Po dvou letech v Paříži jsem poprvé zdolala Eiffelovku!
Když mi bylo 25 roků a měla jsem svoje první seriózní zaměstnání, vzal mne jeden z našich důležitých zákazníků na pracovní oběd do nově otevřené restaurace na vyhlídce nad městem. Jakmile jsem v jeho doprovodu vystoupila z výtahu do skleněného prostoru, jako v oblacích nad mým rodným městem Brnem, tak já se svalila k zemi jako shnilá hruška! A od té doby se vyhýbám všem vyhlídkám a věžím a i návštěvám bytů od pátého patra výše.
Takže železná lady pro mne byla dva roky pouze krásným symbolem Paříže, a já ji jen z dálky pozorovala.
A pak se stalo, že mne na podzim přijela navštívit moje dcera Sabina a přivezla s sebou volné lístky, které jsou vstupenkou na všechny věže světa. Paradox..
Další překážkou, která mne vždy odrazovala vyjet či vyšlapat na vyhlídku nad Paříží je šílená koncentrace turistů. Eiffelovku navštíví ročně okolo 7 miliónů lidí. Takže abyste se dostali nahoru, musíte si buď vystát frontu a vyšlapat po schodech do druhého patra nebo si vystát ještě větší frontu a vyjet výtahem do druhého patra a do třetího patra se dostanete druhym výtahem, na který se stojí další fronta.
My měly štěstí, protože zmíněné věžové permanentky nás opravňovaly vyjet na druhé patro jiným výtahem než ostatní turisty. V druhém patře jsem neomdlela a dokonce jsem si ten pohled na Paříž a také ten pocit, že stojím na monumentu postaveném pře více, než 100 lety docela užívala. Tak jsem se odhodlala až na vrcholek a se Sabinou jsme vyjely až do třetího patra.
Jízda proskleným výtahem mezi tunami železa byla první zatěžkávací zkouška. Se zatnutými zuby a zavřenými očima jsem obstála, a když už jsem byla nahoře, tak prostě nebylo cesty zpět.
A já si to pořádně užívala! Pozorovala jsem noční Paříž a kochala se tím pohledem. Byl to neuvěřitelný zážitek a my jsme to pak oslavily skleničkou šampaňského na druhém patře v restauraci „Julia Verna“.
Posledním krásným překvapením bylo pro mne zjištění, že od Eiffelovky pluje až k Notre-Damu loď, veřejná doprava až skoro k ulici, na které v Le Marais bydlíme. Tak jsme si po krásné vyhlídce ještě dopluly po Seině až domů.
