No a co? Na některé věci není nikdy pozdě. A když jste sedmdesát let ženatý s jednou ženou, tak je možná na čase udělat nějakou změnu! Je přece moderní doba! Nebo ne?
Dnes měly babky na kafíčku nečekanou návštěvu. Pana Václava, který - když se ukáže - není nikdy sám. Chodí s ním manželka, stíhačka první třídy a největší sekernice v celém vesmíru. Pan Václav je vždycky takový přikrčený a skoro nikdy neřekne ani slovo. Když stíhačka dorazí, tak jedna babka po druhé zrovna něco důležitého musí zařídit a po několika minutách sedí v kavárně stíhačka sama! Jo, a její stín, přihrbený pan Václav.
Ale dnes? Pan Václav dorazil sám!!! To je tak jednou za sto let!
Však taky babky zíraly! A pan Václav přišel vymóděný, ponožku každou jinou, knoflíky na košili zapnuté o jednu dírku vedle a vlasy rozcuchané. Objednal si dvojité preso a největší čokoládový zákusek!
Paní Olina, zpravodajka celé bandy, se nechtěla hned vyptávat, kde má stíhačku, vlastně manželku, a tak jen taktně vyhrkla: "Venoušku, co dneska slavíte?!?"
Venoušku mu babky říkaly jen tehdy, když byl vyjímečně sám. Když byl s manželkou, tak mu říkaly pane Václave. Věděly totiž, že stíhačka je extrémně žárlivá a schopná v mžiku hodit pomyslné soupeřce dortík do účesu!
Pan Václav se jen jemně usmál, upil presa, ujedl trochu zákusku a... ...a pořád babky napínal. Ty trpělivě čekaly, protože viděly, jak si pan Václav tu situaci užívá!
Považte, může se rozhodnout sám a nemusí čekat na povel, kdy mu je dovoleno promluvit!
Pan Václav se ještě jednou usmál, tentokrát široce a pravil: "Milé ženy, budu slavit velké výročí! S manželkou máme za měsíc sedmdesát let společného života!"
Babky uznale pokyvovaly hlavami a čekaly, co bude dál...
"Víte, a sem za vámi...", s velkým očekáváním vydechl pan Václav: "...a sem za vámi jsem přišel pro radu! Vy určitě budete vědět!"
Babky byly samozřejmě zvědavé a taky věděly, že mezi nimi jsou nadšené radilky...
"Víte, potřebuju vědět, kde seženu rozvodové papíry a jak se vyplňují...", rozhlédl se pan Václav kolem a očima hledal ty, o kterých ví, že jsou rozvedené. Vdané a vdovy taktně vynechával.
Rozvedené mu všechno pečlivě vysvětlily a daly mu spoustu rad, čeho se má případně vyvarovat. Pan Václav si to všechno zapisoval do malého notýsku.
A pak to paní Olině, nejzvědavější ze všech, nedalo a ptá se pana Václava: "A Venoušku, tohle všechno zjišťujete pro koho?"
Pan Václav se narovnal a hrdě se rozhlédl kolem: "No přece pro sebe! Budeme mít to výročí a chystám velký dar! Manželka si přeje něco speciálního!
A já... ...já se chci rozvést!"
V ten moment letělo kolem tolikrát "Proč?", až se panu Václavovi zatočila hlava!
"Po tolika letech se chcete rozvést? A proč?", ještě upřesnila paní Olina.
"No nedivte se tak!", vysvětluje pan Václav zvučným hlasem, který babky za celá ta léta od něj neslyšely: "Já se chtěl rozvést už dávno! Ale přišly děti, stavěli jsme dům a pak pořád něco bylo!
Ale teď to jde! Děti už jsou mrtvé a já si ještě chci užívat života!"
---
PS. S pány je na kafi vždycky legrace. I když někdy trochu smutná...
60+?!? Staroušek je podivín! Kouří za garáží!
60+?!? Staroušek má štěstí! Málem se zabil v autobusu!
60+?!? Staroušek je pořád čupr! Má žerotické sny!
