Poslancům se podařilo přehlasovat veto Senátu

Tento týden Poslanecká sněmovna přehlasovala počtem 101 hlasů veto Senátu k Sněmovnímu tisku č. 584, novela trestního zákoníku a trestního řádu, který jsem předložil společně se Stanislavem Polčákem a Janou Suchou.

Hlavním cílem této novely je mimo jiné snížení přeplněnosti českých věznic a zabránění recidivě. České věznice se ocitly ve vážné situaci. Již nyní není dostatečná kapacita věznic a zanedlouho by nebylo vězně kam umisťovat. Do českých věznic jsou často posíláni i lidé, kteří sice spáchali trestný čin, avšak tento čin není pro společnost nebezpečný. V porovnání s ostatními státy zejména západní Evropy má Česká republika mnohem větší počet vězňů na počet obyvatel než je obvyklé. Proto se jako řešení nabízí využívání domácího vězení nebo podmínečné propuštění za méně závažné zločiny. Novela zákona rovněž počítá s tím, že by vězni po odpykání poloviny trestu mohli nastoupit právě domácí vězení.

Cílem uvěznění člověka, který spáchal trestný čin, není zničit mu život, ale napravit jej. Potrestaný člověk by si měl uvědomit vážnost činu, který spáchal a rovněž by se měl chtít napravit a chtít být pro naši společnost užitečným členem. A právě tato novela by měla pomoci s návratem do běžného života a společnosti těm, kteří nespáchali žádný závažný trestný čin a do vězení se dostali například z vlastní nedbalosti. Dalším příkladem mohou být neplatiči výživného. Doposud fungovala taková praxe, že i tito pachatelé po celou dobu výkonu praxe zůstávali ve vězeňském zařízení. To sebou samozřejmě neslo zejména problémy po návratu a zapojování do běžného pracovního života. A pro stát to znamenalo vysoké výdaje. Je samozřejmé, že když jsou věznice přeplněné, jsou také vysoké výdaje na jejich provoz. Od novely se očekává, že dojde právě ke snížení nákladů na provoz věznic. Novela zákona by tedy měla být prospěšná pro celou naši společnost.

Rád bych tímto také reagoval na falešnou kritiku opozice. Zákon v žádném případě nezakládá automatický nárok na propuštění, ani nedává rozhodovací pravomoci o vině či nevině do rukou ředitelů věznic, pouze jim dává možnost navrhovat soudu podmínečné propuštění konkrétních odsouzených. Závěrečné rozhodnutí ale zůstává stále na soudu.