To je otázka vkusu, zdá se. Pokud člověku nevadí vystavit se nebezpečí, že si tam dole něco odře nebo skřípne do zipu, tak nemá problém! A může si to dát patentovat a vydělat majlant! No řekněte, kdo to má?
Tohle minulé kafe byla legrace. S Martou přišel i Petr a probírali jsme možné i nemožné. Nasmáli jsme se jako vždycky! A pak jsme se dostali na cestování, hlavně na cesty letadlem. A placení kufrů. Jo, někdo může mít i 23 kg, ale když jede na služebku na tři dny, tak velký kufr nepotřebuje... ...jedině, že by něco pašoval, třeba cigarety nebo alkohol...
Petr cestuje sem a tam, z jedné země do druhé. Nechce se mu čekat na odbavení kufrů a tak se snaží minimalizovat. Koupil si speciální kufřík a speciální batůžek a cestuje nalehko.
Ale občas má problém!
"Mám rád kvalitní nože. Přesně podle hesla Každý správný muž nosí v kapse nůž! Jenže ten muž nesmí zapomenout vyndat ten nůž, když chce letět jen nalehko!", smál se Petr: "Jasně, stalo se mi to taky! Dvakrát!
Poprvé jsem si naštěstí vzpomněl ještě cestou na letiště. A tak jsem přesvědčil autobusáka, aby si vzal nůž k sobě a zavolal jsem Martě, jestli by mi ho vyzvedla na konečné ve městě...", povzdychl si Petr a Marta s úsměvem přikyvovala: " Sice jsem moc nevěřil, že ho fakt předá, ale podařilo se! A nůž na mne čekal doma!
Ale minule...", Petr se nadechl: "Minule jsem na něj totálně zapomněl! Měl jsem ho v postranní kapse batůžku, ale nějak mi to nedošlo!
Až mne po rentgenu předvolal bezpečák, abych mu ukázal vnitřnosti batůžku! A bohužel jo! Můj švýcarský nůž si tam trůnil v malé kapsičce a já jen sledoval, jak putuje do odpadkového koše!
Bohužel tentokrát nešlo domluvit, že ho dá do obálky a předá posádce letadla a ta mi ho při vystupování z letadla dá zpátky..."
Petr se pak na nás vesele podíval a nám s Martou bylo jasné, že má na jazyku nějakou kulišárnu. A taky že jo!
"Ale milé dámy!", tak nám říkal v dobrém rozmaru Petr: "Vymyslel jsem vychytávku! Optimalizuju!"
Chvíli čekal, až budeme dostatečně napnuté a ještě jednou zopakoval: "Optimalizuju! Lítám zásadně v děravejch trenclích!"
Obě jsme se rozesmály! Hlavně té představě, jak se mu nádobíčko otírá o džíny a jemná kůžička trpí!
Ani jsme se nemusely ptát, proč že to optimalizuje. Naše pohledy byly naprosto jasné!
"No přece abych neměl přebytečná deka, když cestuju jen s batůžkem!", pronesl Petr slavnostně.
S Martou jsme se na sebe tázavě podívaly, protože nám nebylo zřejmé, jak se děravými trenclemi šetří deka. Navíc jsme věděly, že Petr nosí boxerky...
"No přece ty děravé trencle po příletu do destinace vyhodím! A nemusí se prát! Ani vozit zpátky!
Místo nich vezu třeba klobásu!"
Než jsme se rozchechtaly, ještě z něj vypadlo: "A příště...
...příště si ještě vezmu děravé triko!!!"
---
PS. Petr i Marta jsou komici, vždycky se nasmějeme...
Zasekla se ruční brzda? Žádný problém! Bublinky to jistí!
Nucené fitko na mrazu! Taxikář nám ujel s kufry!
Nedala mě vyčůrat! Ani jsem nedostal najíst!
