Měla jsem první rande! V kavárně na pravé straně mostu!

To není jen tak! Nejdřív najít někoho, s kým bych na to rande šla! A pak si dobře určit místo, kde se sejdeme! A stejně jsou to nervy, jestli se tam vůbec najdeme a taky, jestli nebudu vypadat už od začátku jako děsná stíhačka!

Jo, Martina měla další první rande! Je to vždycky legrace, když mi vypráví dojmy z chlapíků. Nasmějeme se! Chlapíkům ne, ti jsou většinou fešáci, ale těm situacím, které mohou nastat. Jako tuhle!

S Martinou jsme měly sraz na náměstí. Den předtím byla na dalším prvním randeti, tak jsem byla samozřejmě zvědavá.

"Hele, chceš slyšet, jak to probíhalo?!?", s úsměvem se ptala Martina.

"Jasně, že chci! Jsem samé ucho!", jsem okamžitě odvětila.

"Představ si, že jsme se málem nenašli!", spustila fofrem Martina. Ještě byla plná dojmů! "Objevila jsem nového chlapíka, profil moc pěkný, fotky krásné, můj typ na první pohled. Ani můj pes mu nevadil, dokonce se o něm velice pochvalně vyjádřil!

Jako obvykle jsme si jen psali, pak telefonovali. Hlas měl velice sympatický. No a po nějaké době navrhl setkání. Přemýšlela jsem, jestli mám jít nebo ne. Přece jen je z našeho města a třeba se známe přes jednu ruku, tak aby nebyly nějaké zbytečné pomluvy!", sypala ze sebe Martina.

"Když ti byl sympatický a ty jemu, proč byste se nesešli?!?", divím se.

"Víš co, člověk nikdy neví! Ale jasnačka, že vím, že bez práce nejsou koláče a tak jsem tedy šla. Domluvili jsme se na seznamovacím kafi v kavárně na pravé straně mostu. V té s těmi velkými okny.

Mezitím jsme si pořád psali a volali a bylo cítit, jak mezi námi poletují ty správné jisky. Sem a tam! To bylo tak vzrušující!!! Těšila jsem se!

V den D jsem se namalovala, načančala, účes upravila, vzala si nejlepší šaty a vyrazila jsem!", zasněně vykládala Martina. "Psa jsem radši nechala doma, přece jen napoprvé jsem se chtěla věnovat hlavně nápadníkovi!

Blížila se jedna, náš čas a tak jsem vyrazila. Pěkně pomaličku, pěšky. Mám to kousek.

Jdu si tak polehoučku, rozhlížím se kolem a uvažuju, jestli mám jít dovnitř nebo čekat venku. To jsme si nedomluvili.

Dorazila jsem ke kavárně. Letmým pohledem vidím, že u žádného stolku nesedí sám muž a tak jsem čekala venku. Nevadilo mi to, bylo moc pěkně.

Znáš mne, jsem taková nezkušená a často nevím, jak začít. Tak jsem si slohovala první slova, hřála se na sluníčku a koukala kolem...

Jenže najednou slyším odbíjení hodin na věži. Čtvrt na dvě! Chlapík nikde!!!

To víš, v hlavě běží myšlenky... ...stalo se mu něco?!?, ...viděl mne a nešel ke mně, protože jsem vysoká?!?, ...spletl si den?!?, ...spletla jsem si den já?!?, ...mám zavolat, kde je? Není to blbý a nebudu jak stíhačka?!?

Říkám si, počkám pět minut a zavolám!

Než jsem vytáhla mobil, jestli je už těch pět minut, pípla mi SMSka!"

"Od něj???", ani nedýchám.

"Jo, od něj! Velice zdvořile se ptá, kde jsem, že čeká u kavárny!

Nedalo mi to a hned volám! Říkám, že už jsem u kavárny! Od jedný! On říká, že je taky u kavárny, ale že mne nevidí!"

"No teda, to je jako v seriálu!", směju se.

"No to jo!", smála se už Martina taky: "Představ si, že jsme oba čekali u kavárny na PRAVÉ straně mostu! Akorát že on bydlí na druhém břehu řeky a pro něj to byla jiná kavárna než pro mne!!!

A nikdy bych nevěřila, že po obou stranách mostu je kavárna s velkými okny na rohu ulice!"

Martina se usmála a ještě dodala: "To rande bylo skvělý! Oba jsme si to užili! A příště se domluvíme líp!"

---

PS. Martina je opravdu vytrvalá! Bude prý hledat, dokud ho nenajde! Přesně jak říká! Musí tam někde být!

Měla jsem první rande! V kamrlíku na benzínce!

Měla jsem první rande! V kabině kamionu!

Stavila se v jednu! Málem mi ustřihla ucho!