Zbraň je část bojovníka

Volný cyklus o zbraních a boji. Úvaha o vztahu člověka a zbraně. Můj pohled na to jak má bojovník vnímat svou zbraň. 

Jsme údajně moderní civilizovaná a mírumilovná společnost. Přesto lidé nepřestávají být zbraněmi fascinováni. V civilním životě se opravdu většinou chováme mírumilovně, respektive střety probíhají ritualizovaně čistě abstraktními prostředky, hlavně ostrým jazykem. Pak tu ale je snový svět příběhů. A tam je zbraní spousta stačí si pustit televizi případně navštívit knihkupectví. Ne není to nosné téma, ale když se chceme příběhům kde zbraně figurují vyhnout, už je třeba přebírat. Samozřejmě autoři by tam zbraně a násilí necpali, kdyby to lidé neměli rádi.

Tak se dostáváme do zvláštního stavu. Kdo totiž pravidelně používá zbraň? Žijeme v míru, takže pravidelně zbraně používají jen lidé co s nimi trénují jako sportovci nebo bojovníci. Těchto lidí je menšina, ale obrazy zbraní si nosí v hlavě skoro každý. Tomu se dá při současné mediální záplavě jen obtížně vyhnout, v televizi kolem sebe pořád někdo mává pistolí.  Jenže média nám nedají informace, média v nás vytváří mýtus zbraně. Tak toho o zbraních dost víme, ale vlastně nevíme.

Představme si, že něčí zájem pokročil natolik, že si pořídí první zbraň, je jedno jestli na cvičení nebo k obraně. Mohl si ji pořídit protože ho fascinuje, protože se chce cítit silnější a tak dál. I když se  informoval, stejně ho většinou čeká zklamání, při prvním použití. Meč v rukou překáží, pohyby jsou toporné a nedej bože se vidět v zrcadle. Střely nekončí v terči i když přece míří přece naprosto správně, zato hojně vybuchují drny před terčem. Nunchaka je vůbec nejvypečenější, protože kromě zklamání začátečníka ještě s radostí přetáhne po hlavě. Kde je proboha chyba?

Ano zbraň je část bojovníka a to velmi nebezpečná. Ale sama nebojuje(Výjimka je pokud si někdo pořídí automatickou palebnou věž.) Tento jev byl zkoumán i na internetu. Skupina nadšenců důsledně kontrolovala webovou kamerou pistoli glock 19 a ani po několika měsících pistole nikoho nezabila, čímž se potvrdila teze, že zbraně nezabíjejí, zabíjejí lidé.

Zbraň určitě zvyšuje bojovou účinnost, toho kdo ji používá, ale je potřeba to chápat že jakoby násobí jeho schopnosti a případně sílu. A tisíckrát nula je opět nula. Kdo nic neumí, tomu zbraň neposkytne žádnou službu. Je až neuvěřitelné jak často si to lidé vůbec neuvědomují, zvláště, pokud si nepořídili zbraň, aby s ní cvičili, ale z praktických důvodů-pro obranu. Ano všichni máme alespoň nějaké bojové schopnosti sami od sebe, ale na ty se nedá moc spolehnout. Zvláště u složité zbraně přirozené pohybové dovednosti selhávají.

I taková drobnost jako dráždivý sprej vyžaduje trošičku znalostí- jak držet, na jakou vzdálenost použít, kdy je ohrožen uživatel.

A jsme u jádra věci, boj se zbraní je bojové umění jako každé jiné, někdy komplexní, někdy naopak jednoduché a úzce zaměřené. A jako u každého bojového umění je třeba systematický nácvik a vnitřní disciplína, jen tak lze dosáhnout souhry těla a zbraně. Bojovník svou zbraň dokonale zná a ví kde jsou hranice jejích možností. Kdo svou zbraň vnímá jinak, než jaká je ve skutečnosti, je oslabený. Zvláště, pokud se na zbraň soustředí příliš a přeceňuje ji. Zkušený bojovník s nožem ví, že v noži je jeho hlavní síla, ale příležitost k pořádnému kopnutí si určitě nenechá ujít, zatímco amatérovi protivník nůž vyrazí při prvním příliš pomalém a dlouhém výpadu…

Jeden z důvodů proč si zbraně pořizovat a cvičit s nimi je, že paradoxně mohou přinést vnitřní mír, správné použití vyžaduje vnitřní disciplínu, protože velká síla vyžaduje velkou kontrolu, nutnost se soustředit a vyprázdnit mysl od zbytečností se pak přenáší do běžného života. To je sice obecná vlastnost bojových umění, ale zbraně často jako by svojí technickou podstatou přímo vyvolávaly touhu po dokonalosti. Zvláště použití zbraní,  které účinkují na dálku vyžaduje velkou koncentraci a přesná střelba z čehokoli je vysloveně meditativní činnost. Cvičení má přinášet také lepší vnímání reality, učíme se vnímat sebe a zbraň místo představ o sobě a zbrani.

Nakonec, po hodinách práce mýtus zbraně skončí. Rozsekán při cvičných výpadech nebo pohřben pod hromadou prázdných nábojnic. Zbraň by teď měla být vnímána taková jaká je, třebas krásná a dokonalá, ale už nemá žádné mystické tajemství, je z ní předmět důvěrně známý do posledního detailu. Je to úplně jiné než ve filmech a v řečech a čím víc toho někdo ví, tím méně cítí potřebu se někomu chlubit, ono totiž najednou stejně není čím a proč.

Cvičení se zbraněmi podporuje řadu různých dobrých vlastností: vůli, soustředění, obratnost, sílu, postřeh… podle typu. Ale jsou to vlastnosti dobré z praktického hlediska. Z morálního hlediska jsou přísně neutrální, stejně jako samy zbraně. Zbraň ve spojení s dovedností dá bojovníkovi moc. Ale duši dá zbrani až bojovník, který s ní vládne a ten může stát na světlé nebo temné straně.