Ó, Aláhu, dej nám vláhu!

Tahle dětská modlitbička na chvíli pomohla všem, co se dostatečně modlili obráceni hlavou na tu správnou stranu!!! Na chvíli! Ale už je to tu zpátky! Nejcennějším kusem domácnosti se zase stává větrák a nejlepším místem pro pobyt bazén, nebo aspoň kašna! "Fuj, to je ale vedro!" je nejčastější pozdrav a mantra všech ve městě...

Tráva schne nastojato. Pětatřicet ve stínu je denní normou. Asfalt lepí, dlažba pálí i přes boty. Lehké šaty jsou přehlídkou ďolíčků nejen na tvářích, ale i na stehnech a dalších místech těl...

Lidi se pomalu plouží a tropické slunce je spaluje.

"Koupit ventilátor - mission impossible!" zní jeden z hlavních titulků v novinách. Je to tu stejné jako v Čechách! Žádný rozdíl! Kdo nekoupil, prohloupil! Teď už se může ovívat akorát tak listem papíru...

Špičky prstů se potem lepí na klávesnici. Nejlepší oblečení do práce by byly plavky...

Najednou se zvedá vítr! Co to je? Písečná bouře? Stmívá se, i když jsou jen čtyři odpoledne.

Koukám z okna kanceláře.

Před budovou se málem láme strom, větve jsou ohnuté do pravého úhlu. Okna bouchají, jak se průvanem jedno po druhém zavírají.

Zvedá se prach, vzduchem létají odpadky. Kde se vzaly???

Nad auty na parkovišti se vznáší pochroumaný deštník.

Vítr zesiluje. Mraky černají a jsou stále níž. Sleduju opuštěnou ulici...

Zpoza rohu přijíždí vozíčkář. Berle má přes kolena a vítr točí kolečky místo něj. Vší silou brzdí. Už se to nedá a tak se oběma rukama chytá sloupku u parkoviště. Má co dělat, aby se udržel!

Z budovy se proti větru probíjí ochranka a nabízí pomoc. Vozíčkář kroutí hlavou a drží se dál. Ochranku vítr zahání zpátky...

Čerti se žení! Začíná pršet. Vítr žene déšť různými směry jak sněhové vločky v zimě. Vytváří se větrné víry. Kapky malují na okně  divoké vzory.

Je to jak malé tornádo. Na Kirchbergu se neděje nic. Vichřice ho přeskočila. Zato hned v další čtvrti řádí naplno. Očesává balkony, převrací zahradní nábytek. Láme muškáty, podmisky z květináčů se ztrácejí v nenávratnu...

Lidi přežili všichni. Jinde takové štěstí bohužel neměli...

Na pár hodin se ochlazuje. Dokonce prší!

Co to ale je v takovém pařáku! Jen jehla v kupce sena...

Teploměr zase stoupá. Listy stromů šustí.

"Voduuu, voduuu, voduuu!!!" úpěnlivě volají kytky jako v Krtečkovi. Stejně je na tom tráva, ale taky lidi.

Tady v Lucemburku. Počasí v Čechách je jak přes kopírák, jen s malým zpožděním...

Je třeba vydržet, jednou zas přijde zima. A pak si možná budeme stěžovat: "Ta bílá hmota už zase padá!!!"

Co že to vlastně chceme???