Jsem hrdinka! Okrádám svého zaměstnavatele!

To moje zaměstnání je perfektní! Dýško sice nedostávám, ale nenápadně si přijdu na významné přilepšení mého platu. Klienty neokrádám, ti mají pocit, že jim pomáhám. A můj zaměstnavatel? Ten to určitě nezjistí!

Tentokrát byla Marta jako vosa! Jen zabodnout žihadlo! Naštěstí už se známe dlouho a tak jsem věděla, že její bodnutí je určeno někomu jinému.

"Představ si, jak je jednoduché krást! Tomu bys nevěřila," Marta jen dosedla a bodala!

"Jela jsem tuhle z Prahy. Měla jsem tam nějaké jednání a trochu se protáhlo. Makala jsem na vlak a věřila, že nebudu muset čekat hodinu navíc na hlavním nádraží.

Metro bylo jako blesk a na hlaváku jsem viděla, že mám do odjezdu ještě dvacet minut. Akorát tak čas na rychlý čůr. Vlevo před odjezdy obvykle nebývá na záchodech fronta a tak jsem tam odskočila.

Už jsem dlouho vlakem nejela a tak jsem nevěděla, jestli záchod stojí deset korun nebo dvacku. Měla jsem obě mince, takže jsem byla připravena na první i druhou variantu.

Ve frontě stály asi jen čtyři ženské a tak jsem chvíli sledovala různé obrázky na displeji u vstupního automatu. Střídaly se docela rychle a sama jsem měla co dělat, abych viděla, co na nich je.

Přede mnou čekala mladá cizinka s kufrem. V dlani měla hromádku drobných a zoufale se snažila vypozorovat, kolik má vlastně platit.

Kolem nás se placatila mladší žena ve služebním tričku a kšiltovce. S rozstřikovačem a utěrkou v ruce se dívala, jak tam všichni čekáme.

Někdo měl kód z restaurace, někdo platil kartou. No a my dvě mincemi.

Cizinka těžko rozeznávala koruny a pětikoruny, takže na chvíli zastavila provoz.

Obsluha (nebo uklízečka, to nebylo jasné) k ní najednou přispěchala a začala několika jazyky vysvětlovat... ...twenty, cvancich, dvádsať, dvacet...

Cizinka přikývla a začala počítat. Obsluha jí účastně sáhla do dlaně a rychle vzala všechny mince. Ukázala cizince dvě desetikoruny a ostatní jí vrátila zpátky. Pokynula rukou, že může jít dál. Že zaplatí za ni."

"Tak to byla docela pomoc, ne?", ptám se a přišlo mi to docela fajn.

"Nene, to "nejlepší" nastalo právě v tenhle okamžik!", zarazila mne Marta. "Když se cizinka otočila ke kufru, že projede automatem, obsluha se naklonila ke stojanu, přitiskla se kapsou k přední stěně a vchod se otevřel. Obsluha mince zdánlivě vhodila do automatu. Jenže skončily v její kapse! Otevřela totiž služební průkazkou v kalhotech. Cizinka si ničeho nevšimla a spokojeně šla dál.

Obsluha odešla do kumbálu. Asi odložit ukradené peníze do peněženky.

Vhodila jsem svou dvacku a chvátala do kabinky.

Když jsem vycházela, u automatu byla úplně stejná situace. Jen v hlavní roli okradeného byl starší muž. Na první pohled taky cizinec."

"A dělala jsi s tím něco?", ptám se Marty.

"Neměla jsem čas, vlak už stál na nástupišti", pokývla Marta. "A vůbec bych nevěděla, komu to mám hlásit. Obsluha měla logo na tričku zakryté šátkem.

Jen jsem si pak ve vlaku říkala, kolik asi za den služby takových lidí má. Cizinci jsou spokojení, že jim někdo pomohl a obsluha má naditou osobní kasičku!"

Marta celý příběh zakončila se svým praktickým přístupem k věci.

"Hele, zajímalo by mne, jestli někdo sleduje denní tržby a vidí, že některý den je v automatech mnohem míň peněz než jiné dny!"

A pak se na chvíli zamyslela a ještě dodala:

"Pokud to ale dělají všechny směny, tak zaměstnavatel nemá šanci to nějak zjistit!"

---

PS. Marta kouká kolem sebe s radostí. A s radostí se u kafíček dělí o svoje postřehy :-)

Nedala mě vyčůrat! Ani jsem nedostal najíst!

Zachránila jsem dům před vytopením! Vlastním tělem!

Ty houby krájíš neesteticky, vyčinila mi tchýně!