60+?!? Stařenka je divoška! Pere se s klávesnicí!

Je věk tím spouštěčem, kdy se člověk začne chovat trochu jinak? Pořád do něčeho šťourá, je nejchytřejší nebo nejhloupější? A občas se pustí i do nevinné klávesnice, která opravdu za nic nemůže!

Dneska na kafíčku perlila paní Soňa! Zahradu už zazimovala, houby nasbírala, zavařila, zamrazila a rozdala a zase se pustila do čtení novin. Je moderní dáma a nečte je na papíře, ale elektronicky!

"Holky, málem mne popad děs!", spustila hned po prvním doušku: "Myslela jsem, že tu klávesnici rozmlátím! A že budu jako ti Japonci na videích, jak ve společné kanceláři najednou vstanou, vezmou obrazovku, hodí ji na obrazovky kolegů naproti a pak skočí na stůl, rozdupou klávesnici a za řevu, za který by se nemusela stydět ani Godzilla, z kanceláře utečou!!!"

Babky ji nevěřícně sledovaly. Takovou paní Soňu neznají! Je obvykle klidná, vyrovnaná a decentní! Sice mluví trochu víc nahlas, ale protože je jejich velitelka a hybná duše party, tak už si na to zvykly.

"Večer jsem se chtěla kouknout, co je nového. Těšila jsem se. Chodila jsem celý den po lese a byla jsem docela upajdaná. Nějaká potrava pro mozek už mi chyběla!

Sednu tedy za stůl, pustím počítač a jako obvykle zadávám heslo. Zadám... ...a nic! Špatné heslo! Zadám znova a zase nic! Zadávám potřetí a co myslíte?!?", položila paní Soňa řečnickou otázku: "Třetí nic! To snad není možné, říkám si a uvažuju, kolikrát můžu zadat heslo, než se mi počítač definitivně zamkne!"

Babky pokyvovaly hlavami, taky už párkrát zapomněly heslo! Jedna dokonce vytáhla peněženku a hrdě všem ukazovala papírek se svými hesly a dokonce i s PINem k platební kartě! To jí hned ostatní vynadaly, že takhle určitě ne, že ji může snadno někdo okrást a pak o ní bude vědět všechno! Babka jim slíbila, že to změní a pak se zase všechny pohledy upřely na paní Soňu.

"Dobře, říkám si, co budu dělat? Vzpomněla jsem si na radu dávného kamaráda, který vždycky říkal, dej tomu čas. Tak jsem si šla udělat kafe a v klidu ho vypila. Ještě jsem si došla na záchod a jdu znova k počítači. Pro jistotu jsem ho vypla a zapla a zase zadávám heslo. Tentokrát jsem pečlivě zadávala písmenko po písmenku a číslo po číslu!"

"A podařilo se?!?", dychtivě se ptala její sousedka.

"Ne! A zase nic! Zadala jsem zase třikrát a už propadala zoufalství! Mám tam všechny maily, všechny fotky, prostě všechno!

Tak jsem ještě přidala procházku večerním městem! Bylo krásně, někde už byla vánoční výzdoba, prostě nádhera! Pěší zóna je vždycky pohlazením po duši!"

Babky paní Soňu poháněly nedočkavými pohledy. Chtěly vědět, jak to vyřešila. Může se jim to přece stát taky!

"A došlo mi to!!!", usmála se paní Soňa: "Vnuk pracuje u zahraniční firmy a když vyřazovali počítače, tak mi jeden věnoval i s klávesnicí, myší, obrazovkou, prostě celou výbavu. Ta moje už byla fakt předpotopní. Akorát že mám teď anglickou klávesnici a všechno je na ní jinak!"

"A to ti nevadí?", podivovaly se babky.

"Ne, nevadí. Píšu všema deseti a tak se na klávesnici nemusím dívat. Jen občas, když potřebuju něco speciálního, třeba rovná se, zavináč nebo tak... To si přepnu na anglickou klávesnici, protože ty znaky pak na klávesnici vidím. A pak si zase přepnu zpátky na českou a jedu dál!"

To si babky neuměly moc představit, protože samy píšou jak datel, ťuk sem, ťuk tam a bez brýlí to většinou nedají vůbec...

"A tak jsem tedy přepla na českou, zadala velice opatrně heslo a..."

Babky už tušily, že vše dobře dopadlo, ale paní Soňa je skvělá vypravěčka a tak ji rády poslouchají. Ta si teatrálně objednala oblíbený zákusek, nechala chvíli babky v napětí a pak dokončila větu:

"...a klikla jsem na ENTER...", další teatrální přestávka:

"...a vše bylo OK!"

---

PS. Nejen paní Soňa je velice akční!

60+?!? Stařenka přežila! Málem ji smetla vlna!

60+?!? Stroušek nehoří! Jen mu svítí pleš!

60+?!? Stařenka je v posledním tažení! Propadla žebříčkem oplocenky!