Kde mám ten kyblík se žrádlem?!?

...ozvalo se za mnou těsně před tím, než zuřivě zazvonil zvonek. Ohlédla jsem se... To byl jen začátek odpoledne u řeky! Doufala jsem, že k Dlouhému mostu dorazím v klidu... No, to jsem se tedy zmýlila!

Zahulákal to chlapík v maskáčovém oblečku na prastarém kole a otázka pro mne to nebyla. Rychle jsem uskočila na stranu!

"Cožeee???" byla odpověď asi dvanáctileté holky, která podle maskáčů patřila k cyklistovi a zběsile šlapala na ještě starším kole.

"Ty si ale úplně hluchá!!!" zněla odpověď. Chlapík zašátral za sebou, jestli mu z nosiče nespadl kyblík s krmením pro ryby. Byl tam a tak šlapal dál...

Za chvíli zvonek zvoní znovu. Proti jedou dva kluci. Jeden mne zdraví. Divím se, neznáme se. Nedivím se sama. Kluk, co jel za ním, se ho ptá: "V*le, proč ji zdravíš, když ji neznáš???" Jedou rychle, odpověď už neslyším...

Hladina je klidná, jen dva psi aportují klacek. Voda vytváří vlnky a ty naráží s jemným šumem do kamenů na břehu.

Není to jak o velikonocích. To jsem koukala, co to plave na hladině. Lachtan to nebyl! Nevěřím svým očím! Je to chlap v neoprénu! Probíjí se proti silnému proudu. Černý pruh na čepici je jako šipka do neznáma. Pomalu míjí lávku a ztrácí se v zatáčce...

Mým dnešním cílem je velká výzva. Kolega bloger Paul Whitaker startuje na 175 km plavby Vltavou. Trénoval osm měsíců a teď* je jeho den D.

Je vedro, sluníčko pálí, ale pod Dlouhým mostem je stín. Diváci sledují poslední přípravy. Paul se protahuje, navléká se do neoprénu, zapózuje fotografům a televizním kamerám a vstupuje do řeky... Lachtan to taky není!!!

Šťastnou cestu, Paule!

Jdu proti proudu zpátky. Jako by se vracel čas, jen v obráceném gardu...

Paul zmizel směr Praha. Chlapík v maskáčích v klidu sedí na rozkládací židličce u břehu, holčina tři metry od něj. Kyblík se žrádlem mezi nimi. Oba nahozíno. Jako by tu byli sto let...

Kluci "co se neznáme" sedí svorně na lavičce a kouří. Jeden má v ruce MP3 s hlasitou hudbou a oba se pohupují v jejím rytmu...

Jen schody na druhé straně řeky jsou dneska prázdné. Loni se tam s prvními jarními paprsky objevil zvláštní chlapík.

Nejdřív vypadal jako normální koupající se. Na břehu svlékl triko, kalhoty... Složil to do úhledné hromádky. Vytáhl ručník. Pořád vše normální...

Stáhl slipy. Vlezl do vody. Udělal pár temp. Pořád nic neobvyklého, sem tam se koupe někdo nahý.

Ale najednou!

Vylezl z vody. Žádné oblékání!

Stoupl si na nejnižší schod a pustil se do tělocviku! Jak cvičenec na spartakiádě!

Rozpažit, připažit, pravou nožku nahoru, levou nožku nahoru, to vše v celé své nahatosti.

Otočit, předklonit se! Nahý zadek se blýská na dálku.

Volat policii nebo nevolat? Je to ohrožení mravní výchovy nebo jen nevinná zábava?

Žádné děti v dohledu nejsou. Než policie přijede, cvičenec bude dávno pryč.

Tak jen na dálku sledujeme představení. Chlapi nabízejí dalekohled, aby se dal lépe pozorovat jeho středobod...

Je ale docela zima a tak představení brzo končí.

A pak že je u vody nuda!

* To bylo v pondělí 28. června. Dnes, ve středu, Paul plave trasu Purkarec – Týn nad Vltavou. Je také možné koupit si kilometr jeho plavby a tak podpořit dobrou věc :-)