A tebe, ty černochu, strčím taky do lochu!

Nedělní letní dopoledne. Německá dálnice. Kolona u Sinsheimu se líně vleče, všechny tři pruhy jsou plné. Najednou za sebou vidím policejní maják!

Rozhlížím se po okolních autech a srdce se mi zastavuje!

Jsem široko daleko jediná východní SPZka. A koukám, že i široko daleko jediná žena za volantem!

Ach jo, budu to asi já!

Přemýšlím, jestli mám všechny doklady, a taky kde jsou, abych je rychle našla.

Asi jo, mám všechno.

Opakuji si německé věty, proč a kam jedu. Je to pak jednodušší než něco koktat.

Kolona se zpomaluje, nikdo si není jistý, co se děje. Je to snad havárie?

Asi ne, jen hledají nějakou oběť!

Policejní auto přidává houkačky a elegantně se prodírá mezi vozy.

V očích všech vidím: "Budu to já?!?" "Nebo jáááá???"

Jsou za mnou! Skoro šlapu na brzdu a málem vyhazuju blinkr, že tedy odbočím ke krajnici..

Ale co to? Policejní auto mne mine a zajíždí do vedlejšího pruhu.

Rozsvěcuje se značka STOP!

Nejsem to já. Mám štěstí!!!

Policie zastavuje nejnovější model stříbrného mercedesu. Sedí v něm elegán v luxusním obleku s kravatou, na očích sluneční brýle.

Asi jede na obchodní schůzku. Nebo za milenkou.

Ufff! Kámen mi hlasitě padá ze srdce a jedu v klidu dál. Pro tentokrát se žádné zdržení nekoná...

Vedle mne černoch za volantem zpomaluje a následuje policejní vůz na nejbližší odpočívadlo...

Pro dnešek jsem zachráněna!

Díky, luxusní muži!