Čistotná ženská? Tahleta tedy rozhodně ne!

Ženy jsou prý pořádkumilovnější než muži a mají všude uklizeno tak, že by se dalo jíst ze země! Výjimky ale existují! Stačilo sledovat čtyři dámy středního věku, jak nastupují do auta jedné z nich. Bylo to jak video z YouTube! A to ani jedna z nich nebyla blondýna! Natož blbá!

Byl zimní večer. Pršelo a déšť se pomalu měnil v sníh. Dámský sedánek skončil a bylo třeba se dostat domů. Autobus jel až za pár minut a tak majitelka zánovního automobilu nabídla třem kamarádkám odvoz…

Cestou k autu ostatním vysvětlovala, že s ním jezdí jen ona a že to je zároveň její kancelář, bufet, skladiště… A taky popelářské auto…

Ostatní se smály… …a nevěřily, protože Iva je pořádná ženská a u ní doma by se z té země opravdu dalo jíst! Všude naleštěno, navoněno, napečeno, navařeno, všechno na svém místě. Pravá domácí pohoda.

Ona trvala na svém. Než si sednou, tak že v autě uklidí… …aspoň trochu.

Když k němu došly, jako první otevřela kufr. A ostatní nevěřícně zíraly dovnitř.

V kufru ležela dvířka od kuchyňské linky, prý tam jsou už tři týdny… Neměla čas je vyndat… Dál nějaké igelitové tašky s neidentifikovatelným obsahem. Naštěstí byla zima, takže nesmrděly… A ještě spousta dalších věcí…

V ten moment vypadlo z jedné z nich: „To je vidět, že nemáš chlapa! Kdybys ho měla, tak ti to auto uklidí!“

Iva to nekomentovala, otevřela zadní dveře a začala postupně tahat ven: ramínko na šaty, plachtu na okno, nějaké papíry a časopisy, letní květovanou sukni, pytlík jablek, utržený stěrač, jednu hnědou botu, další tašky… Čekaly jsme, kdy se objeví sádrový trpaslík...

Stěhovala to do kufru, odkud už pomalu všechny ty krámy začaly padat ven…

Přitom se omlouvala horem dolem, že pytle s odpadky prý vyhodila ve sběrném dvoře, akorát na násadu od koštěte že zapomněla. Už třikrát!

Ta se samozřejmě do kufru nevešla. Zůstala tedy ležet vzadu a musely jsme si na ni sednout…

Iva se ze všech sil snažila uvolnit sedadla, ale ve tmě nebylo vidět vůbec nic.

Jedna z dam se uvelebila se slovy: „Co máme eventuelně na zadku, to zjistíme až doma…“

Druhá usedla dopředu vedle řidičky. Když se jí o nohy otřelo něco chlupatého, trochu nelogicky prohlásila: „Fuj, to jsem se ale lekla! Myslela jsem, že to je kočka!“ Naštěstí to bylo jen košťátko na ometání sněhu z auta…

Kamarádky se už docela nepokrytě smály a Iva se styděla ostošest…

Navíc auto bylo zaparkované v mezírce mezi ostatními auty tak festovně, že dveře šly pootevřít opravdu jenom trošku. Všechny dámy naštěstí byly hubené a tak se do auta sice těsně, ale přece vmáčkly.

Úsměvná akce pokračovala při rozjezdu.

Další operace – couvání! Vykolejená Iva, jinak brilantní šoférka, byla jak dementní pacient v závěrečném stádiu nemoci.

V chladu se skla rychle zadýchala a Iva začala couvat se slovy: „Nic nevidím! Mám zamlžené zadní sklo!“

Odpověď: „Jeď zatím rovně! Pak uvidíš!“ opravdu moc nepomohla, přesto Iva couvala dál...

Naštěstí za autem bylo dost místa a žádný náraz se nekonal…

A pak už pokračovala cesta domů docela v poklidu…

O bordelu v dámském autě stačilo. Připomnělo mi to situaci s dámskými kabelkami, kde vrcholem průzkumné akce byla žlutá pískací lištička.

A co vy, pánové, jak to vypadá s vašimi auty??? Potřebují taky vánoční úklid?