Neviditelné šaty z kůže

Bioinženýři pracují na vývoji asi všech lidských orgánů, není to vždy snadné a u některých bude možná velmi obtížné vyrobit jejich napodobeniny. Zatím snaze vědců vytvořit zcela umělou variantu odolává kůže.

Ono se při tvorbě její náhrady naráží na jeden velmi zásadní problém a tím je imunologie - díky ní člověk přijme jen svoji kůži, žádnou jinou. A další problém výroby čistě umělé kůže je její složitost.

Dosavadní umělé kůže jsou jen dočasnými náhražkami, než se vlastní pokožka zregeneruje. Výrobní postupy kožní náhrady jsou různé, ale všechny musejí používat pacientovy kožní buňky - keratinocyty, které vytvoří epidermis a za druhé jsou nutné nějaké náhradní dermální struktury - to mohou být různé skelety - síťované kolageny (hlavně telecí nebo žraločí) vytvořené v laboratoři. Ty se navrství buďto na silikonovou fólii anebo se vlastními pacientovými fibroplasty - buňkami dodávající kůži kolagen a elastin, osází tenká fólie z trojrozměrné houby vytvořené z kyseliny hyaluronové.

Výzkumný tým profesora Tony Ryana z Polymer Centre University of Sheffield vytvořil novou metodu tvorby transplantátu kůže, které jsou biokompatibilní - organismem přijímány a postupně se rozpouští.

Transplantát připomíná papírový ubrousek, jenže vlákno této umělé kůže je stokrát tenčí než ta, ze kterých je vyroben ubrousek. Vyrábí se z v organismu se rozkládajícího polymeru polydioxanone (PDO). Před nanesením na ránu se opět trojrozměrný skelet transplantátu (dočasné náhradní kůže) osází pacientovými kožními buňkami, získanými ze zdravé tkáně pomocí biopsie. Nové buňky se rozmnožují - lidská kůže roste a skelet se během 6-8 týdnů vstřebá.

Vědci chtějí svoji metodu během několika let zdokonalit a uvést do klinické praxe. Muže být velmi vhodná při rozsáhlých poraněních kůže, popáleninách, kdy není možné použít transplantaci pacientovy vlastní zdravé kůže

Tato umělá kůže bude prý moci mít ještě jedno využití - bude sloužit k testování toxicity různých látek a i kosmetických přípravků.

Profesor Tony Ryan svoji polymerovou umělou kůži poněkud upravil a společně s designérkou profesorkou Helen Storey hostující na Sheffield University, London Metropolitan Univeristy a University of the Arts London, vytvořili zajímavý projekt - neviditelné šaty, které ještě k tomu samy z těla nositele během několika hodin zmizí.

Podivuhodné šatičky jsou z průhledného polymeru na bázi polyvinilalkoholu - vyrábí se z něj například i obaly na prací prášky. Šaty na těle nositele vydrží jeho jakékoliv pohyby, jsou dostatečně pevné, ale i pružné, ale s přibývajícím časem postupně z těla mizí, až se úplně rozpadnou na substanci, ze které je možné vyrobit plastikové lahve.