Měla jsem první rande! V kabině kamionu!

Ne, nejsem žádná lehká děva ani prodejná prostitutka! Mám jen přání jako většina žen! Najít toho pravého! To pak nevadí ani kabina kamionu!

"Měla jsem těžký rozvod a už jsem žádného chlapa nechtěla. Do konce života!", usmála se Martina.

Jo, ta Martina, co se svou kadeřnicí místo stříhání vlasů urazila čtyři láhve skvělého vína. Už je tedy jasné, proč se tak šlechtila!

"Jenže když Bůh dopustí, i motyka spustí! Zjistila jsem, že bych ještě nějakého chlapíka vedle sebe snesla.

Dala jsem se na seznamku a představ si, že hned přišel ON!

Psal krásné maily, nechával mi namluvené vzkazy na FB. Sexy hlas, krásný vzhled, milá slova! Těšila jsem se na každou zprávu od něj.

Prostě se mi zapálila lýtka jako malé holce!

Jenže to mělo háček!  Neměli jsme se kde sejít! I když se mi moc líbil, tak cizího chlapa si přece na první rande domů nevezmu! Co kdyby to byl sňatkový podvodník nebo tipař?"

Se zatajeným dechem čekám, co z toho vyleze...

"Nebyl ani jedno!", vydechla Martina. "Byl to řidič kamionu! Říkala jsem si, to je jedno, co dělá. Vypadá a mluví skvěle! A nakonec se ukázalo, že to bylo vlastně štěstí. Restaurace zavřené, divadla, kina, muzea i knihovny taky. Venku mráz, takže bychom zmrzli po pěti minutách!

Řeknu ti, nikdy bych nevěřila, že budu mít první rande v kabině kamionu na parkovišti!"

"A to jsi se nebála?", ptám se udiveně. Martina je taková důsledná, systematická, všechny věci na svém místě. Takovouhle divočinu bych tedy od ní nečekala!

"Hele, nejsem žádná troškařka!", důstojně pronesla Martina. "Měla jsem to jištěné ze všech stran! Přece nepůjdu někam do neznáma!

Nešla jsem sice na horskou túru v zimě, ale sousedce jsem řekla, kdy jdu, kam jdu, kde bude stát kamion. Do zalepené obálky jsem jí dala údaje o nápadníkovi, jeho telefon, mail i fotku! Pro případ, že bych se třeba nevrátila. A že jí zavolám, až budu bezpečně doma!"

Ani jsem nedutala. Martina už byla pěkně rozjetá!

"A jak to tedy probíhalo?", ptám se.

Martina se zasněně usmála: "Bylo to skvělé! To bych nikdy nevěřila!

Povídali jsme si celé odpoledne, asi bychom vydrželi do rána. Měl připravené občerstvení, v termosce kafe, zákuseček...

Dokonce jsme se skousli!", přidala nadšeně.

"Cože jste to dělali?", vyjede ze mne překvapeně. To jsem ještě neslyšela!

"Ale," mávla rukou Martina, "přece jsme se LÍBALI! Tak to říkaj naši mladí..."

Jsem zvědavá, jestli bylo i něco víc...

"No, víš...", lezlo z ní jak z chlupaté deky, "bylo to jen první rande... ...a zároveň poslední!"

Pak ztichla a smutně si prohlížela nehty. Myslím, že jsem zahlédla na řasách slzičku...

"Co se stalo???", nenápadně ji pobízím...

"Pozval mne na víkend k sobě domů. Má domek někde ve Středních Čechách. Řekla jsem, že přijedeme dvě, já a moje fenka..." Martina se odmlčela, najednou se jí mluvilo těžko...

Hladím ji po ruce. Toho pravého jí moc přeju, zaslouží si ho!

Po chvíli zvedla oči a rázně ukončila celou kamionovou historku.

"Víš, nemohla bych být s někým, kdo nesnáší psy. To bych nedala! Řekl mi totiž, že k němu domů pes v žádném případě nesmí!"

A pak dodala už tím svým obvyklým rázným hlasem: "No co, pro jedno kvítí slunce nesvítí!

Jdu hledat dál! Přece tam někde musí být!

Já se dočkám!"

---

PS. Pozoruji život, sbírám střípky příhod, opráším je, naleštím je a posílám s úsměvem dál...

Stavila se v jednu! Málem mi ustřihla ucho!

Je mu 37 a hledá ženu! Chcete ho???

Rozešli se! Lízal mu při tom zadek!