Svět včerejška

Jedna z mnoha zpráv dneška: Do Evropy, přesněji na španělský břeh, dorazila na gumovém člunu necelá stovka černochů, vyskákali na břeh a během chvilky se rozprchli.

Nikdo je nezastavil, nikdo je nekontroloval, zmizeli směrem do vnitrozemí. Zřejmě se takové věci dějí dennodenně. Vážím si situace, kdy do Německa, Rakouska či na Slovensko mohu jezdit bez jakéhokoliv omezení. Zároveň chápu a přijímám, že pokud pojedu do USA, Ruska či Turecka musím počítat s omezením. I kdyby se jednalo pouze o jediný člun, který neoprávněně a všem na očích vnikl do našeho prostoru, je to malér, protože by to znamenalo systémové selhání. Mám sad, kam by se vešlo opravdu hodně lidí, přesto nechci, aby ani jeden člověk ke mně vnikl proti mé vůli. Návštěvy chodí bránou a přeji si, aby tomu tak zůstalo. Jako Čech se ztotožňuji s většinou svých krajanů, že nekontrolovaná migrace je velkým bezpečnostním rizikem a dokonce musím uznat, že také naše politická reprezentace je v tomto ohledu, podle mě, obecně mnohem zdravější než  představitelé zemí, které se chovají velmi korektně, ale zároveň velmi nezdravě, když nechají na své území pronikat nekontrolované skupiny. Při sledování videa s připlouvajícími černochy se nabízí otázka, jaký to má dopad na Evropu, na hostitelskou zemi, na mě? Na mě v tento moment zřejmě žádný. Tedy pokud nepojedu na španělské, řecké či italské pláže.

Byl jsem v Itálii a uvědomil jsem si, jak se během mého života italské pláže proměnily. Nejdříve jsem si všiml, že písečné či oblázkové pláže Jaderského moře změnili barvu. Je jiná, než jsem ji znal před 30 lety, kdy jsem poprvé mohl svobodně brouzdat těmito plážemi. Pláže se změnily. Stačí si pokleknout a nabrat trochu písku nebo oblázků do rukou. Jsou pestřejší a barevnější. Do původní struktury jsou zaneseny fragmenty plastů. Pravidelný rytmus vln je zapracoval a rovnoměrně smíchal s původními písky nebo oblázky. Mé estetické cítění to neuráží. I mnoho umělců kombinuje umělé prvky s přírodními. Můj rozum by však brečel, protože rozumí, co tato změna znamená. Jako se lidskou činností proměnily pláže Jadranu ve smetiště, které málem ani nevnímáme, tak se proměňuje i jejich sociální struktura. Na italských plážích se objevují černoši ověnčení plastovými zbytnostmi, které se snaží rozprodávat mezi rekreanty.

Jakou mají souvislost černoši a plasty na poběží. Připomínají mi autobiografii knihy Stefana Zweiga “Svět včerejška”, který neunesl měnící se prostředí a raději spáchal sebevraždu, než aby žil ve světě, který apaticky opouští staré hodnoty. Zabil se, když druhá světová válka nabírala na síle. Píše se, že jako intelektuálovi mu bylo z nastupujícího nacismu těžko. Život se stále mění. Plasty a černoši jsou jen dalším historickým hybatelem, který mění naše prostředí. Jen já jsem najednou na dovolené více porozuměl, co to je být mužem včerejška. Viděl jsem, jak si jeden Ital kupoval nějaké cetky od černocha nabízejícího své zboží, které měl rozvěšené na svém těle. Když černoch odešel, tak mi Ital říkal, že ty věci nepotřebuje. Kupuje je jen proto, aby dal tomu černochovi práci. Vysvětloval mi, že když černoch vydělá na pláži, nebude muset krást.