Každý muž touží po šťastné ženě. Vzrušuje ho pomyšlení na její vrcholy blaha. Rozdává peníze, rozdává semeno, aby byla šťastná.
Článek není o mužích, kteří tomuto nerozumí, kteří nechápou, že jejich cílem je ženy a děti chránit. Kteří žili v jiné době, kde dobýt, vykořistit, znásilnit se považovalo za součást života. Tak to brali jejich matky i budoucí partnerky. Tak to brali kněží, šafáři i soudci. I tehdy platilo pravidlo chránit slabší, realita byla úplně jiná. Žádný inkvizitor nechránil slabšího ve víře. Žádný dobyvatel nechránil dobyté před svými nemocemi. Jen romantická literatura psala o hodných babičkách a spravedlivých rytířích.
Dnes je vše jinak, a kdo je citlivější, tak ví, že již před dvaceti lety tomu bylo jinak. Hausman se tehdy v Nahotě feminismu ptal, která učitelka bere méně peněz než její kolega? Která prezidentka, bere méně peněz než její předchůdce? Ale také se ptal, který muž by neprodal za desetitisíce fotku své zadnice u naleštěného Ferrari? Mezi řádky odpovídal, že to tak je. Ženy prodávají, muži dávají.
Myslím, že dnes i včera platilo, že každý muž touží po šťastné ženě, bolí ho její pláč, neví si rady s jejím zoufalým křikem. Pidí po tom, jak ji přivést k orgasmu. Sleduje filmy, kde tyto šťastné konce jsou. I vědecké výzkumy ukazují, že je pro muže nejzajímavější, když se žena usměje, až pak následují křivky těla. Žena, která je šťastná, se směje. Úsměvem svádí, úsměvem k sobě muže přivádí. Úsměvem motivuje muže pracovat.
Kde však hledat šťastné ženy? Ve starších dobách jim měli muži nabídnout bezpečí, domov, zaopatření. Když to dokázali, v duchu své doby, mohli očekávat, že bude jeho žena šťastná. Jak je to však dnes, když ve školce, ve škole, v nemocnici, na soudě - málem jen samé ženy? Jak má mladý muž mluvit s učitelkou, když ho kárá, že poslal spolužáka při školním fotbalu do prdele? Když se potkají dvě ženy, štěbetají si lichotky, jak jim to sluší, která kadeřnice jim udělala ten úžasný účes. U mužů bývají setkání jiná. Klidně vás parťák bouchne do zad či rovnou do břicha a místo lichotek vám řekne, že po ránu vypadáte jak starý pes. Změní to učitelky? Změní to mladé soudkyně?
U mužů se někdy říká, že je to jednoduché. Když jednají se ženou, část mozku nepotřebují. Značnou část jejich kapacity zabere touha dělat ji šťastnou. Ustoupit. Dvořit se. Považuji za vulgární, myslet si, že se pak mozek přesouvá do varlat. Představuji si to spíše tak, že se jenom vypnou obranné receptory. Při jednání s mužem nějak pořád nevíte, kdy vás třeba z legrace praští do břicha. Při jednání se ženou se díváte, které cesty vedou k její spokojenosti.
Chvála bohu, že je to v Čechách lepší než ve Španělsku. Jako by právě zde, v temperamentním jihu, klíčila bezpohlavnost - spíše bezmužnost. My jsme víru v křesťanství vyměnili za víru v kladivo a srp. A v tom ještě žijeme. U Španělů mám dojem, jako by právě nyní potřebovali provětrat letitou katolickou víru, že trochu tápou, kudy kam. Emigranti jsou pro ně barbaři. Zdá se mi, že úředně propagovaná bezmužnost je pro ně opakem barbarství. Vypadá to, že jsou v anihilaci pohlaví nejdál. Neznám USA, ale co člověk zaslechne, tak si pomyslí, zlaté Čechy.
Otázka je, jak dlouho zůstanou Čechy uchráněny? Nejsme jenom pozadu?
Jaké budou ženy, když jim nebudeme moci projevovat lásku? Jaké budou, až se muži doučí mít se před ženami na pozoru a naučí se nevypínat v jejich přítomnosti své obranné mechanismy? Až se nebudou umět - po všem to napětí venku - doma uvolnit a vnímat, že jejich obal mužství má více slupek. Že za prací venku je touha být doma jiným, citlivějším, a také zranitelnějším. Zatím pozoruji, jak více a více mladých mužů nechce vstoupit do manželství. Bojí se. Neví, co by tam dělali. Cítí, že je ženy nepotřebují. Obávají se, že nejsou schopni dělat ženy šťastnými. Že pro ně nemají dost darů. A tak někde narůstá jen vulgarita v podobě vztahu pro jednu chvíli, porna, virálu, alkoholismu či workoholismu.
Ženy bez lásky? Bez toho aniž by žili svým ženstvím, kde po nich muži touží? Zavládnou ženské kruhy? Skončí to jako v kultovní Sexmisi, životem bez mužů? Budou mužům oplácet viny předchozích generací? Budou je učit, vychovávat a trestat? Bude to jinak, změní tento trend expanze Islámu? Proč tolik mladých mužů konvertuje?
Pro mě zůstává inspirací dva a půl tisíce let staré učení TAO. Cesta za oponou středu. Kde je muž, rodí se žena. Kde je žena, rodí se muž.
Kdo nevnímá lásku, hledá pravidla. Kdo potřebuje pravidla, chce zákony. Kde jsou zákony, tam jsou soudci. A kde jsou soudci, tam jsou kati. Zdá se, že dříve volali po pravidech muži a nakonec z nich byli kati. Dnes po tom samém volají ženy. Proč ne, třeba nastupuje éra laskavých mužů a drsných žen.
