Jak je to v Praze s těmi semafory?

Na předvolební debatě jsem dostal otázku od zástupce trojkoalice, jestli myslíme tím zrušením regulací i zrušení semaforů. Paní Kolínská ze Strany zelených se jen snažila být vtipná. I ona totiž ví, že v Praze jsou zaváděny některé nové dopravní regulace, které jsou zbytečné. Tyto zbytečné regulace poté zhoršují dopravní komfort obyvatel Prahy a také výrazně škodí ekologii a životnímu prostředí. Jedno z hesel Svobodných pro nadcházející volby proto logicky je: „zrušení zbytečných dopravních regulací“.

Individuální doprava

Jsem na rozdíl od svých politických oponentů z řad levicových stran toho názoru, že individuální dopravu, kterou používá téměř polovina Pražanů, lze jen hodně těžko predikovat, natož centrálně řídit. Do individuální dopravy spadají všechny dopravní prostředky, jejichž uživatelé považují dopravu za svoji individuální potřebu, a to i přes veškeré snahy magistrátu udělat z dopravy potřebu kolektivní. Individuální doprava jednoduše nejlépe splní individuální poptávku každého z nás po tom, kdy, jak, kam, za jakou cenu a jakou kvalitou se chci dopravit. Rovněž proto nesouhlasím i s různými nesmyslnými koncepcemi, které se snaží zanést přemíru pravidel do oblastí, kde o to vlastně nikdo nestojí. Ptali jste se běžných cyklistů, zda chtějí „cyklokoncepce“ apod.? Já ano a zjistil jsem, že o jakoukoliv formu cyklokoncepce, ze které vždy pro cyklisty vyplývají nové regulace, cyklisté vlastně ani nestojí. U aut je to podobné. Ani zde nemá smysl přespříliš plánovat, jak se řidič zachová, kam, kdy a jak pojede a „pomáhat“ mu nesmyslnými regulacemi (mezi které patří i přemíra regulujících značek a semaforů). Nakonec se ukáže, že se řidiči stejně přizpůsobí aktuální situaci, plán neplán. Město by mělo primárně dlouhodobě zpětně analyzovat dopravní zátěž na jednotlivých dopravních tazích a podle toho se rozhodovat v dalším rozvoji silniční insfrastruktury a nevymýšlet takové dopravní regulace, které jsou zbytečné. Nemá smysl si říkat téměř při otevírání Blanky pořád dokola co se stane a kdo bude kudy jezdit, protože to jednoduše nyní nevíme a nemá smysl v tuto chvíli ani realizovat zbytečné drahé studie.

Semafory a jejich pravý účel

Jedná se o nezbytný nástroj pro zajištění plynulejšího provozu dopravy a vyšší bezpečnosti. Dnes jich máme v Praze téměř 650. Praha momentálně prochází něčím, co nazývá „dlouhodobou koncepcí modernizace světelných signalizačních zařízení“, a ta má skončit v roce 2022. Od uvedení této koncepce v roce 2007 byly instalovány nové semafory, a jejich celkový počet tím byl zvýšen o 22 % oproti původnímu stavu. Praha má v plánu instalovat až dalších 80 semaforů, a to i na již tak špatně průjezdné magistrále.

Mám však pocit, že se nikdo z odpovědných osob nezamýšlí nad původním smyslem semaforů a přisuzují této technologii nové a nesmyslné významy a účely, jako např. „zklidnění dopravy“. To funguje tak, že auto zastavuje na každém semaforu i přesto, že na křižovatce není provoz (pravděpodobně proto, aby si řidič příště cestu autem rozmyslel). Praha rovněž jako jedno z mála velkých českých měst nechává většinu semaforů zapnutých i v noci, čímž škodí také výše zmíněnému životnímu prostředí. Místo toho, aby se auto dostalo do svého cíle za co nejkratší dobu, a dlouho tak nepůsobilo v pražských ulicích, je mu průjezd komplikován a prodlužován semafory na prázdných křižovatkách.

Domnívám se, že přemíra semaforů v Praze je kontraproduktivní. Například na křižovatce u stanice metra Želivského jsou semafory nejen před křižovatkou, ale už i za křižovatkou. Nebo na nedaleké ulici Černokostelecká je instalováno šest semaforů v řadě za sebou (většina z nich byla dobudována v posledních letech a o jejich užitečnosti lze polemizovat).

Stejně tak je kontraproduktivní fungování semaforů v noci na křižovatkách, kde není téměř žádný noční provoz. Například v Teplicích v noci většinu semaforů vypínají, a řízení křižovatky tak přebírá svislé dopravní značení (značky). Nové semafory v Praze umožňují plynulé řízení a přizpůsobení signalizace aktuální dopravní potřebě, a to téměř v reálném čase. Při nízkém provozu v noci by tedy mělo být zajištěno, aby se semafory přepnuly do pohotovostního režimu (tzn. bliká oranžová), a to na co nejvíce místech, kde to situace umožňuje. Pokročilá signalizační technologie (chytré semafory), kterou Praha disponuje, se dle mého názoru na mnoha místech využívá naopak ke zhoršení průjezdnosti, což je škoda.

Takže na vtipnou otázku paní Kolínské ze Strany zelených tímto odpovídám, že budu-li zvolen do zastupitelstva, určitě se zaměřím i na přehodnocení koncepce rozšiřování počtu semaforů. Ty by měly být instalovány jen v místech, kde mají význam pro bezpečnost a plynulost dopravy, a neměly by být zneužívány k nesmyslné dopravní regulaci za účelem odrazení lidí od jejich svobodné volby jet autem, kam potřebují.

Na závěr považuji za nutné říct, že semafory v Praze spravuje stejně jako pouliční osvětlení výhradně společnost Eltodo, a je tedy otázkou, zda to není jeden z faktorů stojící za tak masivním zvýšením počtu semaforů v Praze.