Nejlepší bankéř je přece tchýně!!!

Není to ani tunel Blanka, ani tunel metra. Jen dokonalý vysavač na prachy. Stačí cinkot mincí nebo šustění bankovek a mašina už jede! Žádná ETA nebo LUX, ale Helča! Tchýně, která má čuch na prachy lepší než jakýkoli policejní pes!

Kdyby se vyhlašovala soutěž pro veřejnost, tak bankéřem-amatérem roku by se stala Helča! Tchýně, která dokáže nejen dokonale oškubat svého zetě, ale dokonce tunelovat i přítele jeho matky! A přitom se vůbec neznají!

Žili, byli… …děd a babka. Tak to bylo v pohádce…

Ve skutečnosti to je Bláža, vdova. Její dva synové, Petr a Pavel. Oba ženatí. Dále Josef, přítel Bláži. Bydlí v jiném městě a za Blážou občas dojíždí. Tu vymění žárovku, tu nakoupí zásoby, tu něco dobrého uvaří (je skvělý kuchař), tu nechá nějakou tu stovku, tu jen tak… …smočí.

A pak Helča, matka Petrovy manželky. Ten bydlí s její dcerou u nich v domě.

„Je to tak levnější a taky pohodlnější!“ často zdůrazňuje Helča. Ale už neříká, že k mladým chodí, kdy se jí zachce. Kontroluje i ledničku, jestli snad pro-bo-ha(!) neutrácejí moc!

A hlavně, nikdy nezapomene den Petrovy výplaty. To Petr musí udělat stojku a ženský mu nenechají ani na pivo!

Bláža je teď už vdova, ale s manželem stihli vybudovat chatičku na zahrádce u lesa a pěstovali si tam ty svoje rajčata, mrkev i zelí. A Bláža se starala o záhonky růží. To byla její chlouba!

Když manžel umřel, byli kluci ještě malí. Trávili na zahrádce celé dny, víkendy i prázdniny. Vdova je vdova a na dovolené u moře nezbývalo…

Pak se přihlásily nemoci a údržba chatičky už byla nad její síly…

V té době se, a zrovna na sousední zahrádce, seznámila s Josefem. Josef, čupr šedesátník, čerstvý důchodce, finančně zajištěný… Prostě ideál všech nad dvacet…

Slovo dalo slovo a Bláža začala mít milé návštěvy…

Všechno by bylo fajn, jen kdyby ta Bláža pořád neplakala… Tady ji bolí, tam ji píchá, plat má malý, na zahrádku daleko, střechou začíná zatékat…

Josef navrhuje opravu a pronájem, Helča prodej. Petr s manželkou se (jak jinak!) přidávají k Helče. Na zahrádku se jim nechce ani chodit. Natož pracovat! Pavel už má jiné zájmy, zůstává neutrální.

Bláža nakonec prodává…

A peníze? Dělí klukům…

Co klukům?!? Pavlovi a… …Helče! Ta okamžitě stahuje Petrův podíl.

Je to jak „Beránku, otřes se!“

Jenže ten beránek má dvě nohy a jmenuje se Bláža!

Je tu víkend. Vzácná návštěva je tady.

Josef zvoní…

Bláža zase pláče…

„Co se děje?“ ptá se Josef.

„Ale, byl tu Pavel a dal mi na kredit, abych mu mohla volat. Pak přišel Petr a zase nic neměl. Tak jsem mu ty peníze dala…“

Josef jen zvedá oči v sloup…

A hlavou mu letí ti utopenci…

Má je rád, Bláža taky. Tak nakoupil, připravil jich velkou láhev od okurek, postavil na odležení. Budou tak akorát do další návštěvy…

Že si je příště dají. Jen tak. Na prkýnko, s krajícem chleba a černým pivem…

Příště přijel… …s chlebem, pivem, celý natřesený, olizoval se už na chodbě. Pavlovův reflex funguje nejen u psů!

Utopenci nikde!!!

„Blážo, tys je snědla???“ rozhlíží se. Láhev by jen tak nepřehlédl…

„Všechny???“

„No, víš…“ klopí oči Bláža. „Byl tady Petr, měl hlad a moc mu chutnaly… Tak jsem mu je dala…“

Josef jen beze slova kroutí hlavou…

„Ale byly prej skvělý, říkala Helča!“ dodává bezelstně Bláža…

Komu není rady…

Že takovou Helču neznáte???

Rozhlédněte se kolem, třeba byste se divili!