elegantní... Jiřka zachytila můj pohled a taky se tam podívala... A vypadlo z ní, že to je přece Břéti! Jeho oblíbená kabelka! Když viděla můj pochybovačný pohled, tak se dala do vysvětlování. Že má ráda kabelky. A že prý vím, že jich má hodně a že je ráda nosí...

To jsem věděla, ale nebylo mi úplně jasné, proč tak krásná kabelka stojí na špalíku u kytek...", koukla na mne Marta: "Jiřka se jen jemně usmála a s pohledem upřeným na Břéťu vysvětlovala, že se Břéťovi ta kabelka moc líbí a že ho  baví ji pořád nosit.

Trochu jsem sice o tom pochybovala..." pořád s úsměvem pokračovala Marta: "Nějak jsem si neuměla představit, jak Břéťa chodí s kabelkou... Jiřka ještě dodala, že tu kabelku Břéťa miluje a že bez ní nedá ani ránu... ...i když je prý uvnitř trochu olezlá a jeden trak že drží jen taktak!"

Marta se smála a já taky a hlavou mi běžela představa Břéti s olezlou kabelkou... No ale je moderní doba, je rovnoprávnost a když může nosit kabelku ONA, tak proč by kabelku nemohl nosit i ON?

"A pak se to stalo!" nadechla se Marta: "Na konci uličky se objevil nějaký mladík a začal bengál! Břéťa ho zahlédl, přiběhl k plotu a spustil! Vůbec se nedalo mluvit! Jiřka vykoukla přes plot zahrádky, zhodnotila situaci a zařvala na Břéťu: Neštěkej tady a buď zticha!"

Koukala jsem na Martu trochu nevěřícně, protože ta situace u plotu se asi zvrtla. Marta přikývla, že měla v ten moment stejný pocit! Že bylo zvláštní, že Jiřka takhle Břéťu okřikla. Obvykle štěká manželka nebo tchýně... ...ale Břéťa?!?

Myslela jsem si," už s veselým úsměvem pokračovala Marta: "že asi pak bude mít doma Jiřka pěkný ceres, ale ta se jen smála! Že prý takhle Břéťa někdy štěká celé hodiny a že stačí jen, když někdo projde kolem nebo uličkou projede auto...

Břéťa Jiřku kupodivu poslechl, koukl na ni a odběhl pod ořech. Tam chvíli čmuchal, pak zvedl nohu a počural nějakou kytku....

To psi normálně dělají..."

Marta se smála z plných plic a mně teprve teď došlo, že Břéťa není žádný tyran, ale obyčejný jezevčík! A ti bývají docela vzteklí!

Marta se teď chechtala i mému obličeji. Začala jsem se smát taky. Doběhla mne tedy dokonale!

A to ještě nebyl konec...

"Představ si, že si Břéťa po zahradě nenosí jen kabelku!" padalo z Marty: "Jiřka mi chtěla ještě ukázat, jak jí lezou kosatce a tak jsme popošly o kousek dál. Já pořád v uličce a Jiřka za plotem zahrádky. A mezi námi najednou stál o plot opřený rýč! To bylo taky zvláštní, obvykle je nářadí uložené ve stodole. Jiřka zachytila můj pohled, vzala rýč do ruky a pravila, že ten rýč je taky Břéťův a že si ho taky nosí po zahradě sem a tam!

A taky že jo! Násada byla uprostřed okousaná a ve dřevu byly znát ostré zuby!

Břéťa je prostě frajer!!!"

[Věnováno Jitce]

---

PS. Marta je skvělá pozorovatelka života...

Stačil jeden blesk! A jsem uvězněná ve výtahu!

Posiluje na lešení! V devátém patře! A bez jištění!

Není tam hrnek! Jak prosté!