Májový polibek? Ne! Jen kropenaté auto!

Políbení pod rozkvetlou třešní už neodmyslitelně patří ke květnovým tradicím. Potřebujete jen vhodný protějšek a auto v tom obvykle nehraje žádnou roli! Ovšem někdy se situace vyvine naprosto nečekaně!

Marta se tentokrát přinesla jako královna všech pohádkových zemí. Se širokým úsměvem pokynula všem v kavárně a rovnou se usadila na své oblíbené místečko u výlohy. Byla tak nějak jarní a "svítila" dobrou náladou. Poezie sama!

"Dostala jsi májové políbení pod rozkvetlou třešní?", zahájila dnešní posezení otázkou. Ani nečekala na odpověď a hned pokračovala: "Já jo, a nejedno... ...akorát o něco dřív než na prvního máje. Přejížděla jsem zase mezi dvěma domovy a tak jsme tuhle pěknou tradici zvládli dřív."

Martina poetická nálada se rychle šířila kolem nás a už se usmívaly i vedlejší stolky. Byla jsem zvědavá, proč to vykládá až teď, přece jen první máj už dávno zmizel v jarním propadlišti dějin...

"Tjo, víš, jak je vždycky těžké najít místo na parkování a nejlepší je parkovat během dne, kdy jsou lidi v práci?", usmívala se Marta.

Přesně to parkování znám a je mi jasné, že to je někdy docela boj získat pozici, na kterou člověk vidí z okna a má tak auto pod nenápadným dozorem.

"Vzorně jsem přijela před polednem a už na dálku koukám, jestli se vejdu... ...hurá, je tam volné místo! Dokonce dvě. Zaparkovala jsem, vyložila auto a v klidu žila. Nikam jsem nepotřebovala jet, protože všude po městě dojdu pěšky...

Jo, celé to bylo fajn!", pokračovala Marta: "Jenže pak jsem potřebovala jet na víkend. A přišel šok!

Dojdu k autu a auto úplně kropenaté!!! Na skle, na kapotě, prostě všude... ...nalepené okvětní lístky třešní! Mezitím byly dvě bouřky a lístky zmokly a uschly a zase zmokly a uschly. Déšť je holt skvělé lepidlo, zdá se! Nešlo to vůbec pryč!"

Soucitně jsem přikyvovala a přemýšlela, co bych v té situaci dělala já.

"A aby toho nebylo málo, mezi květy byly nalepené ještě jehnědy! Vedle třešně roste velká bříza! A vítr orval nejen mlaďoučké zelené lístky, ale i ty jehnědy!"

"A co jsi dělala?", musela jsem se zeptat. Takhle zalepené auto jsem ještě neměla.

"No co, něco jsem opatrně smetla rukou, něco jsem polila vodou z flašky na pití a spousta toho ještě zůstala. Hlavně že jsem viděla přes sklo!

A taky jsem pochopila, proč na těch dvou místech nikdo nestál! Místní holt s tím mají zkušenost a radši přenechají parkování "cizincům"!", pokrčila Marta odevzdaně rameny: "Příště se radši rozhlídnu, pod čím vlastně parkuju. A na jaře obzvlášť!"

Na Martě ale bylo vidět, že ji situace nijak nerozhodila. Naopak se smála, že auto dostalo tisíce malých políbení a od jehněd něžné jarní pohlazení.

Po dlouhém doušku vonící kávy ještě dodala: "Ale nebyla jsem v tom sama! Něco mi při jízdě opadalo, něco smyl další déšť. Auto jsem umyla v myčce a bylo po parádě!

A taky jsem viděla několik aut zalepených úplně stejně! Řídili samí chlapi. Ti vůbec neřešili nějaké očištění a koukali na silnici jen vyškrábanou dírou před očima!

Pak kdo je větší trubka???"

---

PS. Marta je nejen poetická dáma! Někdy z ní adrenalín stříká jak z jaderné elektrárny!

Měla menší nehodu! Urazila manželovi hlavu!

Dostala jsem čočku od dědka! Pro nic za nic!

Mezi dvěma zeměmi? Hvězdná brána v praxi!