Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?  

V roce 1995 vyšla kniha "Computer pioneers" od autora J.A.N.Lee - IT odborníka z Virginia Polytechnic Institute. V knize je na sto životopisů těch, co vyšlapávali cestičku PC na naše pracovní stoly a i ta stovka je málo, bylo jich samozřejmě ještě více. Za Rusko tam jsou z desítek vědců a techniků uvedeni jen V.M. Gluškov a A.P. Eršov a přitom neoddiskutovatelný význam v historii vývoje počítačů mají i S.A. Lebeděv, I.S. Brook, B.I. Rameev, M.A. Kartzev, H.J. Matjuchin, N.P. Brusentsov, I.J. Acušsky… co člověk - to zajímavý nápad a počítač - dokonce v souvislosti se jmény Brook a Lebeděv se hovoří o konstrukční počítačové škole.

Shodou okolností oba dva zakladatelé "konstrukčních filosofii" počítačů a škol v Rusku se narodili v roce 1902, studovali Moskevskou techniku a pracovali v Energetickém institutu - a tady podobnosti končí až na fakt, že i zemřeli ve stejném roce. Škola Lebeděva byla zaměřena na konstruování velkých počítačů a hlavně na jejich výkon - to byl její hlavní cíl. Na rozdíl od této školy se ta Bookova zaměřovala na malé a střední počítače, kde hlavní roli hrál ukazatel cena/výkon.

Fakta

Isaak Semjonovič Brook se narodil 8.11. (či podle tehdejšího ruského kalendáře 26.10.) v roce 1902 v Minsku a zemřel 6. října 1974 rovněž v Minsku.

Vystudoval reálné gymnázium a v roce 1925 ukončil elektrotechnickou fakultu na Moskevské národní technické universitě N.E. Baumana. Jeho diplomová práce se věnovala novým způsobům regulování asynchronních motorů - což asi předznamenalo, že od roku 1935 jedenáct let pracoval v Energetickém institutu Akademie věd. V roce 1956 se stal šéfem Laboratoře řídících strojů a systémů AV. Od roku 1958 pracoval v Institutu elektronických řídících strojů. Ovšem ať už pracoval kdekoli, celý život konstruoval počítače - první vytvořil a uvedl do provozu v roce1939. Jednalo se o analogový počítač podobný diferenciálnímu analyzátoru Vannevara Bushe z roku 1935.

V roce 1964 pro své tehdy nepohodlné názory na ekonomii, byl donucen jít do důchodu, ale tím jeho aktivní práce na vývoji počítačů nekončí. Dále spolupracuje s výzkumnými ústavy a za posledních pět let svého života obdržel 16 patentů.

Celkově napsal víc jak 100 vědeckých prací, je autorem 50 vynálezů a obdržel řadu ocenění.

Jak si ušetřit práci

V Energetickém institutu musel Brook a jeho kolegové - vzhledem ke své výzkumné práci, počítat denně velké množství složitých rovnic, přitom si uvědomoval, že je možné si tuto, pro něj důležitou, ale zdlouhavou a únavnou práci, zjednodušit strojem - a tak na něm začal pracovat.

Brookův analogový počítač byl mechanický integrátor umožňující řešit diferenciální rovnice do šestého řádu - což byl na svoji dobu opravdu úžasný výkon.

Jenže, aby stroj počítal za něj, musel vyřešit složitý technický problém - představte si, že integrátor jeho analogového počítače se skládal z více jak tisíce ozubených kol. Stojany s početnými spojkami a otvory pro osy ozubených kol zabíraly sál o rozloze 60m2.

A ani zadání výpočtů nebylo nic jednoduchého - v případě takovéhoto mechanického analogového počítače se rovnalo instalaci stolic ozubených válců na své správné místo a to trvalo od jednoho dne až do několika neděl. Jenže vše se vyplatilo - takovéto strojové výpočty byly rychlejší, bezchybnější a vědci si ušetřili čas.

"Číslicovým elektronickým výpočetním strojům" se začal Brook věnovat v roce 1948 a společně s B.I.Rameevem vypracoval návrh principů práce binárního počítače řízeného programem přímo z paměti a v roce 1950 už pracuje na konstrukci tehdy malého počítače "M-1" - jeho princip navrhl společně s H.J. Matjuchinem - ten detailně vypracoval aritmeticko-logickou část počítače, a také řídící uzel magnetické bubnové paměti.

M-1 obsahoval 730 elektronových lamp, ale na usměrňovače již byly použity polovodiče (kuproxid). Počítač obsahoval i svitkový dálnopis, který tiskl text přesně na délku řádku a v M-1 byl poprvé uplatněn dvou adresní systém příkazů.

Hned po dokončení, koncem roku 1951, byl dán do zkušebního provozu a byl v té době jediným elektronickým výpočetním zařízením v Ruské federaci - prováděly se na něm výpočty i pro raketového konstruktéra Koroleva a pro fyzika Kurčatova.

Po M-1 přišla další Brookova "M" a i jiné počítače a dokonalejší, ale první je vždy nejzajímavější.