- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je zřejmé, že ta část amnestie, která se týká zastavení stíhání trestných činů, u kterých může být uloženo až deset let odnětí svobody, je velmi sporná. Na tyto případy lze jen velmi obtížně uplatnit argument o tom, že se trestní řízení táhne dlouho, a proto je třeba ho zastavit. Často jde o velmi komplikované případy, kdy je nutné vyslechnout velké množství svědků a provést tisíce stran důkazů, obžalovaní mají navíc řadu možností, jak obstruovat. Těžko lze proto z přílišné délky a pomalé spravedlnosti vinit stát. Zde bych amnestii udělit určitě nedoporučil.
S druhou důležitou částí amnestie, která se týká bagatelních trestních činů, lze ale v zásadě souhlasit. Česká republika nemá vyšší kriminalitu než ostatní země Evropské unie. Ve srovnání s nimi ale máme mnohem více odsouzených za méně závažné trestné činy ve výkonu trestu odnětí svobody. Výsledkem jsou zbytečně přeplněné věznice lidmi, kteří by tam být nemuseli. Kromě toho, že to stojí hodně peněz, si tímto „vychováváme“ kriminálníky, kteří by kriminálníky být nemuseli. Často se totiž od svých zkušenějších kolegů ve vězení leccos naučí, a to pak aplikují po svém propuštění i na svobodě. Sociální a ekonomické důsledky takového vývoje není myslím třeba více vysvětlovat.
Velmi málo také používáme takzvané alternativní tresty nebo tresty formou domácího vězení. Soudci jsou jednoduše málo odvážní, navíc nám k efektivnímu výkonu alternativních trestů chybí dostatečně vyvinuté zázemí – na mysli mám například elektronické náramky pro tresty domácího vězení. Do této a dalších oblastí bychom měli napnout svoji snahu a finanční investice. Nikoliv do plytkých spekulací a ohnivých prohlášení, které jen odvádějí od podstaty věci.
Další články autora |
Komenského, Ostrava - Poruba
4 999 000 Kč