Ta naše koruna česká, ta je tak hezká, tak hezká!

„Bankomaty už nevydají ani cent.“ „Pokud nemáte peníze v hotovosti, jste ztraceni.“ „Většina lidí přijde o část svých úspor, ke zbytku se dostanou nejdříve za šest let.“ „V ulicích českých měst se šíří násilí a zloba.“ „Vláda k potlačení pouličního násilí povolá armádu.“ „Václav Klaus: já vám to říkal!“

Vypnul jsem televizi, rychle jsem se oblékl a běžel k nejbližšímu bankomatu. Karta, PIN a…. „Vaše transakce byla zamítnuta. Radíme Vám, už ji neopakujte, nebo přijdete nejen o své peníze, ale také o svoji kartu.“ Běžím k dalšímu bankomatu. Transakce opět zamítnuta. „Pane, to je marný. Všechny peníze v bankách jsou zablokovaný. Nedostanete ani cent,“ říká pán vedle mě. Nevěřícně kroutím hlavou. „To přece není možný. Nemůžou mi přece zablokovat peníze, které mám poctivě našetřený. Z čeho budeme žít? To je jako měnová reforma v roce 1953,“ vzpomínám na vyprávění babičky. „Ne, to není měnová reforma. To je Evropská unie a euro,“ vrací mě do reality pán v brýlích – zřejmě finanční analytik.

„A v bance na přepážce mi něco vydají?“ Ptám se. „Ano. Dají vám potvrzení, že vám nic nevydají. Ale spíše vás tam už nepustí. Viděl sem pár lidí, kteří to potvrzení dostali a prohodili ochranku výlohou. Tak už tam radši nikoho nepouští.“ Nevím, jestli se potím nebo třesu zimou. Peněženka je plná potvrzení o výběrech z bankomatu, hotovost žádná. Několik platebních karet, které jsou k ničemu. Co budu dělat? Možná má táta něco pod slamníkem. Snad… Zavolám mu…

„Pavle, probuď se. Dnes vezeš Kubu do školy ty a v devět máš být v Praze, tak ať to stihnete,“ slyším hlas manželky. „Je konec, přišli jsme o všechny peníze. Můžeš prosím Tě zavolat našim?“ Reaguji ještě v polospánku. „Cože? Jak o všechny peníze? Seš gambler nebo co?“ Zoufale se zeptá. Hlas mojí chotě se dostává do nebezpečných tónin.

Otvírám oči. V televizi právě běží ekonomický přehled. „Koruna vůči euru za poslední týden posílila o 10 %. Máme nejstabilnější měnu v celé Evropské unii.“ Uf. Byl to jen sen. Oblékám se. Zhltnu snídani. Sedáme se synem do auta. Zastavuji u prvního bankomatu. Se strachem zasunuji kartu a…. Bankomat mi vydává požadovanou sumu. V korunách. V českých korunách. Obdivně a s úctou si bankovky prohlížím. Česká koruna. Jistota. Síla. Bezpečí. „Kypr je na kolenou, ale nejde jen o něj, ale o celou eurozónu.“ Vidím titulek v novinách. My naštěstí stojíme na nohou, mám totiž korunu. Naši, českou.