60+?!? Stařenka je v posledním tažení! Propadla žebříčkem oplocenky!

Uvězněná na Šumavě! Nikde nikdo! Kolem jen stromy! Nemůže se pohnout! Nohy ve vzduchu! Ruce se nemají čeho chytit! Signál nula! Baterie v červeném poli! Loučí se se životem! Asi přišla její poslední hodinka!

Dneska přikulhaly dvě babky. Ale šly opravdu legračně! Jedna hůlku napravo, druhá dvě trekové hole! Ťukaly si do rytmu a vesele se smály už na dálku.

Babky občas vezmou s sebou i návštěvu. Paní Olina tentokrát vzala s sebou paní Janu. Ta měla ovázaný kotník, ale zdálo se, že jí to nevadí!

Přesto na ni ostatní zvědavě koukaly. Není divu! Nová osoba, nové zprávy! Internet mají všechny, ale JPP (jedna paní povídala) je mnohem, ale mnohem lepší!

Řeč se záhy stočila na zavázaný kotník.

Paní Jana se nenechala dlouho přemlouvat: "No co, kotník nic není. Jen trochu vyvrklý! To se spraví!

Horší ale bylo tohle!", zvedla ruce a na vnitřní straně od zápěstí až po ramena měla jednu modřinu vedle druhé! Hrály všemi barvami! Některé ještě modré, jiné místy fialové a okraje většiny z nich se už barvily do žluta.

Celá banda s úžasem sledovala, jak modřiny tvoří klikatý řetěz.

"To pořád nic není!", usmála se paní Jana a rozhlédla se kolem. Několik pánů si dávalo do nosu, sladké holt mají rádi všichni: "Halenku tady vytáhnout nemůžu a sukni taky ne!

Kolem pasu mám jednolitou modřinu. Až po prsa!"

Babky nevěřícně koukaly a paní Jana tomu ještě dodala grády: "No a pod sukní mám úplně modrá stehna!"

To už babky nevydržely a dotaz jedné z nich byl rázem přehlušen stejnými dotazy dalších. Oči měly na stopkách! Znáte zvídavé babky!

"No co, myslela jsem, že v tom lese snad zhynu!", už je nenapínala paní Jana: "Byla jsem na Šumavě na chatě a chtěla jsem vnoučatům zavařit borůvky na zimu. Už tam mám svoje místa a vím, kam jít...

Měla jsem nasbíranou skoro celou konvičku a chystala jsem se domů...

Jen jsem tak koukla jedním okem do oplocenky, kolik je tam borůvek. Obvykle tam lezu pro houby. Ale dneska tam ty borůvky byly nějaké velké a bylo jich tam mnohem víc!

Co myslíte? Že je tam nechám?!?"

Babky kroutily hlavami, že určitě ne! Dobrá  hospodyňka pro pírko i přes plot skočí!

"Obvykle přelezu žebříček oplocenky, je to nejjednodušší. Je už starší a tak si vždycky dávám bacha. Šlapu na šprslíky až u okraje, abych nepropadla.

Už mi zbývaly jen dva kousky a já, stará baba hamižná, jsem tak chvátala, že jsem zapomněla a šlápla doprostřed!"

Babky ani nedutaly!

"A najednou... ...lup! Propadla jsem žebříčkem! Zachytila jsem se v pase a nemohla se ani pohnout! Jedna gumovka mi spadla a druhá mi visela jen na špičce nohy!

Tričko se mi vyhrnulo a já na tom ulomeném šprclíku visela za zapínání podprsenky!

Ale konvičku jsem nepustila! Dokonce jsem ji vybalancovala tak, že mi ani jedna borůvka nevypadla! Přece nepřipravím vnoučata o koláč!"

Babky pokradmu koukaly jedna na druhou, čertíky v očích. Ale smát nahlas se neodvážily!

"Naštěstí mobil mi zůstal v kapse! Pověsila jsem konvičku na plůtek a rukou šátrala po mobilu.

Ale co bych čekala na Šumavě? Dosah žádný! Navíc baterie v červeném poli! To mi teda nepomůže!

Chvíli jsem sprostě nadávala na lesáky, že je žebříček v tak špatném stavu!", nadechovala se paní Jana, aby mohla pokračovat dál.

Babky se mezitím otočily na pána v lesácké uniformě, který si o dva stolky dál pochutnával na zmrzlinovém poháru.

Cítil jejich upřené pohledy a bylo vidět, že taky poslouchá. Pootočil se tedy a bránil se, že on se Šumavou nemá vůbec, ale vůbec nic společného! Že to není jeho rajón!

Babky se otočily zpátky na paní Janu.

Ta už byla schopná pokračovat: "Tak jsem tam pořád visela a břicho mi začalo natékat! Narazila jsem si i ruce a myslela si, že asi nadešla má poslední hodina!"

Babky vydechly, protože už věděly, že nenadešla. To by si tu paní Jana nepochutnávala na vídeňské kávě a šlehačkovém dortíku.

"Usoudila jsem tedy, že nejlepší obrana je útok! Zhodnotila jsem situaci a rozhodla se, že ten žebříček prostě přeperu!

Nohou v gumovce jsem se zapřela o oplocenku, abych si gumovku trochu nazula. Povedlo se! Druhou v ponožce jsem taky zaklínila, abych líp držela rovnováhu. Rukama jsem se vzepřela o horní špcrlík, co blokoval ramena a tlačila jsem!

Na několikátý pokus šprclík naštěstí povolil, díra byla větší a já propadla dolů na zem!

Borůvčí trochu ztlumilo pád a bylo mi úplně jedno, že mám od borůvek tečkované kalhoty i tričko! Hlavně že jsem přežila!

A konvička... ...ta se nevysypala ani při pádu! Jen jsem do ní trochu strčila!"

Babky byly nadšené, jak to paní Jana vyřešila. Nadšený byl i pán v lesácké uniformě. Poslouchat totiž nepřestal ani náhodou!

A paní Jana si neodpustila malý dovětek: "Sice jsem byla celá potlučená a odřená, ale do oplocenky jsem vlezla po druhém žebříčku! Jsem systematik a tak jsem se chtěla přesvědčit, jestli tam ty borůvky jsou opravdu větší!

Můžete hádat třikrát! Nebyly! Byly úplně stejné! Takže příště si důkladně rozmyslím, jestli tam to pírko radši nenechám!"

---

PS. I ve starším věku jsou lidé akční!

60+?!? Staroušek nehoří! Jen mu svítí pleš!

60+?!? Stařenka není zmatená! Má jen tenkou kůži!

60+?!? Staroušek si musí dát bacha! Aby nedostal přes čuňu!