Jsem muž a učím se, říct si o pomoc

Jsem hladový po spravedlnosti. 2,5 roku nesmím domů a do svého zaměstnání pro fingované domácí násilí. Papírově mám majetku nadbytek, fakticky žiji z darů přátel. Deklarativně žiji v právním státě, prakticky ve světě mocných.

Vážení přátelé, prosím o pomoc. 

Jsem hladový - přesto, že mám 4.000 ořechových stromů. Jsem hladový, a to mám přes 1.000 jabloní a dalších a dalších stromů. Slív, třešní, meruněk, hrušní. V chladných dnech je mi zima. Nemám dřevo na oheň - přesto, že mám les a mnoho krásně srovnaného a naštípaného dřeva. Celý rok jsem musel přespávat v autě - přesto, že mám krásný nový dům s vlastní studnou, soláry, čističkou a dalšími moderními prvky. Jsem zoufalý, když nemohu vidět svého syna, nemohu mu zavolat, napsat - přesto, že jsem mu věnoval své nejlepší roky a všechen volný čas, nosil jsem jej v klokánce, na srdci, vstával k němu, přebaloval jej, psal s ním úkoly, chodil k zubaři, vodil do školky, ze školy i do školy. 

Nemohu pracovat ve svém oboru - přesto, že mám vzdělání a chuť pracovat. 

Důvodem je, že jsem byl před dvěma a půl lety vykázán pro domácí násilí. Podcenil jsem, že díky lžím lze cokoli. U soudu a na policii je tolerována lež (jak říkají v rámci mantinelů), na upozornění protistrany není lež podrobená důkazům. Státní zástupkyně jsou mladé, hezké, avšak nepřipravené opravit na základě důkazů svůj původní konstrukt. Mohou obžalovat Miladu Horákovou, generála Píku, či slušného otce rodiny, a za své počínání nenesou odpovědnost. Nikdy jsem svoji ženu neuhodil, nikdy jsem ji neohrožoval, pouze jsem ji bezmezně projevoval důvěru, nechal ji generální plnou moc, nechal ji klíče ke svému účtu, mobilu, emailu. Toleroval jsem, aby přes noc chodila k milenci a jako hosta a řemeslníka si jej mohla zvát k nám na farmu. Dopustil jsem tedy mnoha chyb, ale nikdy ne takových, které jsou mi křivými svědectvími kladeny u soudu za vinu. 

Proti všem úvahám zdravého rozumu jsem byl vykázán pro domácí násilí ze svého domu. Jako chudou holku jsem ji pozval do svého bytu a teď ve zralém věku nemám kde složit hlavu. To není spravedlnost. Navíc mi bylo zakázáno podnikat, tedy přesně nesmím chodit na místo svého podnikání (ovocné sady).  Jako by toho bylo málo, manželka mi pak převezla všechny dokumenty, stroje a nářadí - přesto jsem byl pak opět vykázán na dalšího půl roku ze svého podnikání a svého domu. Opět jen křivým nařčením z domácího násilí. Když stejnou taktiku označení za domácího násilníka použila na našeho dospívajícího syna, neunesl jsem tuto nespravedlnost a pokusil se o sebevraždu. Byla to silná zkušenost, ale nahoru mě nevzali. Za to, že jsem napsal manželce dopis na rozloučenou jsem byl vykázán po třetí ze svého podnikání a svého domu. Tři sezóny již nesmím do svých sadů, ke včelám, do domu, ani na zahradu. Třikrát jsem osobně zažil tvrdou nespravedlnost soudu. Snažil jsem se osudu říci: DOST. Přesto i po čtvrté přesvědčila manželka soudkyni, aby mě na dalšího půl roku zakázala podnikat a vstupovat do domu. Došlo mi, že cestou není ustupovat nespravedlnosti, také jsem zažil, že se nemohu sbalit a odejít na onen svět. Je cestou se změnit a zkusit ŽÁDAT O POMOC. 

Nyní se chystá po PÁTÉ mě vykázat za domácí násilí i když již tak dlouho nesmím domů. Její velkou výhodou je, že veškeré příjmy z mého podnikání (prodej ovoce, zeleniny, medu), plynou ji a má tak výborné finanční zdroje pro platby právníkům. 

Staršího syna rovněž odsoudili zcela nespravedlivě za domácí násilí. Neměl na právníky. Já v té době již neměl žádné finanční prostředky najmout právníky proti křivým tvrzením jeho matky a jejího milence. Nepomohlo mu, že mu krátce předtím děkoval ministr školství a také hejtman Libereckého kraje za reprezentaci České republiky. Možná mu uškodilo, když sebevědomě řekl, jak se může soud tak lživými a nepodloženými tvrzeními zabývat. Násilí ve skutečnosti páchala jeho matka a moje manželka. Nedávala klíče od domu synovi ani manželovi, vlastnila klíče k financím, měla generální plnou moc a používala nejen hrozby fyzickým násilím, ale také je na dětech praktikovala. Stejně jako mě nepomohlo, že jsem byl Živnostníkem roku, Makro dobrým podnikatelem, oceněn za projekty “Šťastné dětství a klidné stáří”. Tedy, že jsem vždy prokazatelně myslel na druhé a měl altruistické sklony. Soudkyně Divíšková se spokojila pouze s křivým tvrzením o domácím násilím manžela na manželce. Věci neprověřila. Za bernou minci brala slovní tvrzení, bez ohledu na nepřímé faktické důkazy, které křivá obvinění vyvracejí. Nezabývala se, kdo vlastnil klíče od domu, kdo hrozil dětem násilím, tedy jaká situace prokazatelně panovala v domě a mezi manželi. Nevzala v potaz, že svědectví milence aplikované proti jejímu manželovi a synovi, jsou zištná a zákeřná.

Chápal jsem, že se může soud jednou splést, jsou to jenom lidé. Chápal jsem, že kde je šikovný advokát (bývalá komunistická soudkyně), tam čestné slovo a víra v nestrannost soudu je iluzí. Ale přijde mi zrůdné, pokud k takovým mýlkám a očividnému ohýbání práva může dojít čtyřikrát a chystat se páté vykázání z firmy a domu pro domácí násilí, když žádné nikdy nebylo. 

Toto není individuální selhání, to je systémové selhání, které podrývá základy státu. Institut vykázání je chybně používán k permanentní šikaně poctivých.

Napsal jsem otevřený dopis soudkyni, která mi brání dva a půl roku podnikat, chodit do místa výkonu svého podnikání, a která kryje převod majetku, kdy nemohu používat věci k podnikání, ani věci výslovně dotacemi určené mé osobě, ale nechává je v držení manželky a způsobuje mi další finanční ztráty z nedodržení dotačních podmínek.

To vše kryto údajným domácím násilím, které však nikdy neproběhlo. 

Prosím o pomoc. Možná pomáháte třídit plasty (také tak vždy konám), možná přispíváte na hladovějící v Africe, možná… si myslíte, že lidé mají dobrým oplácet dobrem. Já nyní pomoc potřebuji, sám to očividně nezvládám. 

Další stání, aby bylo pokračováno v pátém vykázání z domu a podnikání, mám ráno 7. 8. 2020 u Okresního soudu v České Lípě. Vaše přítomnost by mi dodala odvahy, že toto není jen o mém osudu, ale také o osudu celé naší země. Neboť bez důkazů označit slušného manžela a otce dětí za domácího násilníka je neskutečně zneužitelné. V mém případě stačí lež druhé osoby.  

Mám Vás rád, děkuji. 

Jiří Štágl

V Božicích, 26. 7. 2020