Krutovláda Magistrátu hl. města Prahy

Stává se to poměrně běžně a není to nic neobvyklého. Z důvodu špatně zaparkovaného auta dochází k jeho odtažení. Podívejme se však podrobně na celý proces odtažení vozu ve spolupráci s různými organizacemi, které zřizuje Magistrát hl. města Prahy.

1, vytipování auta k odtažení

Ve většině případů je odtažení vozu naprosto zbytečné a jediným jeho důvodem je výběr poplatků ve prospěch magistrátu resp. dalších „spřátelených“ firem (například firma zajišťující odtah vozu – o tom ale až dále). Například mé auto bylo zaparkováno ve slepé ulici určené pro rezidenty v dané oblasti a kde je nedostatek parkovacích míst. Nachází se zde i předpisová zóna pro nástup hasičů u domu. Pokud auto stojí jedním kolem na začátku nesmyslného úseku pro hasiče (resp. pneumatika se dotýká žluté čáry), nepřekáží chodcům, autům a ani případným hasičům, pro městské strážníky toto auto i přesto představuje skvělou příležitost ke zkásnutí uživatele auta.

2, odtah vozu za náklady ?

Dle Nařízením hl. m. Prahy č.13/2001 stanovil magistrát hl. města Prahy náklad na 1 odtah na 1300Kč. Služba odtahů je realizována z velké části prostřednictvím tzn. subdodavatelů. Je zcela oprávněné se domnívat, že reálné náklady jsou spočítány záměrně zkresleně takto vysoko, aby se z odtahů stal finančně zajímavý business pro magistrát, vybrané subdodavatele apod. Stovky lidí se tak stávají nedobrovolnými klienty magistrátu a mnohdy z nesmyslných důvodů. Reálné náklady na odtah jsou dle mě podstatně nižší a především variabilní i dle vzdálenosti odtahu. Kde jsou doby botiček? Člověk alespoň nemusel pro auto nikam jezdit a celkový náklad byl nižší – ano, magistrát by okradl své občany méně, proto se v Praze preferuje odtah. Nutno podoknout, že by nemělo být odtahováno auto kvůli každé prkotině, ale odtah by měl být realizován v souladu s § 45 zákona 361/2000 Sb., což se minimálně mém případě zcela jistě nestalo.

3, odtahové parkoviště a ochota městské policie

Pro auto jsem tentokrát jel i se svým kolegou a to z důvodu, že při posledním (také nesmyslném) odtahu bylo auto poškozeno velkým škrábancem na blatníku. Chtěl jsem mít s sebou tedy svědka při přebírání vozu. Kolega je též statutárním zástupcem firmy, který auto provozuje, a spoluuživatel vozu a společným přebráním vozu jsem chtěl zabránit přehlídnutí poškození jako v předchozím případě.

Problém nastal v okamžiku, kdy jsme si s kolegou chtěli auto z parkoviště přebrat. Byl jsem samozřejmě ochoten zaplatit poplatek 1300Kč za odtah + 150 Kč za parkovné, ač s ním nesouhlasím. Odevzdal jsem tedy peníze a občanský průkaz. Pracovník parkoviště nás však k autu pustit nechtěl pod záminkou, že tam může pustit pouze jednoho z nás, nikoliv oba. Hlavním argumentem pracovníka byl jeho údajný interní předpis, že k autu nesmí pustit více než jednu osobu. Poctivě jsem si tedy prostudoval vyvěšený provozní řád a o tomto ustanovení nebyla v provozním řádu ani zmínka. Byl jsem přesvědčen, že nic podobného není ani v zákoně a že je pracovník povinen mi auto vydat. K vydání vozu stále nedocházelo a jelikož jsem nabyl dojmu, že pracovník magistrátu resp. příspěvkové organizace zajišťující chod parkoviště neoprávněně zadržuje cizí věc, rozhodl jsem se zavolat městskou policii, aby zajistila pokojné předání vozu mě a kolegovi. I když nemá městská policie na svých autech Pomáhat a chránit, předpokládal jsem, že zamezí protiprávnímu jednání pracovníka parkoviště a auto pro mě a kolegu vymůže.

Výsledek byl tedy takový, že po příjezdu dvou městských strážníků si šel jeden z nich rovnou sednout k pracovníkům parkoviště do mobilní budky na kafe a druhý se šel se mnou a kolegou dohadovat. Vyslechl obě strany a s kamennou tváří nám oznámil, že z důvodu interního předpisu pracovníka parkoviště auto vydá pouze jednomu z nás. Začal jsem mít důvodné podezření, že auto je opět poškozeno a pracovník parkoviště doufal, že pouze jeden člověk si poškození nevšimne a nebude mít svědka při přebírání vozu. Městský strážník i přesto trval na svém, že interní předpis je strašně důležitý (důležitější než zákon) a závazný stejně tak pro pracovníka parkoviště jako pro mě. Pro mě závazný interní předpis cizí firmy rozhodně není a navíc mi nebyl na moji žádost ani předložen.

Kruh příběhu se nám zde uzavírá. Byl jsem naivní, že jsem předpokládal, že se svého práva domůžu u zástupce městské policie, která zajistila odtah mého vozu a tedy i vyšší výnos magistrátu. Celý tento mechanismus je navíc provozován jedinou organizací – magistrátem. Magistrát si tak umí vytipovat klienta, nedobrovolně a zbytečně mu auto odtáhnout pomocí nasmlouvaných a kamarádských firem, umístit za poplatek na své parkoviště a v případě nesouhlasu občana poslat na místo i dalšího svého zaměstnance - „ruku zákona“ - nevzdělaného strážníka městské policie, jehož hlavním cílem není chránit zákony a zájmy občanů, ale naopak chránit magistrát (tedy svého zaměstnavatele) před občany a hlavně chránit zájmy magistrátu při své „podnikatelské“ činnosti.

Jen pro zajímavost – nabízel jsem strážníkovi i další možnosti jak kompromisně spor vyřešit. Řešením by pro mě bylo například i odvezení vozu zdarma zpátky na místo, odkud bylo odtaženo nebo alespoň za brány parkoviště, kam nás s kolegou nepustili. Stačil mi dokonce i záznam strážníka o nahlášené události pro možnost lepšího prokazování skutečností v případné budoucí stižnosti. Vyhověno mi nebylo v ničem.

Otázky na závěr tedy jsou – má opravdu magistrát zajišťovat provoz odtahů a má odtahovat auta kvůli nesmyslům, kdy auto nepřekáží v silničím ani jiném provozu, lidem a nestojí prakticky téměř ani na zákazu ? Potřebujeme městskou policii, která evidentně nechrání zájmy občanů a je zbytečně nákladná? Myslím si, že ve všech případech je odpověď NE!