Já liška ryšavá, do půl boku odraná...

Každá z nás se chce líbit, co si budem nalhávat. Zvlášť s příchodem jara chce leckterá z nás udělat i takový jarní úklid sama na sobě.

Tak to se jednou přihodilo jisté Danušce. Taky si chtěla trošku vylepšit obličej a celá nadšená přijala výzvu své dcerky, že jí ho udělá a bude o pár let mladší.

"Tak mě napajcovala jakýmsi sajrajtem, stahovalo to nejdřív ten můj ksicht, tož ale pak to bylo příjemné, čím dál víc", líčila mi Danka.

"Po nějakém čase jsem tak kradmo mrkla do zrcadla a úplně jsem žasla. Tož nikde ani vráska! Že by to fakt zafungovalo? No aby né, za ty prachy", dodala vítězně. Ale záhy ji dcerka šokovala.

"Tak mamčo a teď to musíme sloupnout!"

"A bylo po nádheře! Zase se objevily ty mršky vrásky, ale i za tu chvilkovou radost, to stálo za to", usmála se smířlivě.

*

Před mnoha lety, jsem právě přijížděla z práce a u autobusu na mě čekala sousedka. Poskakovala na zastávce, mávala rukama.

"To jsem ráda, Jitko, že jsem tě zastihla! Jana ti posílá nějaký lístek, prý ho mám odevzdat jen tobě, to mi přikazovala, když mi ho hodila z okna", ještě dodala sousedka.

Sestra Jana. Copak se stalo tak závažnýho, že musí dělat takové tajnosti? Napadaly mě všelijaké myšlenky, protože Jana měla roztodivné, až ztřeštěné nápady. Třeba, když se před opalováním natřela naftou....

Na lístku stálo.

"Já liška ryšavá, do půl boku odraná, pomoct mě můžeš jenom ty!!!"  Já kráva si nabarvila hlavu a nemůžu s tím mezi lidi. Kup mi NĚCO v drogerii, nebo mě otec zabije!!! A za mnoha vykřičníky bylo množství srdíček.

V první chvíli jsem se podivila, proč mi píše známou pohádku O ličce a zajíčkovi, ale po dalším čtení jsem pochopila, že i když je v maléru, neztrácí svůj pověstný humor.

V drogerii jsem zakoupila dvě z dostupných barev a pospíchala domů, zhlédnout to dílo. Hned jak sestra vykoukla ze dveří, popadl mě záchvat smíchu, i když to bylo spíš k pláči.

"Cos prosím tě dělala?" nezmohla jsem se na nic jinýho. Pohled na její kdysi krásné, vlnité vlasy byl jen minulostí. Půl hlavy světle rezavé a půl čistě rezavé. Inu, jako ta pověstná liška.

"Víš, chtěla jsem to mít jako jedna zpěvačka a takhle to dopadlo", nabírala do breku. Pojď, honem musíme něco udělat, než přijde otec z práce. Smíchaly jsme tedy obě barvy, když pokus, tak pokus a pak netrpělivě čekaly.

Povedlo se, naštěstí. Z lišky ryšavé se stala opět kočkou, vše bylo zachráněno.

Jen si dnes říkám, že Jana tehdy jenom trošku předběhla dobu. Dnes by byla s takovými vlasy IN a hotová celebrita.